Zaklínač: Kdo jsi?

Dva blázni

Dívala jsem se přímo do sírově žlutých očí, ve kterých se odrážela zloba. Obří šupinatá hlava byla kus od nás, ale ne dost daleko na to, abych byla klidná. Z nozder se jí vyvalil štiplavý dým a dračice otevřela tlamu plnou ostrých zubů, které byly větší než já. 

Její oči mě hypnotizovaly... Nemohla jsem se od nich odtrhnout... Ponořila jsem se do té sírové barvy a jen na ni upřeně zírala. Náš oční kontakt přerušil Nik, který si stoupl přede mě a podezíravě přimhouřil oči. ,,Co od nás chceš?" zeptal se ostražitě a dračice se podívala na své mládě, které něco zakvičelo a pak se vrhlo k ní.

,,Myslím že ví že jsme mu neublížili" řekla jsem a Nik se na mě otočil. ,,Taky si myslím. Jinak bychom už dávno po kouskách plavali v jejím žaludku." zakřenil se a já se pousmála. On si musí dělat srandu i v tak vážné situaci.

Dračice opět otevřela tlamu plnou tesáků, ale tentokrát se z ní ozvalo něco na způsob hlasu... Bylo to ... Dost neidentifikovatelné. (fuf, teď prosím potlesk že jsem to slovo napsala :D )

,,Jsme vám vděční za ošetření  budoucího prince. Kam jdete cizinci?" řekla a já jsem semkla rty. Byl to hrubý, ani ne ženský hlas, který zněl jako když se sype lavina. ,,Ehm... Jdeme do Černé země" řekla jsem nakonec a dračice přikývla. 

,,To jsou v nejlepším tři dny cesty. Mohu vás tam zanést jestli chcete" řekla a já se na ni překvapeně podívala. Draci jsou velmi přívětivý když se je nesnažíte zabít. Nik se na mě usmál a otočil se zpět k dračici. ,,Moc rádi to přijmeme" řekl zdvořile a dračice opět kývla hlavou.

Její mohutné šupinaté tělo se začalo hýbat. Roztáhla jedno křídlo pokryté zlatými šupinami a spustila ho na zem, abychom po něm mohli vyjít na její hřbet. ,,Tak to bude jízda" vydechl nadšeně Nik a vyšplhal na její mohutná záda. Podal mi ruku, kterou jsem přijala a s jeho pomocí vyšplhala na dračici. 

,,Pojď sem" řekl Nik a ukázal na místo před sebe. Usmál se na mě a pevně chytil osten, který byl jednou z ozdob co lemovaly hřbet dračice. Jelikož jsem byla mezi ním a ostnem, objímal mě kolem pasu a když jsem se na něj otočila s pozdviženým obočím, jen se zeširoka usmál, až se mu na tvářích objevily dolíčky a mrkl na mě. Lunu a Kapitána Dračice opatrně vzala do svých drápů, aby se jim nic nestalo...

Pak se dala do pohybu. Roztáhla obě křídla a párkrát s nimi máchla, takže se vznesla do vzduchu... Okamžitě jsem pevně obmotala ruce kolem ostnu a vystrašeně se podívala dolů... Od teď nesnáším létání. 

,,Klid princezno, držím tě" zavrněl mi Nik do ucha a já si uvědomila, že mě opravdu pevně drží. ,,Já jsem úplně kldnááá" vypískla jsem když se dračice plnou rychlostí rozletěla směrem do Černé země.

,,To vidím" uchechtl se Nik. Jeho vlasy se třepotaly v prudkém větru a moje ho nejspíš šlehaly do obličeje... ,,Myslel jsem že když jsi byla gin, zvykla sis létat" řekl nahlas, abych ho slyšela a já jsem se na něj otočila, ale hned na to jsem se opět otočil a zpět a přikrčila se, protože dračice zrychlila. ,,To jsem si taky myslela" řekla jsem a slyšela jak se Nik začal smát.

,,Vážně moc vtipný" řekla jsem kysele a zamračila jsem se. Můj rozhořčený výraz vystřídal překvapený, protože Nik dal svou hlavu na mé rameno a jeho rty se lehce otřely o můj krk. Když to udělal, trochu jsem se uklidnila. I když mě do obličeje šlehal prudký vítr a já se třásla strachy, abychom nespadli, tohle mě uklidnilo.

,,Nezlob se princezno" řekl Nik a já na něj pootočila hlavu. Jen jsem se na něj ušklíbla a hlavu otočila zpět. Nenápadně jsem se o něj opřela a zavřela oči.. Najednou mi byl ten vichr v obličeji příjemný a já se cítila, jako předtím... Když jsme s Nikem prožívali různá dobrodružství a smáli se u toho...