Zaklínač: Kdo jsi?

Nikův milý bratr

Otevřela jsem oči a zmateně se rozhlédla po pokoji... Tohle nebyl můj... Vyskočila jsem z postele a chytla se za hlavu... ,,Au" vyjekla jsem překvapeně. Bolela mě někde vzadu, jak mám vlasy. Když jsem si místo nahmatala, sáhla jsem na něco měkkého a látkového. 

V pokoji nikdo nebyl... Otevřela jsem první náhodné dveře, které vedly na chodbu. Znova jsem je zavřela a šla k dalším dveřím. Pomalu jsem zmáčkla kliku a otevřela je. Koupelna... Tu jsem hledala. 

Když jsem se podívala do zrcadla, zděsila jsem se. Na hlavě jsem měla obvaz. Vlasy rozcuchané jako čarodějnice, což mě ani tak moc nepřekvapilo... Ale na sobě jsem měla černou plátěnou košili, která byla určitě pánská... Dole jsem měla ještě svoje nějaké spodničky, přes které ovšem trochu prosvítaly podvazky...

Propána, snad jsem se s někým nespala... Moje myšlenky přerušilo prudké otevření dveří. Znova jsem vyjekla překvapením a podívala se na dveře. Dost se mi ulevilo když jsem si uvědomila že je to Nik... Překvapeně se na mě podíval a já jsem se jen nervózně ošila...

Konečně jsem si vzpomněla co se včera událo... Pamatuju si jak jsme byli na balkóně, pak mě přivedl sem a chtěl mi to ošetřit, ale pak už si nic nepamatuju. ,,Já... My jsme... Spolu...V posteli" zakoktala jsem se, ale Nik to hned pochopil. ,,Ne, ne neboj, ne" řekl a trochu se zasmál. ,,Omdlela jsi než jsem došel pro obvazy" řekl a já jsem si oddychla.

Nad tím že jsem neměla korzet jsem se radši nepozastavovala... ,,Tak děkuji" řekla jsem a usmála se. Nik se na mě taky usmál. ,,Půjdeš se mnou na snídani?" zeptal se a na tvářích se mu objevily ty roztomilé dolíčky. Jeho oči se na mě usmívaly stejně jako jeho rty. ,,No jistě" řekla jsem a taky se usmála.

,,Jen se musím převléknout" řekla jsem a Nik přikývl. Chtěla jsem jít na chodbu, ale pak jsem si všimla mého oblečení na židli... ,,Já ti to vezmu" řekl Nik když si všiml mého pohledu a vzal obrovské šaty i se všemi spodničkami a korzetem. ,,Díky" řekla jsem a šli jsme do mé komnaty.

Když jsem otevřela dveře, čekalo mě vevnitř malé překvapení... Celý pokoj byl převrácený naruby. Otevřela jsem pusu dokořán a zmateně se rozhlédla po pokoji. Závěsy ležely na zemi, protože je někdo strhal z oken, stůl byl na dvě poloviny, šuplíky byly také na zemi, všechny papíry byly rozházené po celé podlaze. Noční stolek byl vzhůru nohama, také mu chyběly šuplíky. ,,Co to--" zasekla jsem se když jsem se podívala na postel... Polštáře byly rozcupované, stejně jako peřina, ale to nebylo to podstatné. 

Na posteli seděl Jupiter a zuřivě se na mě díval... Vymrštil se z postele a chytil mě za krk, ale Nik ho hned srazil zpět na zem. Stoupl si přede mě a díval se Jupiterovi přímo do těch jeho ledových očí... ,,Varoval jsem tě" zavrčel Nik a já se na něj vyděšeně podívala...

,,Kde je?!" zařval Jupiter směrem ke mě a já se na něj podívala tázavým pohledem. ,,Co jako?" zeptala jsem se nechápavě, i když bylo jasné o co mu jde. ,,Nehraj si se mnou ty nulo! Okamžitě mi ji vrať!" začal křičet. Nik mu chtěl vrazit, ale já ho zastavila a šla přímo k Jupiterovi. 

,,Jestli hledáte tu lampu" řekla jsem s naprostým klidem a usmála se na něj. ,,Tak to máte smůlu vaše výsosti, jelikož můj krámek s provozem tři přání má už navždy zavřeno" řekla jsem a Jupiter se na mě najednou přestal dívat tak vražedně. ,,Co prosím?" zeptal se nevěřícně a já se znova usmála. ,,Tak jinak. Už nejsem vaše snoubenka, ani otrok, ani mazlíček, ani váš gin. Jsem volná" 

řekla jsem a usmála se. Byl to skvělý pocit to říct nahlas. Chtěla jsem mu vpálit do toho jeho směšnýho xichtu ještě spoustu urážek, jenže přede mě si stoupl Nik a řekl ,,A teď, vaše veličenstvo" řekl spíš posměšně než uctivě... ,,Máte jedinou možnost si sbalit vaše saky paky a odjet. A jestli vás ještě někdy uvidím na ohnivém území, nebo dokonce nějak ohrožovat vévodkyni, můžete se rozloučit s kralováním. A se životem rovnou taky"