Zaklínač: Kdo jsi?

Mučení v podobě Menuetu

,,Pravá ruka, pravé rameno, levá ruka, levé rameno" říkala Chiko a snažila se mě naučit kroky menuetu. ,,Kailyn Pravá ruka! Copak nevíš kde je vpravo?" řekl Jupiter, kterému zřejmě došla trpělivost... Celou dobu se na mě jen díval a komandoval mě. ,,Nejde mi to když se mě snažíte naučit nějakej pošahanej tanec a při tom mi vtloukáte do hlavy nepotřebný žvásty o politice!" křikla jsem na něj a mrskla knihou co jsem měla na hlavě (abych měla rovná záda) o zem. Jupiter se na mě nasupeně podíval. ,,U tance se konverzuje! Nebudeš moct jen sedět na lavici a dělat že máš vymknutý kotník!" řekl a narazil na moji teorii jak se vyhnout menuetu... ,,Tak jednoduše řeknu že se o politiku nezajímám" řekla jsem. Což byla pravda, protože z tohohle úhlu pohledu, jsem ani nevěděla kdo je král v sousedních zemích... 

Už mě to nebavilo. Chiko se marně snažila Jupitera uklidnit a zastávala se mě, když mi říkal jak jsem marná, i když to byla pravda. ,,Tak ho odmítnu" řekla jsem a Jupiter si začal unaveně mnout spánky, jako by ho unavovalo po mě neustále jen řvát. Já jsem se tady namáhala menuetem a politikou, ne on. ,,Copak to nechápeš? Neučila tě snad královna že muži, kteří mají vyšší postavení než ty se neodmítají?" řekl a já jsem se naštvala. ,,Tak si s nimi tančete sám!" štěkla jsem na něj a chtěla odejít, ale v tom se ozvala známá bolest v rukách. ,,Nikam! A vy hrajte dál. Naučíš se to" řekl mi rozkazovačně a já jsem se plná zlosti otočila. 

,,Nesnáším to" sykla jsem tiše a Chiko se na mě soucitně usmála. ,,To zvládneš" řekla a začali jsme tančit... Ona mě vedla a hrála muže. ,,Dost!" křikl najednou Jupiter a já se na něj otočila. ,,Co zas?!" řekla jsem víc než neuctivě a Jupiter ke mě přišel a zle se na mě podíval. ,,Děláš pořád tu stejnou chybu" řekl a prudce se otočil k Chiko. ,,Už můžete jít výsosti, my to zvládneme sami" řekl a Chiko si ho změřila nedůvěřivým pohledem. ,,Nejsem si jistá jest--" ,,Ale já jsem si jist" řekl Jupiter a Chiko se na něj uraženě podívala.

Povzbudivě na mě mrkla a odešla. Jakmile Chiko opustila místnost, Jupiter mi vrazil obrovskou facku, až jsem se zapotácela... ,,Snaž se! Jestli mě ztrapníš na tom plesu, budeš toho šeredně litovat" řekl nevrle a já se na něj vzpurně podívala. ,,A opovaž se ta mít monokl" řekl ledově a narážel na mou tvář, na které byl rudý otisk, jak jsem si všimla v obrovském zrcadle, které bylo v tanečním sále... ,,Co prosím?" zeptala jsem se a chtěla něco namítnout, ale Jupiter mi zacpal pusu. ,,poslouchej, ještě jednou na mě budeš taková před někým důležitým a dostaneš trest" řekl a já jsem měla sto chutí ho kousnou do té ohavné hnáty... 

,,To mi ho můžete dát rovnou, protože šlapat po sobě nenechám" řekla jsem a stále se mu vzpurně dívala do očí. ,,Uvidíme" řekl Jupiter najednou úplně jiným tónem... Až mě to trochu vyděsilo. 

,,Smím prosit má drahá?" řekl, jako by se nic nedělo. ,,Jistě" řekla jsem, ne zrovna mile a začala s ním tančit... Nedostali jsme se ani k té části kde dělám chybu, když v tom někdo otevřel dveře. V nich stál Nik a za ním nenápadně nakukovala Chiko. ,,Vaše výsosti, princ Thomas by s vámi rád mluvil" řekl ledovým hlasem, při čemž mi přeběhl mráz po zádech...

Jupiter nespokojeně mlaskl a odešel. Teprve když se za ním zavřely dveře jsem si oddechla... ,,Plesnivec jeden" ulevila jsem si a konečně po čtyřech hodinách mučení jsem si sedla. Nik ke mě přišel a se stejným ledovým pohledem mi zvedl tvář a nastavil ji aby pořádně uviděl zarudlý flek, který naštěstí pomalu mizel.

,,On tě snad uhodil?" zeptal se pořád tak ledově, ale já jsem nic neudělala.. Jen jsem se na něj udiveně dívala... takhle jsem ho naposledy viděla, když jsme byli v tom potoce a on uviděl ty černé jezdce... Kteří byli vojáci z jeho země... Což jsem v tu dobu nevěděla.