Mix emocí 2✨

10.

Právě jsem dojel k rodičům domů. Zazvonil jsem a čekal až mi někdo otevře. Máma mi otevřela.

,,Ahoj Domí." Řekla a objala mně.

,,Ahoj." Objětí jsem jí opětoval.

,,Pojď dál." Řekla a zatáhla mě dovnitř.

Zul jsem si boty.

,,Stalo se něco? Vypadáš naštvaně." Řekla.

No ještě abych nevypadal. Moji kámoši se chtějí dál bavit s mojí bývalou a dneska jí pozvali k nám domů. No neměl bych být naštvaný?

,,Ale nic." Řekl jsem.

Máma o tom rozchodu samozřejmě ví a vůbec z toho nebyla nadšená. Dan taky. Ten byl smutný hodně. No a táta..tomu to bylo asi jedno.

Máma mě odvedla do kuchyně.

,,Jsi doma sama?" Zeptal jsem se.

,,Jo táta je v práci a Dan příjde zachvíli ze školy." Řekla.

Kývnul jsem.

,,No a co jak se máš?" Usmála se na mě.

Sedl jsem si za stůl a máma se opřela o kuchynskou linku.

,,Dá se." Mykl jsem ramenama.

Ve skutečnosti bylo všechno na hovno.

,,Dominiku co se děje? Jsem tvoje máma můžeš mi to říct." Sedla si oproti mě.

,,Potkal jsem znovu Alisu." Řekl jsem.

Nevidím žádnej důvod to před ní skrývat. Je moje máma třeba mi něco poradí.

,,To je úžasný." Usmála se, ale když si všimla můj výraz tak jí úsměv z tváře zmizel.

,,Neni." Řekl jsem.

,,Proč ne?" Zeptala se.

,,Nechci jí už vidět potom co mi udělala." Řekl jsem.

Zase lžeš...

,,Dominiku já tomu nevěřím, že by to Alli udělala." Řekla.

Máma tomu nikdy nevěřila. Stejně jako kluci.

,,Ale udělala to mami." Řekl jsem.

,,No nevím." Mykla ramenama.

,,A nejhorší na tom je, že kluci se s ní chtějí furt bavit a Nataša jí pozvala k nám. Nedokážou mě pochopit." Řekl jsem.

,,Ale Dominiku nemůžeš jim to zakazovat." Řekla.

Takže s nima souhlasý. Super.

,,Tak co mám dělat?" Řekl jsem.

,,Nedělej nic. Zkuste se normálně bavit třeba budete kamarádi nebo se dáte znovu dohromady. Moc vám to spolu slušelo." Řekla.

,,To ani náhodou. Nechci s ní mět už nic společný. Je to děvka." Řekl jsem.

,,Dominiku jak můžeš mluvit takhle o holce, kterou si miloval?" Zeptala se to stejné jako Nataša.

Mykl jsem ramenama. Sám nevím. Kdysi by jsem to o ní nikdy neřekl, ale to už je dávno. Už já nejsem ten Dominik a ani ona už neni ta Alisa. Je to všechno tak složitý.

,,Mami my dva už spolu být nemůžeme. Je to moc komplikovaný." Řekl jsem.

,,Můžete být spolu. Všechno jde když se chce." Řekla a postavila se od stola.

Pak už jsme se o Alisi nebavili. Pak přišel Dan, který se mnou přebýral školu a hráli jsme karty.

Alisa

Dnes som bola prinútená ísť za Natašou ku chalanom. Bolo mi povedané, že tam Dominik nebude, ale ajtak som tam nechcela ísť. Práve som sa tam chystala.

,,Kam se chystáš?" Spýtal sa ma Patrik,ktorý práve vstúpil do ložnice.

,,Za Natašou." Povedala som a obliekla som si biele tričko.

,,Vždyť si říkala, že se nebudeš s nima už stýkat. Navíc potom co jsi potkala Dominika." Povedal.

,,Ja viem, ale nemám to srdce ju odmietnuť a Dominik tam nebude." Povedala som.

,,Dobře. Doufám, že příjdeš brzo." Povedal.

,,Neboj dlho sa nezdržím." Pristúpila som k nemu.

,,Dobře miluju tě." Povedal a pobozkal ma.

,,Ja teba milujem. Už musím pa." Rýchlo som schmatla moju kabelku a odišla som do chodby.

Obula som si čierne lodičky a prehodila som si cez seba kabát. Vyšla som z paneláku a nasadla som do svojého auta. Naštartovala som a šla som smerom ten panelák.

Po niekoľkých minutách som tam zaparkovala. Myslela som si, že sa tam už nikdy nevrátim a teraz tam idem. Vystúpila som z auta a zamkla som ho. Začala som sa rozhliadať po parkovisku pred panelákom. Hľadala som Dominikove auto a dúfala som, že tu nebude. Áno ja viem môže mať iné, ale istota je istota. Asi zniem veľmi paranoidne, ale nechcem ho stretnúť. Je to strašne divné. Keď som Dominikove auto na parkovisku nenašla tak som sa trochu ukľudnila a rozišla som sa k paneláku. Zazvonila som a čakala som kým ma pustia dovnútra. Po chvíľke sa ozval bzučiak a ja som vstúpila dovnútra. Vyviezla som sa na šieste poschodie a zazvonila na byt číslo dvanásť kde som tiež kedysi bývala.
Otvorila mi Nataša, ktorá sa na mňa usmievala.

,,Ahoj." Povedala a vtiahla ma dovnútra.

,,Čau." Povedala som a objala som ju.

Objatie mi opätovala a zatvorila za mnou dvere. Vyzula som si lodičky a dala som si dolu kabát.
Zaviedla ma do obývačky kde sedeli chalani. Skoro nič sa tu nezmenilo. Až na pár kúskov nábytku, ktorý vymenili za krajší alebo ho popresúvali. Všetci sa na mňa otočili a usmiali sa. Opätovala som im nervózny úsmev. Všetci sa začali stavať a postupne ma objímať. Ako prvý ma prišiel objať Jakub. Silno som ho stiskla. Do očí sa mi natlačili slzy. Bože ako veľmi mi chýbal. Všetci mi chýbali. Jakub si všimol mojich sĺz a stiskol ma silnejšie.

,,Chyběla si nám." Povedal a dal mi bozk do vlasov.

,,Vy mne tiež." Triasol sa mi hlas.

Nechcela som ich nikdy opustiť. Chýbali mi každý deň. Postupne som vyobjímala všetkých a posadali sme si do obývačky.

,,A kde si žila?" Spýtal sa ma Tomáš.

,,V Prahe." Usmiala som sa.

Jakub, ktorý sedel vedľa mňa mi podal kelímok s alkoholom. Normálne by som protestovala, ale dnes som to výnimočne potrebovala.

,,A co si tam dělala?" Spýtal sa ma Kubo.

,,Pracovala som." Mykla som plecami.

,,Ale nehovorme o mne. Vy ako ste sa mali? Čo hudba?" Spýtala som sa.

,,No my všechno dobrý. Jen Dominik dělal problémy." Povedal.

Nechápavo som zvraštila obočie. Nechcela som sa o ňom rozprávať. Stále ma to bolí, ale zaujímalo ma aké robil problémy.

,,Bylo to strašný a furt je. Holka ten kluk tě pořád miluje."Povedal.

Na sucho som prehltla.

,,Jakube přestaň Alisa sem nepřišla kvůli tomu aby tohle poslouchala." Povedal Hasan.

Ďakovne som sa naňho usmiala.

,,Promiň." Povedal Jakub.

,,V poriadku. A ty čo máš dievča?" Drgla som doňho lakťom.

,,Zatím ne." Poškrábal sa na zátylku.

,,Ako to?" Zasmiala som sa a napila som sa zo svojho drinku.

Chcela som niečo povedať, ale započula som štrngotanie kľúčov. Pozrela som sa vystrašnene na Natašu. Ona mala podobný výraz ako ja. Vlastne ho taký mali všetci. Zkamenla som. Najradšej by som sa teraz prepadla pod zem. Veď hovorili, že tu nebude.