Zaklínač: Kdo jsi?

Další podivné přání

Vzala jsem do ruky vidličku z kraje a začala jíst. Jakmile jsem strčila sousto do úst, okamžitě jsem ho vyplivla... ,,No fuj" řekla jsem a dala vidličku na stranu... Všude se najednou rozhostilo ticho... Zvedla jsem hlavu a vysloužila si pěkně nepříjemný pohled Jupitera... ,,Budu tě muset do plesu naučit slušným způsobům" řekl a nějaké dvě nány co s námi večeřely se zachichotaly... ,,Jíš jako zvíře" pokračoval král a znechuceně se na mě podíval. Tak to ne. Urážet se tady nenechám.

,,No a co? Alespoň mám něco v hlavě na rozdíl od těch dvou slepic co se smějí jak lachtani a myslí si že je nikdo neslyší. Vaše ctěné veličenstvo mi může nechat ušít šatů kolik chce, ale já stejně nikdy dáma nebudu" řekla jsem a stoupla si. S doprovodem rány jsem dala ruce prudce na stůl a zlostně se na něj podívala. Jupiter jen dál jedl a s nezájmem mě pozoroval. 

,,A ani nevím proč bych měla být? Vaše přání bylo doprovodit vás na ples. Nic víc, nic míň" řekla jsem a otočila se. Imbecil...

,,V tom případě..." řekl tiše a já najednou ucítila brnění po celém těle... Sál se se mnou zatočil a já zavřela oči... Když jsem je otevřela, znova jsem se vznášela ve vzduchu... Uviděla jsem jak schoval lampu a usmál se. Poklonila jsem se a skrz zuby zasyčela ,,Čeho si žádáš můj pane?"

Ty dvě slečinky, co tu jen oxidovaly vzduch na mě civěly s otevřenou pusou. ,, Mé přání je, aby ses stala mou snoubenkou" řekl a já se přidala ke klubu slepic s otevřenou pusou... ,,Co prosím?" řekla jsem nevěřícně a civěla na něj jak na strašidlo. ,,Slyšela jsi dobře" řekl a já jsem začala nevěřícně kroutit hlavou... ,,Tak to v žádném případě, já jsem gin, ne žádná coura která se ti bude klanět k nohám protože máš peníze a titul, a vůbec, proč máte do hajzlu tak divný přání? Nestačila by vám větší země? Nebo neviditelný plášť? co třeba další bezedná bedna hm?" řekla jsem a snažila se vymyslet ještě něco... ,,Ne" řekl krátce Jupiter. ,,Jsi krásná, jen zlepším tvé způsoby a budeš jen moje" řekl jako by nic a vstal od stolu. ,,Zapomněla jsi říct tvou oblíbenou větu" řekl a já se na něj rozzuřeně podívala...

,,Vaše přání budiž splněno" zasyčela jsem potichu a změnila se zpět v člověka. ,,Už tu nebudu ani minutu" řekla jsem a vyšla ze dveří sálu, ale v tom mě začaly ukrutně pálit obě zápěstí...

Bolest byla čím dál tím větší a já se podívala na své ruce... Široké zlaté náramky se rozžhavily a pálili mi maso... Chtěla jsem vykřiknout bolestí, ale takovou radost jim neudělám.

Kousla jsem se do jazyka a vrátila se do jídelny. Zlaté náramky přestaly žhnout... Na první pohled to vypadá jako náramky, ale ve skutečnosti jsou to pouta, která mě drží v lampě... A u svého pána... ,,Půjdeš, až ti to já dovolím" řekl a já jsem se nezmohla na nic jiného než jen rozzuřené zavrčení. ,,Rozumělas?" zeptal se mě a já se na něj vzpurně podívala. Jupiter se napřáhl a vrazil mi obrovskou facku, až jsem spadla na zem... ,,Tak rozuměla jsi mi?" zeptal se o něco víc nahlas a jeho oči zářily jako obrovské požáry... Nemilosrdné a panovačné... Chytla jsem se za tvář a postavila se zpět na nohy. 

,,Nevím, možná byste to měl zopakovat vaše veličenstvo" řekla jsem, poklonila se a otočila se... Znova jsem ucítila obrovskou bolest v rukách... Z úst mi unikl slabý výkřik. ,,Budeš mě poslouchat jasné? Pravidla pro snoubenku jsou přísnější řekl a odešel. 

Dvě dámičky se zvedly z židle, pomalou chůzí kolem mě prošly a zamířili k východu, při čemž na mě nezapomněly hodit povýšené pohledy.

Zle jsem se na ně podívala a otevřela ústa. Vydral se mi z nich řev jako má lev... Ty dvě slepice se  na sebe vystrašeně podívaly a jen se za nimi zaprášilo... Přeci jen má gin nějaké výhody... Alespoň jedna věc mě trochu zvedla náladu. Došla jsem ke dveřím, ale jakmile jsem se ocitla za prahem jídelny, zastavila mě ostrá bolest v zápěstí...