Osudová přitažlivost

28. Hong Kong 🐉

Byla jsem v Hong Kongu už skoro čtyři týdny. Za tu dobu jsem se neuvěřitelně vyrelaxovala, odpočala si. Projela jsem se v rikše centrem města hned první týden pobytu v hotelu. Jen co jsem se alespoň trochu zorientovala, což ovšem úplně jednoduché nebylo, protože tu je lidí jako sraček, lidově řečeno. Z každého rohu se tu na vás valí mandarínština a zní to jako, když šlápnete psovi na ocas.
V kombinaci s tradiční čínštinou a angličtinou vám to na chvíli zaměstná mozek víc, než by bylo na dovolené žádoucí. No, říkejme tomu dovolená. Zní to lépe než zbabělý úprk, že jo.
Ale jak říkám, po pěti dnech jsem si dostatečně odpočinula a vzpamatovala se z několika hodinového časového posunu a zorientovala se v místě, kde stálo moje prozatímní ubytování. Tak jsem si za pomoci (na číňanku až moc) bohem obdařené (jestli vůbec bohem, že jo) recepční objednala vyhlídkovou jízdu. Řidiče mi dělal nějaký sotva donošený mladík, který nade mnou cintal, jak kdyby nikdy neviděl kozatou holku. O čemž silně pochybuji, vzhledem k již zmíněné hotelové recepční.
Ale projížďka to byla pěkná, sem tam mi podal v angličtině vysvětlivky ke stavbám či restauracím a já vrněla blahem jako spokojené kotě. Vše jsem při tom důkladně fotografovala rodičům i Stacy, které jsem pak i poslala pohled.
Theovi jsem se samozřejmě zcela záměrně neozvala. Chtěla jsem si od něj odpočinout a ne se s ním po telefonu zbytečně dohadovat. I když mi Stacy teda psala, že mě vehementně hledá. Ale to on začal hádku, ne já, tak ať si teď nese následky. Kdybychom se nechytli, nejspíš bych nikdy neodjela. Přemýšlím nad tím každý den, ale jak dny ubíhaly, rozleželo se mi to v hlavě. Uklidnila jsem se a zároveň ho možná i trochu pochopila. Ale jenom trochu. Nejdřív se může podělat strachy a pak na mě křičí? Sorry jako. Na mě nikdo křičet nebude, ani dračí princ.

Taky jsem více poznala kulturu a každé ráno, ne že bych vstávala nějak extra brzo, spánek totiž miluju, jsem se procházela po nábřeží a pozorovala ty obrovské jachty, co tu kotvily. Všechno tu bylo nádherné a rozmanité, ale stejně mi něco chybělo, nebo spíše někdo. A to bylo právě asi dobře.
Všude kolem mě, kam jen oko dohlédlo, bylo něco s drakem. Obchody se suvenýry, loga restaurací, vyřezávačky na domech, či byly dračí hlavou ozdobené některé lodě. Samozřejmě čínský drak vypadá úplně jinak, než ten pravý, ale šlo o tu pointu. Však jsem sem letěla záměrně.
Mohla jsem i do Rumunska, ale tam by mě Theo vyčmuchal hned druhý den a o to jsem já právě nestála.
Alespoň ne, když jsem dorazila s nahnutou psychikou. Teď už jsem byla relativně v pohodě. Draci s rozšklebenou hlavou, nebo podlouhlým tělem všude kolem mě. Zvykla jsem si. A to byl účel.
Už jsem se pomalu začínala vnitřně připravovat na setkání s Theem za dva dny, ale dnes mě čekal ještě poslední kulturní výlet. Jestli se tomu teda tak dalo říkat.
Přihlásila jsem se do skupiny s průvodcem, která mířila do jejich Červené uličky. Mělo to končit nějakým erotickým divadelním vystoupením. Zvrhlé? Sakra žiju ve světě s draky, na tom je zvrhlé snad úplně všechno. Takže jsem se na porno v přímém přenosu i celkem těšila. Myslím že se mi za týdny o samotě trochu změnila povaha, to ale nevím, čím bylo. Možná tím, že jsem viděla - u dračího ocasu, jak říkali - opravdového živého draka. Jo a taky jsem dokázala tak nějak rozpoznat, kdo z lidí kolem mě v sobě ukrýval svůj vnitřní oheň a kdo ne. Bylo to zvláštně příjemné. 

Stála jsem ve foyer tří hvězdičkového hotelu, který byl i tak pro mě velkým luxusem a čekala na zbytek skupiny. Pod zimním kabátkem jsem měla červené upnuté šaty po kolena, které mě zaujaly v jednom ze zdejších butiků a ihned jsem si je zamilovala.
Bude mě to stát směny navíc v Dračím doupěti, abych měla vůbec na nájem, ale co. Když už, tak už. K tomu jsem měla své klasické černé natahovací kozačky, které v těchto chladných dnech příjemně hřály.

Už nás bylo poměrně dost a dokonce přicházel průvodce, když jsem si všimla na nedaleké sedačce sedící blonďaté kštice s rozložitými rameny. Překvapeně jsem se naklonila, abych tam lépe viděla, ale v tu chvíli začal mluvit náš průvodce a tak jsem se k posezení ve foyer otočila zády a začala číňana vnímat, aby mi náhodou něco neuteklo.
Domluvil a skupina se pohnula směrem ke dveřím, když jsem se otočila - ten člověk byl pryč.
Zatřásla jsem hlavou, už mám z toho nedostatku sexu halucinace. Bohužel pro mě si to neumím udělat sama, takže jsem dlouhé večery tady řešila vínem, které mě spolehlivě uspávalo.

Procházeli jsme uličkou lásky a já hltala každé slovo průvodce. Anglicky jsem uměla celkem obstojně, díky práci v baru, takže mi nedělalo problém si přeložit, co říká. Také jsem byla naprosto uchvácená tímhle místem. Ne, že bych se chtěla živit jako prostitutka, ale překvapilo mě, jak v téhle zemi k této profesi přistupují.
Ulici po každé straně lemovaly červeně svítící lampy a za nimi byly někdy i několika patrové budovy, ve kterých se zcela bezostyšně vystavovaly spoře oděné dívky. Někteří muži ve skupině rozjařeně pískali a houkali. Hulváti. Žádná úcta k nejstaršímu řemeslu. Ne a teď fakt, ty holky musely mít nervy z oceli, jinak si to nedokážu vysvětlit. Mně by z takových debilů přeskočilo.

Po nějaké chvíli jsme došli k menšímu domu na konci ulice, kde nám otevřel nějaký postarší muž. Přivítal nás a poté zavedl do šatny, kde jsme si odložili bundy a kabáty. Při mém odhalení se ozvalo několik opětovných zahvízdání. Idioti. Naprosto jsem to ignorovala.
Hned naproti šatně bylo hlediště. To se skládalo z dřevěných lavic, před kterými bylo malé podium, na kterém byl stolek se dvěma křesly a lenoška. Všichni jsme se usadili, až to zavrzalo. Pán nám popřál příjemnou zábavu a odešel z dohledu.
To vážně? Kdo se baví tím, že kouká na sex, který nemůže mít?
Poté ale světla pozhasínala a na podium přišli herci. Muž a žena přibližně v mém věku. Co jsem tak pochopila, tak se děj odehrával v Americe v meziválečném období za divokých dvacátých let dvacátého století, kdy tam neexistoval skoro žádný řád a pořádek. Cena alkoholu v té době klesla na minimum a bujaré večírky byly na denním pořádku. A také vzkvétala prostituce a jazz.
Ta dívka měla být údajně luxusní společnice a muž její klient, do kterého se zamilovala, i když by neměla.
Zrovna se schylovalo k milostné scénce, když jsem pocítila zvláštní svrbění na zátylku. Takové to, když vás někdo zezadu pozoruje. Ošila jsem sebou a dál se věnovala divadlu. Vedle mě seděla nějaká paní ve středních letech. Najednou se ke mně pomalu naklonila a promluvila šeptem: "Jste tu taky poprvé?"
"Ano," přikývla jsem.
"To se mi ulevilo. Přijdu si divně, tohle pozorovat, ale mám holt praštené přítelkyně," zašeptala nesměle.
Já se jen pousmála. "Já to beru tak, že když právě absolvuji sexuální abstinenci, alespoň se podívám na potěšení druhých a budu tiše závidět." Vždycky jsem mluvila moc na rovinu, co už. Navíc v tomhle místě se o sexu dá bavit, jako o počasí při čaji o páté.
Pobaveně si odfrkla. "Jo to máme stejný. Ale u vás se tomu fakt divím."
"Je to dobrovolná abstinence," řeknu a ona jen šepte: "Aha, tak to jo."
"Mimochodem," dodá ještě, "nějaký blonďatý mladík za vámi z vás nemůže zpustit oči." A spiklenecky mrkne.
Cože kurva?!
"Nepoznáte jaké má oči?" zašeptám rozklepaným hlasem.
"Modré, i v tom šeru to poznám, jak mu divně mu svítí a to mám tři dioptrie."
Projede mnou vlna napětí, hrůzy a překvapení najednou. Takové oči má jenom jeden člověk. A vlastně to tak úplně člověk není. Začnou se mi potit ruce. Co tu dělá? Kdo mu prásknul, kde jsem?
Najednou si na rozhovor s ním nepřijdu úplně připravená. A rozhodně ne, při tomhle. Mladík na pódiu akorát vytáhnul svou obrovskou chloubu, která sekundu poté zmizela v dívčině těle, která začne vzdychat a sténat jako o závod. "Ach Henry!" vykřikne a já zalapám po dechu. V rozkroku pocítím silnou horkost a stehna tisknu silně k sobě. Za okamžik musím sklopit zrak, abych se tu neudělala mezi tolika lidmi jen při pohledu na potěšení někoho jiného. To vážně není zábava. Co mě to napadlo sem chodit?!

Ovine mě svěží vůně, která mě skoro připraví o rozumné uvažování. "Jen to pozoruj," ozve se těsně mého ucha hluboký hlas. Jeho teplý dech mě pošimrá na krku. Cuknu sebou.
Do celýho zkurvenýho pekla a dračí prdele, ocasu a všeho možnýho! Ulevím si v duchu. Myslím, že nás ta paní vedle pozorovala, ale to mi v té chvíli bylo doopravdy srdečně u dračího křídla.

Jen chci říct, že v Hong Kongu nejspíš žádná taková ulička není, ani nevím jestli tam mají rikši. Vše si vymýšlím za pochodu. Neberte prosím žádné údaje v mých příbězích jako pravdivé. Některé možná jsou, ale jen některé.
Doufám, že se u čtení alespoň trochu zapotíte. 🤣
Mohla bych dělat scénáristku pro porno filmy pomalu. 🤣🤣🤣🔞🔞 A ne, to jsem přehnala. :D