Zaklínač: Kdo jsi?

Naděje?

Otevřela jsem oči... Už zase mě brnělo celé tělo. Místnost se začala naplňovat mlhou a já jsem konečně po dlouhé době ucítila paprsky světla. Protáhla jsem se a strojeně řekla ,,Já jsem gin, mohu vám splnit tři přání, po kterých toužíte nejvíce na světě. Nemůžete si přát více přání jako tři, proto si vše dobře promyslete. Nemohu nikoho přimět k lásce a neoživuju mrtvoly. Čeho si žádáte můj pane?"

Podívala jsem se dolů, na dotyčného co mě přivolal. Přede mnou se rýsoval nějaký chlap. Měl černé vlasy, hnědé, skoro oranžové oči a byl nastrojený jako nějaký král... Kdo ví, možná to nějaký král je. Za celou tu dobu, co jsem gin v lampě jsem už splnila hodně přání...

Vždy když splním třetí, lampa zmizí a objeví se na úplně opačném konci světa. Nastrojenej panák na mě zíral a pak se usmál. ,,Mé první přání je, aby v mé pokladnici nikdy nedošly peníze" řekl a já jsem dala oči v sloup... Typické.

,,Vaše přání budiž splněno" řekla jsem a zavřela jsem oči. V mysli jsem se dostala až do jeho pokladnice, ve které od teď nikdy nedojdou peníze...

Pak jsem oči otevřela, uklonila se a řekla ,,Zbývají vám dvě přání" řekla jsem, kdyby náhodou neuměl počítat a zmizela jsem v lampě.

Zavřela jsem oči, ale než jsem stihla usnout, zase mě začalo brnět celé tělo... Ten si s tím teda pospíšil.

Znova jsem ucítila světlo. Poklonila jsem se a řekla ,,Čeho si žádáte můj pane?" a podívala jsem se na něj. ,,Chci, aby ses změnila v člověka" řekl a já jsem se zarazila... ,,To je vaše druhé přání?" zeptala jsem se udiveně, ale ten člověk zavrtěl hlavou. ,,Ne, to jsem neřekl" řekl a já jsem si povzdechla. ,,V tom případě máte smůlu" řekla jsem a chtěla se znova stáhnout do lampy, ale on mě vyrušil. ,,Počkej" řekl a já se na něj tázavě podívala. 

,,Jsem král lesního království, Jupiter" řekl a já si dala ruce v bok. ,,No a co? Já jsem gin, a chci spát" řekla jsem a stáhla se do lampy. Než jsem stihla zavřít oči, znova mě brnělo celé tělo... To si ze mě dělá srandu ne?

Nemohla jsem porušit čarodějný zákon a tak jsem se znova poklonila a řekla ,,Čeho si žádáte můj pane" král Jupiter měl na tváři lehký úšklebek. ,,Mé druhé přání je, abys mě v podobě člověka doprovázela na narozeninový ples prince Nikolase" řekl a ve mě to hrklo... Princ Nikolas?... ,,V-vaše přání budiž splněno" zasekla jsem se a změnila se v normálního člověka.

Na sobě jsem stále měla oblečení z hadí kůže, ale už jsem měla nohy a nebyla jsem všude v kouři... ,,Kdy je ten ples?" zeptala jsem se a král Jupiter se na mě usmál. ,,Příští měsíc" řekl.

Když jsem se na něj pořádně podívala, všimla jsem si že je poměrně mladý, tak 20, možná víc... ,,Jak dlouho jsi gin?" zeptal se mě, ale já se s ním odmítala bavit. Bolestivě mi stiskl rameno a řekl ,,Jsi na mém území, pod mou střechou, a jsi můj gin, takže mě budeš poslouchat a odpovídat když se tě na něco zeptám jasné?" a přísně se na mě podíval. Náfuka...

Vzpurně jsem se na něj podívala a pohrdavým tónem jsem řekla ,,Vaše přání bylo, abych vás doprovodila na ples. Nikoliv abych se s vámi bavila. Takže smůla" a střásla jeho ruku z mého ramene.

Nejdřív se na mě rozzuřeně podíval, ale pak se najednou usmál a řekl ,,Dobrá, omlouvám se. Můžeme tu spolu přece vycházet, jako přátelé, můžeš spát v posteli a ne v té otřesné lampě, jíst jídlo a vše jako normální člověk" řekl a já se na něj zlostně podívala. ,,Vím co dělají normální lidi" řekla jsem odměřeně... Nejsem gin zas tak dlouho abych to zapomněla, jen něco přes rok a půl... Vlastně to budou za chvíli dva roky myslím...