Mix emocí 2✨

17.

Musím jít poslouchat. Chci vědět co se děje. Jako poslední šla do Hasanového pokoje Alisa a nezavřela dobře dveře. Rychle jsem přiběhl k dveřím a začal jsem poslouchat.

,,Tak co se stalo Alli?" Zeptala se Nat.

,,Ja..som našla u Patrika v bunde zásnubný prsteň." Řekla Alisa.

Hrklo ve mě. Počkat,počkat. Cože našla?

,,Cože si našla?!" Vyletělo z Nataši to stejné co jsem si myslel já.

,,No zásnubný prsteň." Zopakovala Alli.

To...ne! Co budu dělat?

,,Počkat jakože..myslíš, že tě chce požádat o ruku?" Zeptala se Nat.

,,Ja-ja neviem a-asi." Vykoktala Alisa.

Já ho zabiju. Nemůže si ho Alisa přece vzít. To neni možný. Tohle je snad zlý sen.

,,Co budeš dělat? Řekneš mu ano?" Ptala se Nataša dál.

Ne! Musí mu říct ne! Jednou si musíš vzít mě né jeho!

,,Ja neviem. Niesom pripravená na svadbu." Řekla Alisa.

To je moje holka. Musíš ho poslat do prdele Alli!

,,Takže ho odmítneš?" Zeptala se Nat.

,,Neviem Nat. Fakt neviem. Som z toho ešte v šoku." Řekla Alli.

Musí ho přece odmítnout. Nemůže si ho vzít. Neni ten pravý. Je to hajzl. Ještě větší než já.

,,Ale někdy si ho chceš vzít či ne?" Znovu se ptala Nat.

,,Ja neviem! Asi áno..alebo nie. Neviem." Řekla Alli.

Nemůžeš Aliso. To už by si mě fakt asi zabila.

,,A co Dominik?!" Vyletělo z Nataši.

,,Čo? Čo Dominik?" Zeptala se Alisa.

No co asi se mnou? To už by si mě fakt pohřibila Aliso!
Měl jsem chuť tam vtrhnout a Alisi to rozmluvit. Nejaději bych jí už nikdy za Patrikem nepustil.

,,Dominik tě furt miluje Aliso." Řekla Nat.

Zatajil jsem dech. Čekal jsem co na to řekne Alli.
Byla dlouho ticho.

,,Ja..." začala.

,,Ty jeho taky Aliso." Řekla Nat.

Že by? Že by měla Nataša pravdu a Alisa mě furt miluje? Byl bych ten nejšťastnější kluk na světě.

,,Milujem Patrika Nat." Řekla Alisa po dlouhém tichu.

Au. Další dýka do srdce. Kolikrát mi to srdce ještě zlomíš Aliso?

,,Lžeš sama sobě Aliso. Miluješ ho a ani si nikdy nepřestala." Řekla Nat.

,,Nat prestaň. Toto je moja vec." Řekla Alli.

,,Měla by si si rozmyslet co řekneš Patrikovi. Požádat o ruku tě může kdykoliv." Řekla Nat.

To je pravda. Může jí o ruku požádat ještě dneska. Nebo zítra.
Co já budu teď dělat? Můžu jenom doufat, že to je zlý sen a já se probudím z této noční můry a všechno bude v pohodě.

,,Ja viem. Ale fakt neviem čo mám robiť." Řekla Alli.

Já to narozdíl od tebe vím. Zbal si věci a uteč od něho dokud je čas. Teď ti zakazuje sem chodit. Kdo ví co ti bude zakazovat za měsíc. Je schopný ti ublížit.

,,Alli já ti neporadím, ale rozmysli si to pořádně. Neudělej hloupost." Řekla Nat.

S povzdechem jsem se rozešel do Jakubového pokoje. Musím se mu svěřit. Možná mi poradí co dělat.
Rozrazil jsem dveře do jeho pokoje a hned jsem jich za sebou zabouchl.

,,Ty vole co děláš?!" Zařval po mě.

Ležel vyvalenej na posteli a koukal do mobilu. Sedl jsem si vedle něho na postel.

,,Co je? Vypadáš jokoby si právě viděl ducha. Seš nějakej bledej." Řekl.

Polkl jsem.

,,No mluv co se stalo?" Drgnul do mě.

,,Právě jsem se dozvěděl, že chce Patrik Alisu požádat o ruku." Řekl jsem.

Furt to nemůžu nějak vstřebat. Můj mozek to prostě nechce přijat, že by měla stát před oltárne s někým jiným než se mnou.
Jakub na mě prudko otočil hlavu a posadil se.

,,Počkat co?" Vypadlo z něho.

,,To ti řekla Alisa?" Zeptal se.

,,Ne. Říkala to Nataši, ale já poslouchal. Prý Alisa doma našla zasnubní prsten." Řekl jsem.

Bože co budu jen dělat?

,,No to je v prdeli hochu. Co říkala Alisa? Chce si ho vzít?" Zeptal se.

,,No říkala, že neví. Jakube co budu dělat?" Zeptal jsem se.

,,No já nevím, ale měl by si začít něco dělat hodně rychle, protože požádat o ruku jí může klidně zítra." Řekl.

Povzdychl jsme si.

,,Snad neni taková blbá, že by si vzala takovýho hajzla." Řekl jsem.

,,Ona neví jaký je." Řekl Jakub.

,,Jakube musíš mi pomoct." Řekl jsem.

,,A jak? Jak ti mám pomoct já? To si musíš vyřešit sám brácho." Řekl.

,,Hlavně se neufetuj k smrti." Řekl.

,,Ty seš teda fakt kámoš." Řekl jsem.

,,Klid dělám si prdel." Řekl.

,,Jakube musíš s ní promluvit." Řekl jsem.

,,Já? Proč já? Ty by si s ní měl promluvit." Řekl.

,,A co jí mám asi tak říct?"Rozhodil jsem kolem sebe rukama.

,,Že jí furt miluješ demente!" Zařval po mě.

,,Když jí tohle řekneš tak se vysere na Patrika a na všechno,protože tě miluje taky." Řekl.

,,Myslíš?" Zeptal jsem se.

,,Dominiku já nemyslím já vím." Řekl.

,,A nechceš radši prve s ní promluvit ty?" Zeptal jsem se ho.

,,Bože Dominiku ty seš zbabělej." Řekl.

,,Tak promluvíš s ní?" Zeptal jsem se znovu.

,,Tak promluvím no. A od koho to mám?" Zeptal se.

,,Od Nataši." Řekl jsem a zvedl jsem se z postele.

,,Diki Jakube." Řekl jsem.

,,Hm. Stejně nevím co jí řeknu." Řekl.

Na to jsem mu už neodpovídal a zavřel jsem se ve svým pokoji. Postavil jsem se k oknu a otevřel jsem ho. Zapálil jsem si cigaretu a pozoroval hvězdy. Možná to tak fakt má být. Možná si má Alisa vzít Patrika. Asi nám dvoum hvězdy nepřáli.
Ale nedokážu si představit, že bude Alisa stát před oltářem s Patrikem. Chci aby tam jednou stála se mnou. Jo já vím. Téhdy na Kokyho svadbě jsem si jí ještě vzít nechtěl. Ale teď bych to klidně udělal. Můj názor jsem změnil. Určitě chci aby si vzala mě a né toho debila vypatlanýho. Jenže jak to docílit? Jak?
Vydechoval jsem nikotinový kouř ven oknem a pozoroval hvězdy. Kdysi jsem takhle pozoroval hvězdy s Alisou na garáži. To už bylo pěkně dávno. Třeba bych jí tam mohl zase někdy vzít a říct jí, že jsem jí nikdy nepřestal milovat.
Možná by jí to udělalo radost. Chci být ten důvod proč se bude usmívat. Chci to být já a taky budu. Ještě sice nevím jak se k tomu dopracuju, ale nějak jo. A určitě to musím stihnout dřív než jí Patrik požádá o ruku.