Zaklínač: Kdo jsi?

Myšlenky

Otevřela jsem oči. Nad sebou jsem viděla dřevěný strop, plný pavučin. Chtěla jsem se posadit, ale ostrá bolest co se dostavila hned za vzpomínkou co se dělo než jsem omdlela mi to zakázala. ,,Lež" ozval se jednoduchý příkaz, který jsem stejně přerušila a i přes hluboké rány na břichu jsem se posadila. 

Byla jsem v nějaké malé chatce, která mi dost připomínala můj stan, ve kterém jsem bydlela když jsem byla v táboře. Byl tu dost velký nepořádek. Rozhlédla jsem se do všech stran a vedle sebe jsem uviděla toho kluka, kterému mohlo být tak patnáct. Měl černé tmavé vlasy a pozorně se na mě díval svýma velkýma očima. ,,Řekl jsem ať ležíš" Řekl přiměřeně a přitlačil mi něco na břicho. 

Nejdřív jsem zkřivila obličej bolestí, ale pak to začalo být tak nějak.. Příjemné. Cítila jsem chlad na svých ranách a poté ten známý pocit, jako kdyby mi po zranění pobíhala stovka malých pavoučků, kteří ránu zcelovali.

,,Jsi první kdo tohle udělal" řekl ten kluk a zvedl ke mě hlavu. V očích se mu zračil obdiv. ,,A první kdo přežil tenhle trest" Řekl o něco tišeji a hlavu opět sklonil. Já jsem se na něj pozorně dívala a čekala, jestli ještě něco řekne, ale nevypadal jako nějaký výřečný typ. ,,Jsem Kail, a ty?" prolomila jsem nakonec ticho já a chlapec zvedl hlavu. ,,Patrick" řekl s nenápadným úsměvem.

Patrick se na mě dlouho díval, přimhouřil oči a řekl ,,Ale jednu věc nechápu. Už z jednoho tábora jsi utekla, musela jsi vědět co přijde když neposlechneš tak proč jsi to udělala?" Zeptal se a já jsem se pousmála. Je chytrý.

,,Zkus na to přijít sám... Jak dlouho tu ležím?" řekla jsem a vstala z postele. ,,Počkej ještě musíš odpočívat. A jsi tu tři dny" řekl Patrick a postavil se. Já se na něj s úsměvem otočila. ,,Děkuji za vyléčení a vlastně za všechnu péči, ale už jsem v pořádku. Měj se" Řekla jsem a odešla z jeho chatky. ,,Počkej! Když zjistí že už jsi v pořádku budou tě připravovat na obřad" řekl Patrick a chytil mě za ruku. Já jsem se podívala na jeho ruku, která křečovitě svírala tu mou a stále se na něj usmívala. ,,To doufám" Přimhouřila jsem oči a můj úsměv se rozšířil do škodolibého úšklebku.

Patrick mou ruku pustil a nechápavě se na mě podíval. Já jsem na něj spiklenecky mrkla a odešla.

,,Ale, vida vida kdo je na nohách" ozval se hlas jednoho z vojáků a já jsem se zamračila. ,,Jistěže, snad jste si nemysleli že mě to mohlo zastavit" zavrčela jsem na ně a nevšímala si jejich nasupených pohledů. ,,Díky těmhle řečem se čím dál tím víc blížíš tam" Řekl jeden a pokynul hlavou k boudě, která měla číslo sedmnáct. Zdá se, že je ve všech táborech číslo sedmnáct stejné.

,,Ale chlapci" pousmála jsem se, přišla za nimi a dala stoupla si mezi ně. Drze jsem dala ruce na jejich ramena a ještě drzeji se na ně usmívala. ,,Pročpak si myslíte že by mě hned zabíjeli hm?" řekla jsem a vojáci na mě strnule zírali. Zdá se, že si k nim nikdy nikdo tohle nedovolil.

,,Pokud vím, vaši nadřízení ze mě chtějí udělat zaklínače. Mohli byste mě za někým dovést? za někým kdo to tu vede" Upřesnila jsem své přání a vojáci mě mlčky vedli do hlavní místnosti. U stolu seděl nějaký chlap, kterého jsem předtím nikde neviděla. 

,,Tak už jsi se zotavila" řekl hlubokým ledovým hlasem, který mi oznamoval, že ho vůbec nezajímám. ,,No, jak vidíte" hlesla jsem a pustila vojáky, kteří byli... Dost mimo.

,, V tom případě nám nic nebrání v tom, abys prošla obřadem" řekl a jeho oči se zableskly. Vojáci mezitím odešli a já zůstala v místnosti sama. ,,Nikdy obřadem neprojdu." Řekla jsem rázně a přistoupila až k tomu člověkovi. 

,,Nepamatuji si že bych se ptal na tvůj názor. A nedělej zbytečné hlouposti. Škodíš tím akorát sobě, nám ne." Řekl a narážel na mé pokusy o boj. ,,Co se stane, když obřadem neprojdu?" Zeptala jsem se s přimhouřenýma očima.

,,Ale ty jím projdeš" Řekl poněkud jistý svými slovy a vstal ze židle. ,,Ne nadarmo platím jedné věštkyni, která čeká na právě takové, jaká jsi ty." Řekl a já se chtěla usmát, ale udržela jsem se. Trochu jsem se zamračila. 

A pak že jsou všichni vedoucí táborů chytří a úlisní. Kdyby tenhle měl v hlavě něco jiného než slámu, neříkal by mi o věštkyni a dalších věcech, které z něho vymámím. V mé hlavě se začal spřádat plán. Plán který by mohl vyjít, jen potřebuju vědět všechno kolem toho pitomého obřadu. 

Což jak se zdá, není moc velký problém zjistit. Na první pohled chladný a autoritativní chlap mi tady vesele vyprávěl co všechno se bude dít a já s co nejvíce hraným vyděšením poslouchala. Opravdu nevím, jestli je tak naivní, nebo ne. Ale dost mi pomáhá.

A až se odtud dostanu, zaplatím tomu hnusnýmu cvokovi co si říká temný princ dluh. Dlužím mu smrt. Jeho smrt. Kvůli němu jsem tady... A co je horší, kvůli němu tu není Nik. Byla bych klidně tisíc let zavřená v třech táborech najednou, jen kdybych mohla Nika zachránit. 

Jenže on je prostě paličatý pitomec, který mě tu nechal samotnou a klidně se obětuje. Copak já nějaké oběti potřebuju? Měla jsem to být já. To já jsem měla jít s tím... Ani nevím jak bych ho nazvala. Člověk, kterého tak nenávidím, že pouhá představa jeho smrti nestačí. 

Kdyby se mi ten šmejd dostal do rukou, zabíjela bych ho pěkně pomalu, pak bych ho oživila a zabila znovu, jinak a mnohem bolestivěji. Pak bych ho znovu oživila, mučila ho dokud by nezemřel a znova ho oživila a nakrmila s ním masožravé termity v temném lese. Pak bych ho oživila znovu a...

Vyčerpala bych na něm seznam nejhorších smrtí na světě a ještě je všechny spojila a udělala tak tu nejhorší smrt. Smrt, kterou si ani to nejhorší stvoření na světě nedokáže ve své temné mysli představit.

Přesně takhle ho nenávidím. Možná ještě víc... Při vzpomínce na Nika jsem se můj hraný zkroušený výraz přeměnil na opravdový. Smutně jsem pozorovala toho hlupáka, který mi byl právě v nejlepším bodě vyprávění a těžce bojovala se slzami, které se mi hrnuly do obličeje.

Proč to ten blázen udělal? Jen tak v klidu si umře a nechá mě tu samotnou. To prostě nejde. Nejde aby byl mrtvý... Kdyby alespoň zemřel nějak normálně.... Mohla bych najít způsob jak ho oživit. Ale jestliže z něj vysáli magii, už ho nikdy neuvidím.

Rozplyne se a jediné co po něm zbude, bude magie v rukou temného prince, který si chce podrobit celý svět. A ještě k tomu se k němu připojil ten zrádce. Jestli se mi Jerry dostane do rukou, uškrtím ho, zastřelím ho, roztrhám ho na cucky a ty cucky pak všechny zastřelím!

Ještě před pár dny jsem si připadala špatně jako gin, který byl v moci Jupitera. Co bych teď dala za to, kdyby se to mohlo všechno vrátit. Nik by žil...