Zaklínač: Kdo jsi?

Vysoko ve větvích

Na snídani jsem korzet mít naštěstí nemusela. Měla jsem na sobě jednoduché zelené šaty, jejichž ramínka utvářely třpytivé listy. Vlasy jsem měla ve volném culíku a jako obvykle jsem měla dva prameny spadené do obličeje.

Na chodbě jsem potkala Jupitera. Usmál se na mě a hned se mi poklonil a já udělala pukrle. On mi při tom vzal ruku a jemně ji políbil. ,,Jak ses vyspala má milá?" zeptal se, což mě dost překvapilo.

,,Ehm... Dobře a vy?" zeptala jsem se a Jupiter se znova usmál. ,,Můj spánek by byl poněkud klidnější kdybych své lože sdílel s vámi má drahá" řekl a já jsem se otřásla při té představě, že bych musela spát na stejné posteli jako on... ,,Raději preferuji své soukromí" řekla jsem a on mi nabídl rámě... Opět s ne moc velkým nadšením jsem se do něj zavěsila a společně jsme vešli do jídelny.

Všechny pohledy teď směřovali k nám... ,,Přeji vám krásné ráno moji milí" řekla vřele královna a pokynula nám, abychom se posadili.

Všichni se tvářili přívětivě... Až na dvě osoby... První byla velkokněžna, která si myslí, že by byla nejvhodnější snoubenkou Jupitera... Upřímně bych dala cokoliv za to, abychom se my dvě vyměnily... A druhá osoba, co si nás měřila přimhouřenýma očima nebyl nikdo jiný než Nik.

Trochu jsem se na něj pousmála, což mu zjevně zvedlo náladu, ale i tak se tvářil jako kakabus. Usedli jsme společně ke stolu, seděla jsem přímo naproti Nikovi, který se s neskrývanou nenávistí díval na Jupitera. Vedle mě seděla Chiko. Jemně mi stiskla ruku a povzbudivě se usmála...

Celá snídaně probíhala v tichosti... Pokud ovšem nepočítám marné pokusy velkokněžny o nějaké konverzaci... Vždy to skončilo jednoduchou odpovědí ano, ne, nemám zdání...

V tom ale promluvila i královna... ,,Ach, když se na vás tak dívám, jste nádherný pár vaše výsosti, radost pohledět" řekla sladce. Podívala jsem se na Nika kterému v tu ránu zaskočilo sousto a začal hlasitě kašlat...

Král Jupiter se pousmál a řekl ,,Ach ano, vybral jsem si skvělou choť... Svatba bude brzy po plese, jste na ni všichni srdečně zváni" řekl a já cítila, jak se mi vytrácí barva z obličeje... Dělá si legraci ne? Jen ať si nemyslí, žádná svatba nebude. Pokud nám vyjde náš plán...

,,Pokud mě omluvíte vaše veličenstvo, potřebuji nutně na toaletu" řekla jsem, ani jsem nepřemýšlela jestli jsem to řekla správně. Královna přikývla a já jsem se nemotorně zvedla z židle, což přimělo polovinu přítomných se zahihňat... Na to už jsem byla ovšem zvyklá, a tak mi nedělalo žádný problém si toho nevšímat a dojít k toaletám...

Opřela jsem se o dveře koupelny v chodbě a zkřížila ruce na hrudníku. ,,Kretén" ulevila jsem si a vší silou praštila do zdi... Nevšimla jsem si, že už tam byly nějaké praskliny, které se díky mě ještě zvětšily... ,,ups" vydechla jsem a znova si nespokojeně mlaskla.

Nezbývalo mi nic jiného, než se tam zase vrátit... Povzdechla jsem si a šla zpět do jídelny. Nasadila jsem znova ten nejfalešnější úsměv který jsem uměla a sedla si ke stolu.

Ani jsem moc neměla hlad, takže můj talíř byl skoro nedotčený... Až na ty díry ve vece od vidličky, protože jsem se nudila.., A taky na to, že jsem z dvou plátků okurek a mrkve udělala oči, z veky obří nos a z pomazánky pusu, která vyplazovala jazyk...

Když sloužící odnášeli talíře, jeden se neudržel a pobaveně se pousmál když to uviděl... Naneštěstí si toho všiml Jupiter, který se na mě zle podíval... Silně mi stiskl ruku a sykl mi do ucha ,,Co to má znamenat?" já jsem se na něj nevinně usmála a řekla jsem ,,Co jako?" Jupiter pustil mou ruku, ale všimla jsem si, že mu z očí srší blesky... No jo, náš suchar. Pokazí každou zábavu.