Zaklínač: Kdo jsi?

Luna

Jupiter se i s velkokněžnou v patách, na kterou se zase lepila princezna... Připadalo mi to jako nějaký had vlezlosti. Všichni se přesunuli do vedlejšího sálu... Až na mě... A Nika.

Celou dobu na mě jen zíral... Pak se zvedl z trůnu a pomalu ke mě přišel... ,,Řekla jsem ti abys mi neříkal Kailie" řekla jsem a podívala se jinam... Nik stál těsně u mě a pak udělal něco, co mi doslova vyrazilo dech... Pevně mě objal a tiše řekl ,,Odpusť mi to prosím". Cítila jsem jeho dech na svém krku... Lehce jsem se otřásla. Vyvedl mě z míry, a to hodně. ,,Já--" řekla jsem, ale v tom se otevřely dveře... Nik ode mě odskočil jako opařený. Ve dveřích stál Jupiter. ,,Vidím že vy dva jste se už seznámili" řekl a majetnicky mě chytl okolo pasu a přitáhl si mě k sobě.

Znechuceně jsem se zašklebila, ale tak aby to ani jeden z nich neviděl. Nik si Jupitera nevšímal a stále se díval jen na mě. ,,Musíte navštívit Lunu" řekl mi a já jsem se na něj vyděšeně podívala... ,,Stalo se jí něco?" zeptala jsem se... Zdá se že pramen mých vlasů nefungoval tak dlouho jak jsem chtěla... ,,Ještě naštěstí ne..."řekl Nik a já se podívala na Jupitera. ,,Omluvíte mě prosím vaše výsosti?" zeptala jsem se a Jupiter nedůvěřivě přimhouřil oči... Prosebně jsem se na něj podívala a on mě nakonec pustil. ,,Jistě drahá" řekl a já jsem se znova otřásla při tom oslovení...

S Nikovou společností jsem důstojně odkráčela z místnosti, ale hned jak se zavřely dveře jsem se rozběhla chodbou ven. ,,Počkej!" Vykřikl Nik a běžel za mnou... ,,Sakra, nejen že se v tom nedá dýchat, ale ani běžet" řekla jsem a z nedostatku vzduchu se mi zamotala hlava...

Seběhli jsme schody a Nik mě mlčky zavedl do stájí. Tam ležela Luna... Bylo na ní vidět že na tom vůbec není dobře... Její hříva nezářila, oči byly pohaslé a sotva dýchala... Do očí se mi nahrnuly slzy... Dala jsem si ruku před pusu a přiběhla k ní... ,,Luno" vydechla jsem a objala ji...

Luna se na mě podívala... V tom se jí začala její hříva vlnit... O krok jsem ustoupila a dívala se, jak se opět probouzí k životu... ,,Luno!" vykřikla jsem a objala ji... ,,Promiň mi to" řekla jsem a hladila ji po hřívě. ,,není co, ty za to nemůžeš" řekla a já jsem jí dala lehkou pusu na šíji... ,,Chyběla jsi mi" vydechla jsem a Luna zařehtala. ,,ty mě taky... Ale je tu ještě někdo, komu jsi chyběla ze všech nejvíc" ozvalo se mi v hlavě a já se otočila na Nika, který byl opřený o sloup a s úsměvem se na mě díval.

Jeho oči ale byly smutné... ,,Děkuju" řekla jsem a Nik se znova usmál, až se mu na tváři objevily dolíčky. ,,Není za co... Nechám vás tu osamotě... Vaše výsosti" řekl, poklonil se mi a otočil se na odchod...

Přeběhl mě mráz po zádech.. ,, Počkej já.. J-já.." zadrhla jsem se když jsem se mu znova podívala do očí. Nik se pousmál ,,Chyběla jsi mi" řekl a odešel. Dívala jsem se na jeho záda a ani nevím proč, jsem ucítila slzy v očích. ,,Ty mě taky" vydechla jsem... Celou tu dobu jsem si to nechtěla přiznat, ale bylo to tak... Pak jsem ucítila jemné šťouchnutí rohem... Otočila jsem se na Lunu a usmála se. Znova jsem ji objala a začala ji hladit po hřívě... ,,Tohle mi chybělo ze všeho nejvíc" usmála jsem se a Luna pobaveně zařehtala...

Pohled Nika:

,,Počkej já... J-já.." otočil jsem se na ni a ona se zasekla... Jen jsem se na ni usmál a řekl jsem,,Chyběla jsi mi" a pak jsem se otočil a odešel jsem pryč...

Rychlým krokem jsem se přesunul do komnaty Chiko. Zaklepal jsem a když sem uslyšel dále, vtrhl jsem dovnitř...

Chiko se na mě překvapeně podívala... ,,Proč jsi mi to neřekla," zeptal jsem se a cítil jsem, jak se do mě valí vztek... ,,A co jako?" zeptala se Chiko a usrkla si čaje. ,,Kdo je snoubenka krále Jupitera" řekl jsem až moc nahlas a Chiko čaj vyprskla... ,,Už jsou tu?" zeptala se a usmála se. ,,To jsem ráda, už se na Kail těším" řekla a vyšla ven ze dveří. Já ji chytil za ruku a podíval se jí do očí. ,,Tak proč?" zeptal jsem se, ale Chiko jen zavrtěla hlavou. ,,Neptal ses" řekla a usmála se. ,,Navíc Kail nechtěla abych ti to říkala" řekla a já ji pustil... ,,Je ve stáji" řekl jsem a Chiko se pousmála.