Osudová přitažlivost

15. První náznaky 🐉

"Co ty se do toho pleteš?" řekl ten hnusák a podíval se mi za rameno.
"To je jednoduchý," řekl Theo, "je moje, víš?"
Pustil mě a já chtěla teda odejít, ale ten idiot mě čapl za prso a hodně zmáčknul, druhou rukou mě vzal za zadek a taky poradně zmáčkl. Vyjekla jsem, strašně to bolelo. "Je mi to kurva u prdele. Dneska jí vošukám já. Klidně hned tady." A s těmi slovy mi zajel pod tričko. Škubala jsem sebou, ale měl páru jak čert.
"Co si sakra myslíš, že děláš, ty idiote?" vykřikl Theo a pohnul se směrem k nám, ale dva frajeři ho chytili.
"Beru si to co chci, čůráku." A vrhnul se mi na krk. Bylo to odporný. Instinktivně jsem mu dala koleno do rozkroku, ale moc jsem se nestrefila. "Ty malá kurvo!" zařval a dal mi takovou facku, až jsem vyjekla a upadla na zem. Hrozně to pálilo.
"Ty sráči!" zaslechla jsem Thea a pak bolestivé výkřiky. Rychle jsem se vyškrábala na nohy, pomohla mi nějaká hodná holčina a když jsem se otočila, viděla jsem ty dva týpky, co drželi Thea, ležet na zemi v nepřirozených polohách. A Theo stál pár centimetrů od toho pablba. "Cos to udělal?" zahřměl. V tu chvíli měl neskutečně hluboký hlas, až moc. Přišel mi skoro nepřirozený, ale přisuzovala jsem to svému momentálnímu rozpoložení. Byla jsem vyděšená. Za ty roky v doupěti jsem už zažila obtěžování, ale nikdy ne takové.
"Viděl jsi ne? Je to malá děvka, dostala co proto." Ale to ten chlap neměl říkat. Theo ho chytil pod krkem a zahodil. Prostě ho zahodil, asi o dva metry dál na stůl, který se pod nárazem zlomil vejpůl. Zírala jsem na to jako na boží zjevení. Ten týpek letěl vzduchem. Jako míč při vybíjené. Cože? 
V tu chvíli se na Thea vrhnul zbytek party, ale on je tam všechny domlátil jako psy. Myslím, že zlomené ruce, nosy a prokopnutá žebra ten den řešili záchranáři. Pak se otočil na toho útočníka. "S tebou jsem ještě neskončil." Šel k němu, popadl ho za flígr a táhl ven z klubu, jakoby nic nevážil. Černovlasý sebou mrskal jako o život a troufnu si říct, že taky nebyl zrovna hubený, ale s mým zachráncem to ani nehlo.

Co to sakra? Jak?

Celej klub, včetně mě, se přesunul ven. Sekuriťáci se o všem dozvěděli pozdě. A teď, když ho Theo vytáhnul ven, už nic neudělali. Nebylo to v klubu. Bylo jim to jedno. Jen si zapálili cigáro a civěli na to divadýlko. Theo toho borce postavil a ten jen lapal po dechu. "Theo, přestaň. To není nutný!" křičela jsem po něm, ale on byl jako bez sebe.
"Dal ti facku. Dal ti FACKU, DO HAJZLU!" zařval mým směrem takovým hlasem, až mi vytryskly slzy. V tu chvíli jsem si říkala, že tohle je asi jeho druhá stránka. Nějaký nasraný monstrum, nebo co. Ani jsem netušila, jak nedaleko k pravdě jsem byla. Stál ke mě zády, ale já byla dost blízko na to, abych všechno slyšela. Ostatní stály mnohem dál a jen se kochali. Idioti.
"Co jsi do hajzlu zač?" vyhrkl ten chlap.
"Tvoje smrt, parchante. Jenom ubožák uhodí holku. Jsi zmetek, kterej si nezaslouží nic jinýho než zadupat do země," zavrčel Theo. Ten hlas jsem opravdu nepoznávala.
"Jsi asi trochu mimo hochu. Přes hubu tu dostaneš ty." S těmi slovy se na Thea vrhnul, ale ten se mu s přehledem vyhnul. Pak černovlasej vyrazil pěstí vpřed, ale Theo mu tu ruku chytnul. Prostě mu jí chytnul a přísahala bych, že jsem i přes ten řev útočníka slyšela praskání kostí. Poté mu Theo dal hlavičku, až idiot zacouval. Poté přišla rána do břicha, při které se předklonil a toho Theo využil tak, že mu dal koleno do obličeje, ještě si u toho přidržel jeho hlavu. Ozvalo se zapraskání, zasýpání a útočník padl na zem. "Mám sto chutí si do tebe ještě kopnout, ale nejsem takovej sráč, jako ty," plivnul po něm a šel ke mě.
Vzal můj obličej do dlaní. "Jsi v pořádku, Kio?" Najednou měl zase jemný hlas, ale jeho oči byly žluté. Přišlo mi, jakoby v nich plál oheň. Překvapeně jsem zamrkala, nezmohla jsem se ani na slovo. "Co to máš s očima, Theo?" zašeptala jsem.
Zarazil se a posléze mrknul. V tu chvíli byly jeho oči zase modré. "Co bych s nimi měl?" zeptal se.
"Byly žluté," vydechla jsem.
Váhavě se usmál. "Jsi rozrušená, Foxie. Něco se ti zdálo." A s těmi slovy mě objal. Ale já věděla, co jsem viděla.

"Tak divadlo skončilo. Všichni dovnitř!" ozval se najednou Gregorův hlas. Když se to před klubem vylidnilo, přišel k nám. "Co se to, do dračí prdele, stalo?" Najednou byl úplně střízlivý.
Theovi zacukaly koutky, ale já sebou ošila. Takhle přece mluví i Theo...
"Podívej se na kamery a pochopíš to. Kia jede okamžitě domů, je otřesená. Támhleta hromádka sraček," ukázal na černovlasýho chlapa, který se válel na zemi a sníh kolem byl zbarvený do červena, "jí napadla."
"To si děláš prdel? Kio jsi v pořádku?"
Trochu pozdě, šéfe. "Jo , jo. Nic mi není. Jen mě trochu pálí tvář," podotkla jsem a Theo se na mě starostlivě zadíval.
"Máš jí úplně rudou," řekl a v tu chvíli se začal třást vztekem. "Já ho kurva zabiju." A vážně k němu chtěl jít, ale já ho chytila a přitiskla jsem se k němu.
"Nikam nechoď prosím," vzlykla jsem a spustily se mi slzy naplno. Theo mi objetí vrátil. Až teď mi vlastně poradně došlo, co se stalo a nechtěla jsem domýšlet, jak by to skončilo, kdyby tu nebyl.
Pevně mě k sobě přitisknul a hladil po zádech.
Gregor šel k sekuriťákům. "Vy idioti, do prdele! Od čeho vás platím! Ožralý kreténi mi tu napadají barmanky a vy nikde?! Neměl bejt náhodou někdo z vás dole? Sakra práce, to není pravda, ty vole," rozeřval se vztekle. Chlapy po sobě jen zmateně koukali.
Gregor poté šel k tomu cápkovi a vytáhl ho za triko nahoru. "Tvoje jméno," zavrčel.
"Co ti do toho kurva je," zachroptěl černovlasej.                                                        No jo, s rozdrceným nosem se mluví asi blbě.
"Je mi do toho kurva hodně. Jsem majitel tohohle klubu a tys mi napadl barmanku. Tak okamžitě vyklop to jméno, než zavolám fízly a ti už si s tebou poradí jinak." Ani Gregora jsem nikdy neviděla tak naštvaného. Neuniklo mi, jak Theo nastražil uši.
"Jameson Scott," řekl jen a Gregor ho odstrčil.
"Ztrať se odsud," sykl a týpek odvrávoral pryč.
"Napište to jméno na Black list." Ukázal prstem na kluky u vchodu a otočil se na nás. Přísahala bych, že na sebe s Theem v tu chvíli mrkli. "Vem ji domů. Má volno. Pak ti zavolám," řekl a odešel.
"Jdeme pro věci." Odtáhl se ode mě a vzal mi můj obličej do dlaní. "Musíš si odpočinout."
A já ho v úplném delíriu poslechla. Co se tu právě stalo? Co jsem to viděla?

V autě jsem klimbala, takže jsem neviděla na cestu, ale když jsme zastavili, probralo mě to. Zmateně jsem se rozhlédla. Tam kam jsme přijeli, jsem to neznala. "Kde to jsme?"
"Jdeme ke mně. Snad sis nemyslela, že tě po tom všem nechám samotnou," vysvětlil mi a já neprotestovala. Bylo mi to jedno. Hlavně ať už mám dneska klid. Dokonce se mi ani nechtělo mluvit o těch divných věcech, říkala jsem si, že jsem byla asi vážně rozhozená a měla jsem halucinace.
Vyjeli jsme výtahem do posledního patra a já mezitím ve zkratce napsala zprávu Stacy o tom, co se stalo a kde jsem. Když jsme vystoupili, byli na patře jediné dveře. "Je tu jen jeden byt jo?" zeptala jsem se nechápavě.
"Jo, nemám sousedy. Je to pecka," ušklíbnul se a odemknul.
Když jsme vešli dovnitř upadla mi brada. Ten byt byl obrovský! Přes celé patro sakra! Vyjeveně jsem se rozhlížela po tom moderním nábytku a zařízení. Měl to laděné do šedo bílo černé. Jak typicky mužské. Byl tu také obří krb, pohovka, křesla, konferenční stolek a asi patery dveře.
Samozřejmě jsem to všechno prošla. Velká moderní kuchyň s jídelním stolem a židlemi. V dalších pracovna s velikým stolem a počítačem. Také tu měl nějaké kartotéky, ale nad tím jsem jen pokrčila rameny. Další dveře vedly do prostorné koupelny, kde byl veliký prosklený sprchový kout a vana, do které by se vešli nejméně tři lidi. Jo a byla vířivá. Obrovské zrcadlo, dlouhé umyvadlo a za menšími dveřmi WC. V dalších dveřích byla šatna. No do háje! Šatna o velikosti mého pokoje?! Vážně? A plná věcí na ramínkách i v šuplíkách. Na posuvné stěně boty. Jen jsem nad tím zakroutila hlavou.
V dalších dveřích byla ložnice s terasou. Veliká manželská postel s nebesy, noční stolky a komody. Co v tom všechno má sakra? A kde na to vzal? Co má tenhle přepych znamenat? To vše se mi v tu chvíli honilo hlavou.
"Líbí se ti tu?" ozvalo se zamnou.
"No, jo," otočila jsem se. Sakra. Zase moc blízko. Jak odešlo vyděšení, vrátilo se mi zpátky mé klasické myšlení. "Ale neříkal jsi, že tě otec vydědil? Neříkej mi, že na tohle," rozmáchla jsem se rukou, "sis vydělal jen akciemi!"
Mírně se zamračil. "A čím jiným? Kdybys věděla do jakých firem investuju, pochopila bys to." Pak udělal krok ke mě a já musela zaklonit hlavu, abych se mu podívala do očí. "Ale o tom se mi teď mluvit nechce. Vana s tebou zní líp," zapředl a políbil mě.
No a já? Já mu v tu chvíli naprosto propadla. Ve všech ohledech.