Zaklínač: Kdo jsi?

Temný princ

¨ Zdravím dámy a pánové! Nebojte, neumřela jsem... Omlouvám se že jsem tak dlouho nic nevydávala, ale nějak se mi nechtělo psát... Ale co už, naše knížka se pomalinku blíží ke konci (což ovšem neznamená že se tu ještě nebudou dít zajímavé věci... Naopak, to nejlepší nás teprve čeká) a já bych vám chtěla všem poděkovat, protože první díl má 750 přečtení!!! Pro mě je to něco totálně impossible, vážně moc děkuji. Miluju vás úplně všechny, přeju pěkné čtení :)

Nik mě držel za ruku, prý pro jistotu, kdybych se začala bát. Šli jsme tmavým lesem a každou chvíli zakopávali o různé kořeny... ,,Pozor!" řekl Nik a zastavil. ,,Tenhle bude bludný" řekl a zazubil se na mě. Pousmála jsem se a přeskočila ho. ,,Teď ty hrdino" zasmála jsem se a Nik si jen odfrkl. Kořen přeskočil a znova mě chytil za ruku.

Jen na mě mrknul a pokračovali jsme dál... A Luna a Kapitán? Ty jsme nechali v dračí zemi. Je nebezpečné je brát sem, proto jsme je tam nechali, později se pro ně vrátíme. Dračice nám slíbila, že se jim nic nestane. A té se dá věřit, na rozdíl od lidí.

Snažili jsme se utíkat, pokud se zde našla nějaká rovná cesta, ale většinou jsme si museli odhrnovat větve a brodit se křovím... ,,Myslím že by to mělo každou chvíli skončit" řekla jsem zamyšleně a Nik se uchechtl. ,,To jsi říkala už před půl hodinou" řekl  a já se na něj zazubila.

Chtěla jsem mu něco odpovědět, ale něco mi to překazilo... Kolem hlavy mi zasvištěl šíp, který se zabodl do hrubé kůry jednoho stromu... Prudce jsem se zastavila a Nik zbledl. ,,V pořádku?" zeptal se a já jsem zaraženě přikývla. ,,Zdá se že tu nejsme sami" řekla jsem tiše a začala se rozhlížet na všechny strany.

Viděla jsem jen vysoké stromy, husté křoví a zelené listy, které se nám pletly pod nohy... Nic jiného mi hustá mlha nedovolila vidět. ,,Pozor!" křikl Nik a skočil na mě. Spadla jsem na zem a podívala se nahoru... Na úrovni, kde byla před vteřinou moje hlava proletěl další šíp...

Zhluboka jsem vydechla a podívala se na Nika. Ten se odkutálel stranou, ale nezvedl se ,,Cítíš něco?" zeptal se a já jsem se zhluboka nadechla... ,,Nic moc" vzdychla jsem. ,,Ta blbá černá magie! Necítím pomalu ani tebe" řekla jsem a nespokojeně mlaskla. Nik se pousmál. ,,A o ti vadí ze všeho nejvíc?" řekl pobaveně a já si uvědomila že jsem to řekla nahlas. Jen jsem se na něj zazubila.

Vystrčil hlavu z husté trávy, která nám byla asi tak po kolena a rozhlédl se kolem. ,,A neznáš nějaký--" začal Nik ale já ho přerušila. ,,Lektvar!" řekla jsem nadšeně, ale nadšení ze mě opadlo stejně rychle, jako přišlo. ,,Potřebovala bych slzu bolesti" řekla jsem a zamyslela se.

,,Rozbrečíš se když tě praštím?" zeptala jsem se a Nik si povzdechl. ,,Pravděpodobně ne" řekl a já jsem se na něj zoufale podívala. ,,tak v tom případě jsme v řiti" řekla jsem a pokrčila rameny.

,,Počkej, podívám se dá" řekl Nik, ale jakmile se zvedl, okamžitě se vrátil zpět na zem, protože se kolem jeho hlavy prohnalo alespoň pět šípů. ,,To je tam Legolas nebo co jako?!" naštval se a stoupl si.  ,,Niku co to děláš!" křikla jsem na něj.

Nik vypadal celkem naštvaně. ,,Tak se ukažte vy srabi!" křikl a já jsem se vyděsila... ,,Máš nějaké sebevražedné sklony nebo co?" sykla jsem a chtěla ho strhnout zpět k zemi, protože se v mlze něco zahýbalo, ale neudělala jsem to... Nebyl to šíp..

Postavila jsem se a pozorně se podívala dopředu. ,, No to--" nedořekla jsem větu, protože to co jsem viděla mi vyrazilo dech...

Před námi stál Jupiter a jeho armáda... Hned za ním stál Thomas s armádou ohnivých... Ale to za ním, mě donutilo se rozloučit se se životem... Úplně vzadu důstojně stál sám temný princ, který měl vedle sebe svého prvního rádce...