Osudová přitažlivost

18. Odloučení 🐉

Už bylo dávno po půlnoci a já zírala do stropu s očima dokořán. Theo se mi od toho setkání ve fitku neozval a ve mě narůstal divný pocit, takový ten, jako kdyby se snad mělo něco stát. Něco hrozného, strašidelného. Zmocňovala se mě menší panika, ale také to mohlo být jen mojí přílišnou fantazií, nespavostí a nedostatkem sexu. Ano chybělo mi to a moc. Chyběl mi Theo. S nikým jiným jsem spát nechtěla. Troy se o mě už neskrývaně snažil, ale já ho slušně odmítala. Srandičky, ale odsud posud.
Zítra je Silvestr. Proběhlo mi hlavou. Se Stacy jsem byla domluvená, že půjdeme na náměstí, kde se konaly každoroční slavnosti. Maškarním plesem to v půlce prosince začínalo a končilo většinou velice bujarými oslavami, klidně až třetího ledna. Firestone uměl slavit opravdu vášnivě. Já jsem si to nikdy vlastně pořádně neužila, díky Stevovi, který chtěl vždy brzo domů, ale Stacy moc ráda vypráví a tak jsem si vždy mohla alespoň trochu představit, jaké to o slavnostech na Nový rok je. Také jsou opět povinné masky přes obličej, to mě na tom bralo asi nejvíc.

Na Vánoce jsem byla u rodičů a nepřišla mi od Thea ani SMS s přáním, kterou jsem mu i přesto poslala já. Proč tak najednou zmizel? Stále jsem musela přemýšlet na slovy mého šéfa, Gregora.

"Poslední dobou jsi nějaká nepoužitelná Kio. Co se děje?" Bylo mi vážně trapné se ptát zrovna jeho, ale když jsem věděla, že se spolu tak bavili, musela jsem to alespoň zkusit.
"Víš, mám strach o Thea. Přes týden se mi neozval a jakoby se po něm zem slehla. Nevíš o něm náhodou něco?" Gregor se poškrábal na zátylku a přemýšlel. Přemýšlel, co mi odpovědět. On něco věděl. "Gregore? Ať víš cokoliv, řekni mi to prosím. Nebo alespoň něco, co mě uklidní."
"Dobře Kio. Nemám právo o tom mluvit, ale vím, že Theo musel za svou rodinou. Mají nějaké problémy." Zatrnulo mi. Už je to tady zase? "Ale on tě má vážně rád Kio. Hodně o tobě mluví. Nenechá tě tady. Vrátí se, věř mi."

Jenomže co on nevěděl bylo, že tohle už tady jednou bylo. A jak to dopadlo? I když, vrátil se. Sice po deseti letech, ale vrátil. Takže ano, bylo možné, že se vrátí i teď. Ale mohl mi alespoň dát vědět. Napsat zprávu, díky které by mě to tolik netrápilo, chápala bych to. Přece nejsem tak úzkoprsá, ne?
Ne, to vážně nejsem. Už mi padala víčka, ale ještě před tím než jsem zcela usnula, mi přišlo, jakoby se za oknem mihnul stín. Velký stín. Ale byla jsem tak unavená, že jsem si myslela, že to byl jen výplod mého polo spícího mozku.

***

"Tak poooojď uuuuž," protáhla Stacy, která už stála obutá u dveří. Vždycky na mě čekala, když jsme spolu někam šly. Byla to skoro naše tradice.
"Už jdu furt," odsekla jsem a začala se soukat do kozaček a teplé zimní bundy. Oblékla jsem si džíny, mezitím, co moje kamarádka zvolila věrnou minisukni. Vykulila jsem oči. "Stacy, víš, že je asi tak milion stupňů pod nulou?" povytáhla jsem obočí nad jejím outfitem.
"Klídek, zahřeje mě svařák," uculila se a já musela taky. Ta holka byla blázen.
"Fajn, ale ne, že mi dneska večer s někým zdrhneš. Jsi můj jediný doprovod a já se chci opít. Řádně opít a ne sama!" zdůraznila jsem.
Našpulila rty. "Kió, je silváč, přece mi nepřeješ, abych byla celý další rok na suchu. Víš co se říká, jak na novej, tak po celej."
Obrátila jsem oči v sloup. "Tak toho se bát vážně nemusíš. Ve tvém případě to není možné."
"Pf. Však taky někoho ulovíš, uvidíš," zazubila se a vyšly jsme ven. Akorát nevěděla, že já nikoho jiného vážně nechtěla. V taxíku jsem rychle naškrábala textovku Theovi.

Kiara: Jedu se Stacy na novoroční oslavy na náměstí. Kéž bys tu byl, chybíš mi.

Ani nevím proč, ale měla jsem pocit, že to čte. Nebo si snad později přečte. Doufala jsem, že to hloupé pořekadlo neplatí. Nějak se mi nechtělo být rok bez Thea. Už ne. Za ty dny se mi to docela rozleželo v hlavě a řekla jsem si, že až se vrátí, chtěla bych mu toho hodně říct. Doufala jsem, že se vážně vrátí.
"Komu zase píšeš? Neříkej, že tomu mamlasovi," ozvala se vedle mě varovně Stacy.
Jen jsem si povzdychla a schovala telefon do kabelky. "Není to mamlas. Vyřeší si své rodinné problémy a vrátí se."
"Doufám, že máš pravdu. Nechci, aby ses trápila, Kio." Chytila mě za ruku. "Mám tě ráda víš? A nerada bych tě viděla rozsypanou jako domeček z karet."
Smutně jsem se usmála. "Děkuju zlato. Taky tě mám ráda. Snad mě znovu neopustí."
"Měla jsi mu to říct, když jste se viděli naposledy. Já ti říkala, ať si o tom co mezi vámi dvěma je, promluvíte."
"Stacy , ale já před třemi týdny ještě vážně nechtěla vztah. To až teď, jak jsem měla čas nad tím přemýšlet."
"Hm, jen aby to nebylo tím, že je pryč."
"Je to právě díky tomu. Stýská se mi po něm," přiznala jsem.
"Snad to není idiot." Snad máš pravdu, Stacy.

Na náměstí to žilo jako v nákupáku při výprodeji. U všech stánků fronty nejrůzněji maskovaných lidí. Vytáhla jsem svou obyčejnou černou škrabošku a Stacy si vzala tu vílí ode mě. Zkontrolovala jsem telefon. Nic. "Teď to nech být. Jdeme se bavit," zazubila se blonďatá víla vedle mě a táhla mě k nejbližšímu obchůdku s občerstvením.

***

O hodinu a čtyři svařáky později jsme stály pod pódiem s kapelou a tančily. Pravda byla, že jsem se bavila, protože Stacy byla výborná společnice. Smály jsme se na celé kolo a moc nevnímaly svět kolem sebe. Dokud nepřišel maskovaný Troy.
"Čau Kio," zazubil se a já ze sebe vytlačila snad společensky přijatelný úsměv.
"Ahoj Troyi."
"Bavíte se koukám," řekl nahlas, aby překřičel hudbu. Neuniklo mi, jak po něm má kamarádka pokukovala. I on trošku pošilhával po jejích dlouhých nohách. Napadl mě ďábelský plán. No zas tak moc ďábelský nebyl, ale mohlo by mi to pomoci se Troye zbavit.
"Jo, je to super," usmála jsem se o poznání upřímněji. "Troyi, to je moje kamarádka a spolubydlící Stacy. Stacy, to je můj trenér Troy. Poznali jsme se na maškarním," představila jsem se a o zbytek jsem se starat nemusela.
Podali si ruce. "Na maškarním jo? To jsem zase něco prošvihla," zamrkala řasami a Troy se nesměle uculil. Pozor, Stacy loví.
"To spíš já. Měla jsi tuhle masku nebo jinou?"
"Tuhle a ty?"
Dál jsem neposlouchala, protože jsem v davu zahlédla hlavu s blond hřívou a pronikavě modrýma očima za černou maskou. Díval se přímo na mě. Pak zmizel. Zalapala jsem po dechu.
Očima jsem těkala mezi mými přáteli a místem, kde ještě před chvílí stál můj objekt zájmu. Chtěla jsem jim říct kam jdu, ale vypadalo to, že je moc nezajímám. Jen jsem se pousmála a prodrala se davem na místo, kde stál. Zmateně jsem se rozhlédla.
Stál u jednoho stánku a pozoroval mě. Vydala jsem se za ním, ale i on se dal do pohybu a za posledním stánkem mi opět zmizel z očí. Skoro jsem tam doběhla.
Kde kruci je?
Najednou mě zezadu objaly dvě silné paže a obklopila mě svěží vůně lesa. Hlavu mi položil na rameno a já si obrovskou úlevou nahlas oddychla. "Taky jsi mi chyběla," pronesl sladce.

Přiznejte seee, kdo už se těší na to dračí odhalení? 😁
Nepřijde vám to nudný? Mě celkem jo. Přemýšlím, co s tím provedu.🤔🤔🤔🤔