Zaklínač: Kdo jsi?

Příprava na odjezd

Otevřela jsem oči a znova ucítila chvění po celém těle... Místnost se naplnila mlhou a já jsem se protáhla... Poklonila jsem se a znuděně řekla ,,Čeho si žádáš můj pane?" zeptala jsem se, ale Jupiter se na mě ani nepodíval. ,,Sbal si věci, dnes odjíždíme na ples" řekl a já jsem vytřeštila oči... ,,To jsem byla v lampě tak dlouho?" zeptala jsem se, ale žádné odpovědi se mi nedostalo... Proč by se mnou taky mluvil že ano.

Proměnila jsem se v člověka a zadívala se na lampu... ,,Mohla bych--" ,,V žádném případě" řekl Jupiter a já si dala ruce v bok.. ,,Proč ne?" zeptala jsem se, ale znova žádná odpověď. ,,Poison se taky potřebuje protáhnout" řekla jsem, ale Jupiter se na mě jen zlostně podíval. ,,Už jsem řekl, a nediskutuj se mnou, víš jak to vždy dopadne" řekl a podíval se na mé zápěstí, které nevypadalo zrovna vábně... Spálená kůže se odlupovala a byla celá zarudlá. Kolem náramků se mi lemoval pás nafouklých puchýřů.

,,Laskavě si s tím něco udělej, nechci aby jsi mě zesměšnila" řekl a otočil se ke mě zády. Já jsem stála a upřeně se na něj dívala. ,,To je vše, můžeš jít" řekl a já jsem se zamračila... ,,Vždyť už jdu" zavrčela jsem, ale Jupiter mě zastavil. ,,Vlastně ještě něco" řekl a já se na něj s nechutí v obličeji podívala. ,,Co?" zeptala jsem se nevrle a Jupiter se zamračil. ,,Budeš se přede všemi chovat mile, nezapomeň že mi patříš, můžu si s tebou dělat co chci. Takže se na mě budeš usmívat, na žádné tvoje vrčení a nemístné poznámky není nikdo zvědavý" řekl a já jsem se jen uchechtla. ,,Jste si jistý?" zeptala jsem se, ale Jupiter ke mě rázně přišel, chytil mě za bradu a políbil mě...

 Vytřeštila jsem oči a začala mu lomcovat s rukou... Když přestal, rozzuřeně jsem se na něj podívala. ,,Slizáku!" vykřikla jsem a chtěla mu dát facku, jenže on mi ruku chytil a ledově se na mě podíval. ,,Když tě políbím na plese, budeš si to užívat jasné?" zeptal se mě, ale já jsem jen vzpurně zafuněla...

,,Klidně se budu usmívat, budu i přikyvovat všem lichotivým žvástům které o vás padnou, ale líbat se s vámi nebudu" řekla jsem, vytrhla se mu a odběhla pryč.

Ještě to tak... Slizoun jeden odpornej... Prudce jsem otevřela skříň, naházela do své tašky nějaké šaty, šperky, hygienu a věci na spaní a různé spony a ozdobné blbosti.

,,Klaris" řekla jsem a ona hned přiběhla. ,,Pomůžeš mi prosím?" zeptala jsem se, když jsem se začala šněrovat do korzetu... ,,Jistě vaše výsosti" řekla a já ztuhla... ,,Vaše výsosti?" řekla jsem udiveně a Klaris přikývla. ,,Jeho veličenstvo nařídilo, abychom vás takto začali oslovovat" řekla a já jsem se zamračila... Hned na to jsem se začala dusit... ,,Propána, jak to někdo může nosit každý den" vydechla jsem a snažila se neudusit...

Šaty měly jako vždy širokou sukni, vše bylo sladěno do bledě modra. Kolem krku jsem objemný měla náhrdelník přes skoro celý dekolt, plný třpytících se průhledných drahokamů, které spojovaly drobné zlaté řetízky, které mi Klaris zapletla i do copu. 

Dva prameny mi padali do obličeje. Klaris je navlnila a na hlavu mi dala čelenku, která se podobala spíše korunce. Byla zlatá a posázená stejnými kameny, jako byly na mém náhrdelníku... 

Klaris mi kolem ramen dala lehký šál ze závoje, který měl stejnou barvu jako šaty. Na nohách jsem měla béžové silonky. Klaris mi vnutila bledě modré střevíčky na podpatku, které také zdobily třpytivé kameny... Když se otočila, vklouzla jsem do balerín stejné barvy a tyto střevíčky jsem si dala do tašky. 

Klaris se otočila s jehlicí do vlasů. Byla taktéž zlatá s průhledným diamantem. Vsunula mi ji do vlasů a usmála se. ,,Teď už zbývá jen poslední věc" řekla a posadila mě na židli u stolku se zrcadlem... V ruce držela různé šminky... ,,Ale ne, je to opravdu nutné?" zeptala jsem se a Klaris přikývla. ,,Jeho veličenstvo trvalo na tom, abyste byla nalíčená." řekla a pustila se do práce.