Zaklínač: Kdo jsi?

Dílky zapadly do sebe

¨Zdravím všechny! Napadla mě taková věc... Tahle knížka se stává čím dál tím víc složitější, takže kdybyste měli jakoukoliv otázku, jak na mě, tak na postavy, neváhejte a pište do komentářů. Můžete se ptát na cokoliv, klidně i z prvního dílu. 

Tak hezké čtení <3¨

Nik odešel a já se začala znova přehrabovat v papírech... Třetí hromádka byla dost velká, ale děsilo mě že i ta druhá... Na první toho naštěstí moc nebylo.

Podívala jsem se na jeden dopis z druhé hromádky, která obsahovala podvodníky. Pořád mi nějak nesedí že se nechal princ Thomas tolikrát napálit, nepůsobil na mě že by byl nějak hloupý...

Podívala jsem se na první hromádku, která měla neznámého příjemce. Vždy se jednalo o dost velké peníze... Podívala jsem se na jeden papír, který mě ovšem dost zarazil... Bylo to pro kováře... Ale to co se tam psalo mě dost vyděsilo...

Zdravím, chci objednat dostatečné množství zbraní a štítů pro mou armádu. Nechci ovšem nic kvalitního, jen nějaké šunty za pár stříbrňáků, ať je to co nejlevnější. 

Nikomu o tom neříkej.

Princ Thomas III.

... 

Tomuhle nerozumím... Jestliže objednával ty šunty od kováře, co pak objednával od těch podvodníků s prachem?. Z přemýšlení mě vytrhlo otevření dveří... ,, Ni--" když jsem se otočila, zjistila jsem že ve dveřích nestojí Nik. Byl tam někdo koho jsem neznala... ,,Potřebujete něco?" zeptala jsem se a podezřívavě jsem si ho prohlédla. ,,Ach, j-já.. Omlouvám se, zřejmě jsem si spletl dveře, omlouvám se" řekl a dveře zavřel. ,,Zřejmě" řekla jsem a se otočila k dopisům.

Podívala jsem se na fakturu od těch podvodníků a zamyslela se... Pohled mi sklouzl na první hromádku... Vzala jsem dopis do ruky. Jediné co v něm bylo napsané byla částka a věta ,,Peníze mi došly"... Pak jsem se podívala na dopis od těch podvodníků a zarazila se... Moment...

Pohled Nika:

Bratr se mnou začal probírat cestu ke králi Jupiterovi. Myšlenky se mi zatoulaly až ke Kail... Vzpomněl jsem si na to jak mi ochotně začala pomáhat a pousmál jsem se... Kromě Chiko jsem v životě nepotkal dívku, kterou by zajímalo něco co se týče vládnutí a už vůbec ne účetnictví... A všechno tak rychle pochopila... Jakoby to dělala od malička... ,, Edwarde, už jsi zpět... Niku!" uslyšel jsem Thomase a škubl sebou.

,,No, vidím že jsi duchem někde úplně jinde, tak radši jdi, řeknu ti to jindy, ještě bys to zapomněl" řekl a já jsem se na něj ušklíbl. Vstal jsem a ještě se na něj podíval. ,,Měl bys konečně začít trochu šetřit, takhle nás zruinuješ" řekl jsem, ale Thomas se na mě jen ledově podíval. ,,To není tvoje starost" prsknul na mě a já jsem se zamračil. ,,Spravuju za tebe chyby v účetnictví, takže ano, je to moje starost" řekl jsem a odešel.

Šel jsem rychlím krokem k sobě do pracovny... Dost se to protáhlo, snad tam Kail ještě bude... Ale nevadilo by mi kdyby ne. Přeci jen, nemůžu ji nutit aby mi s tímhle pomáhala.

Otevřel jsem dveře a zvědavě se rozhlédl po pracovně. Kail něco soustředěně psala na papír. Měla na sobě světle modré šaty, které měly takové zvláštní volné rukávy, které jí moc slušely... Když zaregistrovala otevření dveří, ostražitě se otočila, ale když mě uviděla, hned se usmála. ,,Niku na něco jsem přišla!" vykřikla a vrhla se ke mě se spoustou papírů v ruce.

,,A taky by sis měl zamykat pracovnu, hned jak jsi odešel sem vešel nějaký chlap, ale tvrdil že si jen spletl dveře..." řekla zamyšleně a já jsem se na ni překvapeně podíval... Měla jemný ruměnec na tvářích od toho jak usilovně přemýšlela... Vypadala k sežrání.