Zaklínač: Kdo jsi?

Minulost, přítomnost a budoucnost

¨Věnováno benabenagx, protože hlasuje pro každou kapitolu a dělá mi tím ohromnou radost. Děkuju <3¨

Nik měl úplnou pravdu. Po dalších třech, nebo možná čtyřech tancích už se tu motalo dost lidí... Usmála jsem se když jsem uviděla Chiko, která si povídá s velkoknížetem... Vážně jim to spolu slušelo... Úsměv mi ale okamžitě opadl, když jsem uviděla jak Nik tančí s nějakou hnědovláskou, která měla výstřih tak hluboký, že i kdybych měla jen korzet tak bych oproti ní byla zahalená jeptiška.

Zrovna se smála něčemu, co Nik řekl. Pak se zasmál zase on... On s tou ženskou koketuje nebo co? Teď se k ní dokonce naklonil a něco jí zašeptal do ucha... Zatnula jsem ruce v pěst.. Na tohle se vážně dívat nebudu. Vypařila jsem se ze sálu a běžela ven do zámeckého parku. Sedla jsem si na kraj obrovské fontány a jemně se dotkla odrazu ve vodě. ,,Ty jsi samostatná jednotka. Nehodíš se k nikomu" řekla jsem a usmála se. 

Rychle jsem si otřela slzu, co mi tekla po tváři a zhluboka se nadechla. ,,Nepotřebuju nikoho" řekla jsem znova a zasmála se. To mě zase něco napadlo se do někoho zamilovat... No, od teď už stejnou chybu neudělám. Přeci jen, neviděli jsme se dva roky... Určitě se s tou prsaticí znal... Možná se dali dohromady, co já vím. Ale mě to nezajímá.

V tom jsem ve svém v odrazu ve vodě uviděla ty modré oči, které se podobaly rozbouřenému moři. Otočila jsem se a podívala se na něj. Nik se na mě usmál. ,,Proč jsi na mě nepočkala? Měli jsme se vypařit spolu" řekl a já jsem pokrčila rameny. ,,Víš jak jsem mluvil o tom překvapení" řekl a já se na něj nazlobeně podívala. ,,Můžeš si ho strčit do kapsy a dát ho té krasavici, jejíž prsa se vydaly na procházku" štěkla jsem a Nik se zarazil. ,,Myslela jsem že mi na tom plese pomůžeš dostat se na svobodu" řekla jsem a snažila se, aby to neznělo tak zoufale, jak jsem se cítila... Což se mi moc nepodařilo...

,,Kail--" řekl ale já ho nenechala mluvit. ,,To je v pohodě, já se nějak osvobodím sama... Kdo by nechtěl obětovat svoje třetí přání" řekla jsem ironicky a zvedla se. ,,Doufám že sis to alespoň užil" řekla jsem. ,,Tak přece počkej" řekl Nik a chytil mě za ruku když jsem se otočila a chtěla odejít. ,,Nevím proč bych měla čekat, každopádně mi to můžeš říct zítra, na mé svatbě" řekla jsem.. Uprostřed věty se mi zrádně zlomil hlas... No skvěle, to znělo mnohem zoufaleji než jsem se cítila.. I když... Vlastně ne.

,,Nech mě mluvit" řekl Nik a pořád mě držel za ruku. ,,Hele, mě to nevadí. Třeba se jeho výsost Jupiter časem změní..." řekla jsem a snažila se ze všech sil zadržet slzy. Najednou se na schodech objevila ta hnědovláska a usmívala se jako sluníčko. 

,,Princi Nikolasi!" řekla vysokým pištivým hlasem. ,,Přece mě neodmítnete na waltz" řekla a udělala psí oči s dost... Velkým předklonem. ,,Je mi líto Casandro, ale nejspíš jste mě pochopila špatně, můj bratr Thomas je korunní princ, já jsem druhý" řekl a Casandra.... Spíš Casaňadra se zasekla... ,,Ach tak... No, tak já na vás počkám, zatím to můžete tady s.. Se svou přítelkyní dořešit, já prohodím pár slov s vaším bratrem" zasmála se sladce a vyběhla ty schody zase nahoru. 

Překvapeně jsem se na Nika podívala. ,,To.. " vydechla jsem tiše. Nik se najednou usmál a já si až teď všimla, že má něco v ruce za zády. ,,Jestli jsi se konečně uklidnila" řekl pobaveně a já jsem si jen odfrkla. ,,Tak tady je to překvapení" řekl a dal ruku před sebe...

Zírala jsem na tu věc co držel v ruce jako na největší poklad na světě... Nikovi se na ukazováčku houpala lampa... Moje lampa... ,,T-to je.." vydechla jsem... ,,To je tvoje lampa" řekl vesele Nik a já jsem nevěděla, jestli mám štěstím brečet nebo se smát... ,,Děkuju!" vykřikla jsem a skočila mu kolem krku.. Nik klopýtl a málem jsme byli oba v kašně, ale naštěstí udržel rovnováhu..