Mix emocí 2✨

11.

Odemykal jsem dveře do bytu a doufal jsem, že Alisa už bude dávno doma. Zapadl jsem dovnitř a zul jsem si boty. Na chodbě jsem si všimnul černý lodičky a pověšený kabát. Buď tu má někdo z kluků nějakou děvku nebo to je Alisa. Ale nikoho jsem neslyšel. V bytě bylo hrobový ticho. Byl jsem nervózní. Od kdy jsem já nervózní do prdele?Alisa tu určitě není. Vešel jsem do obyváku a naše oči se setkali. Ne tohle ne. Pro tyhle oči jsem měl vždycky slabost a asi se to ani nezmění. Alisa polkla a odvrátila pohled. Všichni byli ticho a čuměli na mě. Čekali na mou reakci. Nevím co udělat. Rozhodl jsem se, že nebudu zbabělej a nezalezu do svýho pokoje. Chtěli vojnu budou ji mít. Prostě budu hrát jejich hru.
Rozešel jsem se k Alisi. Vystrašeně se podívala na Jakuba a sedla si na gauči dál. Když jsem byl už u ní tak jsem ze stolu vzal láhev becherovky a napil jsem se rovnou z láhve. Vyvalil jsem se na gauč vedle Jakuba. Když chci tenhle večer přežít tak jedine když budu nalitej. Jinak to ani nejde. Na všechny jsem se usmál.

,,Co je? Nějakej problém?" Zeptal jsem se a napil jsem se znovu z láhve.

Nataša na mě koukala s přivřenýma výčkama. Ví, že hraju jenom divadlo a nejraději bych všechny roztrhal.

,,Ja..radšej pôjdem." Ozvala se Alisa a začala se stavět, ale Jakub jí posadil zpátky.

,,Ne v žádným případě." Řekl a Alisi nalil něco do kelímku.

Já jsem se znovu napil z láhve. Snažil jsem se koukat všude možně jen né na ní, ale nešlo to. Můj pohled zabloudil znovu k ní. Už jenom ten pohled mě bolí. To když vím, že už nikdy nebudu moct políbit její rty. Že už nikdy jí neobejmu. Že už nikdy nebude moje. Furt mě to bolí. Všimla si, že na ní koukám a znervózněla. Pořád je tam někde tá Alisa, kterou jsem miloval.
Všichni kecali a bavili se jakoby se nic nedělo. Strašně mě to sralo. Ono se toho dělo až moc. Neřekl jsem ani jediný slovo od téhdy co jsem přišel. Alisa jenom odpovídala na otázky. Nedávno jí bylo dvadcetdva a já si ani nespomněl, že měla narozeniny. Nevadí stejně bych jí nemohl ani pogratulovat. Co tak to udělat teď?

,,Tak všechno nejlepší." Řekl jsem.

Byla zrovna řeč o jejích narozeninách tak proč se neozvat. Všichni se na mě otočili a koukali na mě jako na zázrak.

,,Co je vole? Popřál jsem jí jenom k narozkám." Sice oneskoreně, ale neni to jedno?

,,Diki." Špitla a koukala radši do svýho kelímku.

Uchechtl jsem se. Bojí se mě stejně jako na začátku.

,,Já jsem stihnul Sněhurce pogratulovat přesně na její narozeniny." Řekl Hasan, kterej byl opilej.

Počkat co? Jak mohl jako?
Nataša měla na tváři vystrašenej výraz.

,,Co? Jak jako?" Zeptal jsem se.

Hasan už otevíral ústa, že řekne, ale Nataša ho přerušila.

,,Ne Pepo." Řekla.

Otočil jsem se na Alisu, která nervózně mačkala svůj kelímek a nejraději by tu asi ani nebyla.

,,No s Natašou jsme byli celou dobu s Alli v kontaktu." Řekl.

Nastalo ticho. Kvůli alkoholu v krvi jsem se neovládnul a Hasanovi jsem jednu flákl.

,,Dominiku!" Zařvala Nataša.

Přitlačil jsem Hasana o gauč a chytil jsem ho pod krk.

,,Hej,hej." Řekl Kuba.

Všichni kluci se začali zvedat.

,,Říkal jsem, že když bude někdo s ní v kontaktu tak mu rozmrdám držku!" Zařval jsem a vrazil jsem mu znovu.

,,Dominik!" Zařvala tentokrát Alisa.

Kluci mě od Hasana odtáhli. Na tváři mi hned přistála facka od Nataši. To mám za Hasana jasně.

,,Jasně jsem vám to všem říkal, ale vy to ignorujete! A teď děláte jakoby se nic nestalo! Pozvete jí k nám domů a myslíte si, že je to úplně v pohodě!" Zařval jsem.

Koukl jsem na Alisu, která měla slzy v očích.

,,A ty co brečíš?! Je ti to líto?! Proč si sem vůbec chodila?!" Zařval jsem směrem na Alisu.

,,Pretože som ich nechcela odmietnuť! Som tu kvôli nim. Nie kvôli tebe. Všetko sa netočí iba okolo teba!" Zařvala.

,,Nezmenil si sa. Alebo teda zmenil, ale k horšiemu. Si hajzel." Řekla.

Zatínal jsem ruce v pěst. Tohle si fakt nenechám líbit.

,,Co jsi myslíš o sobě ty?! Příjdeš jako panička z Prahy a myslíš si, že ti budou všichni ležet u nohou! Přitom si jenom coura." Prsknul jsem jí do ksichtu.

,,Dominiku už dost." Řekl Jakub, kterej stál celou dobu vedle mě.

,,Stejně za to můžete vy! V tomhle bytě neměla co dělat." Řekl jsem a sednul jsem si zpátky na gauč.

Napil jsem se z láhve becherovky.

,,Myslím, že už máš dost." Řekl Jakub a chtěl mi láhev vzít.

Nedovolil jsem mu to.

,,Nech mě. Nechte mě všichni." Řekl jsem.

,,A ty vypadni. Téhdy jsem ti řekl, že se tu nemáš co ukazovat a ty máš i potom všem drzost sem přijít. Že se nestydíš děvko." Řekl jsem Alisi, které už stekaly slzy po tváři.

Bylo mi to jedno. Úplně jedno. Neměla jsem ani chodit. Může si za to sama.

,,Tohle není jenom tvůj byt nebudeš jí vyhazovat." Začal se do toho mýchat Hasan.

,,Tobě nestačilo?" Zavrčel jsem po něm.

,,Jsi nechutnej Dominiku. Je mi z tebe nablití." Řekla Nataša, která Hasanovi ošetřovala nos.

Pak se postavila a objala Alisu kolem ramen.

,,Když se ti nelíbí tak táhněte obě. Vypadá to, že jste fakt dobrý kamarádky." Řekl jsem.

,,Dominiku už fakt dost!" Zařval na mě Jakub.

Alisa vyběhla s brekem pryč.

,,Alli počkej!" Křičela Nataša a běžela za ní.

,,Seš normální co zase vyvádíš?!" Řekl Jakub.

,,Říkal jsem vám, že jí sem nemáte vodit, ale vy jí i přesto sem dovedete!" Zakřičel jsem.

,,No a?! My jí máme rádi a budeme se s ní výdat jestli se ti to líbí nebo ne." Mykl ramenama.

,,Fajn. Dělejte si co chcete. Mně je to už stejně u prdele." Řekl jsem a i s láhví becherovky jsem se zabouchl ve svým pokoji.

Zapálil jsem si joint. Potřeboval jsem se uklidnit. Věděl jsem, že tohle nedopadne dobře. Hasanovi jsem dal pěstí, schytal jsem facku od Nataši a Alisu jsem rozbrečel. Teď se zhulim a ožeru. No úžasný nemyslíte?Po tomhle doufám, že jí už fakt neuvidím.

Zase jenom lžeš. Chceš aby byla tvoje, ale nechceš si to přiznat.