Mix emocí 2✨

7.

Právě jdeme s klukama do Caffetterie na jídlo. Nikam se mi nechtělo, ale tak jdu se najíst takže proč ne? Všichni jsme vešli do Caffetterie a sedli jsme si k největšímu stolu jelikož nás bylo hodně. Objednali jsme si jídlo a kecali jsme. Po chvíle si sedl na stůl vedle nás nějakej borec v obleku. Asi na někoho čekal. Uchechtl jsem se na něm. Kdyby se vedle něho postavím tam vypadám jak někdo úplně z jinej planety. Ten chlap každou chvíli koukal na hodinky, že by měla ta kočka na kterou čeká spoždění? Ani bych se nedivil kdyby nepřišla když to mělo být rande. Najednou jsem cez přesklené dveře viděl jak tam zaparkovalo luxusní černý auto. Upoutalo to pozornost všech kluků. Vystoupila z něho ženská. Otevřela dveře do Caffetterie a vstoupila dovnitř. Na sobě měla černou obtáhlou sukni a v tom zastrčenou bílou blůzku. Černý vlasy vyčesaný do drdolu a na očích sluneční brýle.V ruce držela černou kabelku. Vypadala sexi. Jako hodně sexi.

,,Ty pičo." Slyšel jsem vedle sebe Jakuba.

Tá holka se ani na nás nekoukla a šla k stolu vedle,kde seděl ten borec a potřásli si rukama. Sexi ženská si sedla za stůl oproti němu. Byla mi strašně povědomá nebo něco takovýho. Chytil jsem skleničku vody do ruky a napil jsem se. Téhdy si sundala sluneční brýle a můj pohled se setkal s jejím. Voda, kterou jsem zrovna pil mi zaskočila a já se rozkašlal po celé restauraci. Všichni se na mě začali otáčet. Vždyť to je...

,,To je naše Sněhurka." Řekl Jakub vedle mě možná až moc nahlas, protože se na něho otočil ten chlap co seděl s Alisou při stole.

Alisa na mě koukala s kamenným výrazem. Já jsem nevěděl co dělat. Vůbec jsem nevěděl jak se mám zachovat. Ona vypadala jakoby to s ní nic nedělalo. Ale se mnou? Já jsem uvnitř vybouchnul. Tolikkrát jsem si představoval co by se dělo kdyby jí znovu potkám a teď? Odvrátila ode mě pohled a začala se věnovat tomu chlapovi oproti ní. Ukazovala mu nějaký papíri. Byla nervózní. Furt si pamatuju co dělala když byla nervózní. Někdy jí zabloudil pohled i k našému stolu.
Změnila se. Jde to vidět. Aspoň vzhledově. Je ještě krásnější než si jí pamatuju.
Byl jsem úplně v šoku jako kluci. Najednou se na nás otočil ten borec co seděl oproti Alisi.

,,Proč furt na ní koukáte?" Zeptal se.

,,Eeeh pardon." Řekl Jakub a všichni odvrátili pohled kromě mě.

Já jsem furt koukal na Alisu jako dement. Po roce a půl! Chápete to?!

,,Vy taky. Prosím vás přestaňte tady slečně to určitě neni příjemný." Řekl a usmál se na Alisu.

,,Já na ní můžu koukat jak budu chtí..." zastavil jsem se.

Nebudu tu dělal scény. Odvrátil jsem tedy pohled.

,,Co teď?" Zašeptal jsem si více-méně pro sebe, ale Jakub mě slyšel.

,,Brácho nevím." Řekl.

Hm. No fakt super. Byl jsem v tom, že už v Pardubicích nebydlí jelikož potom co jsem jí vyhodil z bytu jsem jí už neviděl. Vrátila se? Nebo tu byla celou dobu jenom jsme se nepotkali? To by bylo divný.
Tak moc by jsem chtěl znovu slyšet její hlas. Cejtit její vůni. Znovu cejtit její dotyk...
Hrabe ti Dominiku? Přestaň. Tahle holka tě podvedla. Je to coura.
S klukama jsme se po chvílce zvedli a zaplatili jsme.

,,Počkáme jí tady." Řekl Jakub když jsme stáli před restaurací.

,,Co?! Ne. Zbláznil ses?Nechci jí už vidět ne to s ní ještě mluvit." Řekl jsem a najednou jsem za Jakubem viděl malou postavu.

Slyšela mě. Všichni se koukli tím směrem kde jsem koukal.

,,Sněhurko. Jsi to opravdu ty?" Jako první k ní přišel Tomáš.

Jenom s kameným výrazem přiklývla.

,,Chyběla si nám." Řekl Jakub.

Vytvořili kolem ní kolečko a chrlili na ní otázky a různý věty jenže ona neodpovídala. Já nevěděl co dělat. Měl jsem strašně smíšený pocity. Byl jsem nasranej,smutnej a i rád zároveň. Ale nejvíc jsem byl asi naštvanej.
Alisa se předrala pomezi nich a vystoupila z toho kolečka co se kolem ní vytvořil.

,,Kam zas utíkáš?" Zeptal se jí Jakub.

Alisa vystrašeně koukla na mě. Tohle jí zůstalo. Strach v očích a ta nejistota. A taky ta nevinnost, která mě vždycky dostávala do kolen. Furt vypadala jako moje Sněhurka. Někde tam je.

,,Preč od vás. Prepáčte." Promluvila na nás po prvé.

Hlas se jí nezměnil. Furt to byl ten tichý slabý hlásek, kterým se na mně před rokem a půl snažila řvát.
Nastoupila si do svého auta a odfrčela pryč.

,,Co to bylo?" Zeptal se Jakub.

Bez slova jsem se rozešel pryč. Potřebuju být sám. Právě jsem potkal holku, kterou jsem miloval a neviděl jsem jí rok a půl. Co teď? Jak to bude teď když jí budu potkávat? Vydržím dělat, že se neznáme? Ještě k tomu když vypadá takhle? Ne. Je to pro mě děvka nic jinýho. Vždyť tě podvedla Dominiku. Ty to furt nechápeš?
Asi ne. Můj mozek nedokáže pochopit, že je stejná jako ostatní.

Přišel jsem do bytu. Kluci se ještě nevrátili. Jenom v obyváku seděla Nataša s Hasanem. Otočili se na mě. Když viděli můj výraz tak se na mě zadívali ustarostěně. Musel jsem teda vypadat. Smutně i naštvaně zároveň.

,,Co se stalo?" Zeptala se mě Nat.

,,Potkal jsme jí." Dostal jsem ze sebe.

,,Počkej koho?" Zeptal se Hasan.

,,No Alisu." Řekl jsem.

Vyslovil jsem její jméno po dlouhé době a bylo to divný.
Oba dva se na sebe koukli. Nebyli překvapení. Počkat.

,,Kde?" Zeptala se Nat.

Její výraz byl víc vystrašený než překvapený.

,,V Caffetterii i s klukama." Řekl jsem.

,,Co? Co jsi udělal? Mluvil si s ní?" Zeptala se.

,,Ne. Nemluvil. Ani nechci. Ty vole jsem z toho v prdeli." Řekl jsem.

Zavřel jsem se ve svým pokoji a vyvalil jsem se na postel. Tohle jsem nečekal. Už jsem se pomalu smiřoval s tím, že jí už neuvidím a teď když jsem jí viděl? Někde hluboko ve mě je malá naděje, že by jsme mohli být znovu spolu.
Bože. Co mě to jen napadlo?
Podvedla mě a udělala by to znovu. To je jasný.

Na dnes posledná časť🤍.
Dominik a Alisa sa znovu stretli. Čo si myslíte ako to bude teraz ďalej? 💗