Mix emocí 2✨

16.

Od té párty přešlo několik týdnú. Můj život je zase normální. No "normální". To nebyl asi nikdy. Ale chápeme se. Jediný co mě strašně vytáčí je to, že nemůžu přestat myslet na Alisu ani na vteřinu. Běhá mi v hlavě celé dny. Nechápu proč. Snažím se dělat všechno možný abych jí z tý hlavy dostal. A víte co? Nepomáhá mi nic. Snažím se psát texty, ale dokonce už i tý texty jsou o ní. To nemůžu vydat přece.
Začal jsem se prohrabovat mezi popsanýma papírama. Snažil jsem se najít nějakou písničku, která neni o ní a mohl bych jí vydat. Marně. Všechno je o ní. Povzdychl jsem si a začal jsem si jeden papír číst. Hrozný. Roztrhal jsem to a hodil jsem to do koše. To jsem psal když jsem byl zrovna opilej. Taky to tak vypadalo. Jedna blbost za druhou. Postupně jsem přešel všechny papíri a líbilo se mi z toho tak jedna písnička. Stejně neni ještě dokončená. Neplánuju vydat z toho nic, ale nechám si to pro sebe. Možná se k tomu někdy dostane i Alisa a udělá jí to radost. Bože jak moc by jsem jí chtěl dělat znovu radost já. Nikdy nezapomenu nato jak se na mě usmívala. Byli jsme šťastný a bezstarostní. Proč to nemůže být takové i teď? Příjde mi jakoby se to všechno úplně změnilo. Což je i vlastně pravda. Změnilo. Změnil jsem se já i Alisa. Změnilo se všechno. Ale jedna věc se nezměnila. Furt jí miluju. To se nezmění asi nikdy.
Roztrhal jsem další papír, který byl počmáraný nějakýma nesmyslnýma slovama. Pak jsem, ale zjistil, že jsem roztrhal ten dobrej papír.

,,Do prdele." Řekl jsem si sám pro sebe a snažil jsem se dát ten papír dohromady.

To se už nepovede. Stejně jak se už nikomu nepovede zlepit moje srdce. Teda pouze jedné osobě.
Zahodil jsem kousky papírů do koše. Tohle je fakt úžasný. Psal jsem to celou noc a roztrhal jsem to během pár sekund. Přitom jsem chtěl roztrhat ten papír vedle. No nic. Začal jsem trhat i ten druhej. Musím začít psát něco co bude fanoušky bavit a né nějaký zamilovaný sračky. Vytáhl jsem si čistý papír a zastrouhal jsem si tužku. Hlavu jsem si podepřel rukou a zadíval jsem se na papír. Už jsem chtěl něco napsat, ale vyrušilo mě zvonění. Kdo to může bejt tak neskoro?
Postavil jsem se od stola a vyšel jsem ze svýho pokoje. Samozřejmě se nikdo nechystal otevřít. Kdyby neotevřu já tak asi nikdo. Otevřel jsem dveře a viděl jsem Alisu. Vypadala strašně nervózně.

,,Čau?" Vyletělo ze mě.

,,Ahoj prosím je doma Nataša?" Zeptala se a nakoukala do bytu.

,,Ještě ne. S Hasanem šli na procházku, ale za chvíli by se měli vrátit." Řekl jsem.

,,Aha. Môžem na ňu počkať?" Zeptala se a svoje černý kukadla zapichla do mně.

Otevřel jsem dveře dokořán a pustil jsem jí dovnitř. Zula si boty a začala si rozepýnat zips na bundě. Samozřejmě jí to nešlo. Zabouchl jsem za ní dveře.

,,Ukaž." Řekl jsem a začal jsem jí pomáhat rozepínat zips.

,,Co s tím máš?" Řekl jsem.

Alisa mykla ramenama. Konečně se mi zips podařilo rozepnout. Alisa si svlékla bundu.

,,Co že tady děláš tak neskoro? Vyhodil tě ten borec?" Začal jsem si jí dobýrat.

Bavilo mě to. Vždycky. I před rokem a půl.
Alisa na mě hnusně zahlédla.

,,Nevyhodil. Potrebujem len s Nat hovoriť." Řekla.

Docela by mě zajímalo i o čem.

,,O čem?" Zeptal jsem se a rozešel jsem se do obyváku.

Kluci tu nebyli. Hasan byl s Natašou na té procházce. Tomáš byl u mámi a Jakub asi v pokoji.

,,To ťa nemá čo zaujímať." Odsekla a sedla si na gauč vedle mě.

No nemá, ale zajímá mě to.

,,Jak jste spolu dlouho?" Vyletělo ze mě.

Měl bych dělat, že mě to nezajímá a já dělám úplný opak.

,,Rok a dva mesiace." Řekla.

Kývl jsem. Se mnou to nikdy takhle nepočítala. Alebo teda nevěděl jsem o tom. Žádný výročí jsme nepočítali. Domluvili jsme se tak. Ale den kdy jsme se dali dohromady si pamatuju moc dobře. Byl jsem téhdy tak šťastnej.

,,A ty? Máš nejaké dievča? Páči sa ti nejaká?" Zeptala se.

Jenom dělala, že se zajímá. Bylo jí to jedno.

,,Nemám. Děvky mi stačí. Ale někdo se mi líbí." Řekl jsem.

,,Kto?" Zeptala se.

,,Přece ty babe." Řekl jsem.

Nebudu si nikoho vymejšlet.
Alisa na mě otočila hlavu a začervenala se. Ha! Furt jí přivádím do rozpaků. Tohle se mi líbí. Usmál jsem se sám pro sebe.

,,Prestaň." Odsekla.

,,Před rokem a půl by si byla ráda." Řekl jsem.

,,Prestaň s tým. Už dávno niesom taká ako pred rokom a pol." Řekla.

To je pravda. Změnila se. Hodně. Dokonce se mi tahle nová Alisa fakt líbí.

,,Já taky ne." Řekl jsem.

,,S tým musím súhlasiť. Si ešte horší." Řekla.

,,Proč? Už mě neznáš. Nevíš jaký jsem." Řekl jsem podrážděně.

Už mě začala zase vytáčet. Proč jsem jí vůbec pustil dovnitř?

,,Za tých pár dní som videla ako sa chováš." Řekla.

Dobře. Beru zpět. Chybý mi ta stará nevyspělá a naivní Alisa.

,,A co jsem měl jako dělat? Objěvíš se tu z ničeho nic a tváříš se, že je všechno v pohodě." Řekl jsem.

Už se zase schylovalo k hádce.

,,Možno som tak vyzerala, ale určite všetko v pohode nebolo ani nie je." Řekla.

Zakroutil jsem hlavou. Tohle je fakt strašný. Kdy se ta holka už uvědomí?

,,Jinak ptala si se Patrika na tou fotku?" Změnil jsem tému.

Samozřejmě jsem jí chtěl provokovat dál.
Přikývla a odvrátila ode mě pohled.

,,A? Přiznal se?" Zeptal jsem se s úsměvem.

Asi jsem blázen když se usmívám, ale přišlo mi to vtipný.

,,Nie. Ževraj nič také neposlal a ja mu verím." Řekla a poslední slovo zdůraznila.

Takže on se nepřiznal. Kretén. A ona mu ještě věří.

,,A teď mi ještě řekni, že ti jsem zakázal chodit." Zasmál jsem se.

Samozřejmě jsem to řekl ze srandy, ale podle Alisiného výrazu jsem usoudil, že jsme trefil do černýho.

,,To nemyslíš vážně, že ne?" Zeptal jsem se.

Neodpovídala. Takže takovej je on hajzl jo? Ještě jí bude rozkazovat kam smí a kam ne. Stejně ho Alisa neposlechla, ale co by jí mohl udělat kdyby na to došel?

,,Alli? Co tu děláš?" Ozvala se za námi Nataša.

,,Prišla som za tebou." Řekla Alisa a začala se stavět z gauče.

Hasan si sedl vedle mě.Už jsme se spolu udobřili. Ale neomluvil jsem se mu. Zasloužil si to.

,,Môžme ísť vedľa?" Zeptala se Alisa Nataši.

O to mě to začalo zajímat ještě víc. Co jí chce říct? Spolu se rozešli do Hasanového pokoje.