Mix emocí 2✨

23.

Ráno ma zobudila ostrá bolesť mojej hlavy. Chytila som sa za ňu a otvorila som oči. Okolo mojého pásu boli omotané dve potetované ruky. Ležatá osmička. Preboha. Prudko som sa posadila. Vybavila sa mi včerajšia noc. Nie,nie. To nemôže byť pravda. Čo som to urobila?
Začala som po miestnosti hľadať svoje oblečenie. Bolo rozhádzané snáď všade. Keď už som mala oblečené nohavice a podprsenku začal sa prebúdzať Dominik. Posadil sa a začal ma sledovať ako hľadám svoje tričko. Po chvíľke z postele to moje tričko vytiahol. Zobrala som si ho od neho a pretiahla som si ho cez hlavu.

,,Lituješ toho viď?" Spýtala sa.

,,Jasné, že toho ľutujem veď som podviedla Patrika!" Zakričala som.

Toto je snáď zlý sen. Nikdy som si nemyslela, že niekoho dokážem podviesť. A teraz bum. Stačí iba trochu alkoholu,človek, ktorého ste milovali a je to.

,,Prečo si ma nezastavil?! Veď som bola opitá!" Zakričala som so slzami v očiach.

Hnusne ma využil.

,,Víš, že mám pro tebe slabost Aliso! Kurva já za to nemůžu!" Zakričal.

Navliekol si boxerky a nohavice. Potom sa postavil.

,,A kto za to môže?!" Zakričala som.

,,Nemáš se ožírat do prdele." Povedal.

,,Jasné." Uchechtla som sa.

,,Přesně jsem věděl, že to takhle dopadne. Myslel jsem na to když si mi usínala nahá v náručí." Povedal a priblížil sa ku mne.

Povzdychla som si. Stiahol ma do objatia. Nasala som jeho vôňu. Bože ako mi toto chýbalo. Ako si mi chýbal ty.

,,Aliso nemůžeš mě zase nechat jenom tak." Povedal.

,,Dominik to fakt nejde." Odtiahla som sa od neho.

Vybehla som z jeho izby, ale zachytil ma za zápästie.

,,Neubližuj mi ještě víc." Povedal.

Ja ti ubližujem? Ako?

,,Pusti ma." Povedala som a vytrhla som sa mu.

Toto sa nemalo nikdy stať. Ako som to mohla vôbec dopustiť?

,,Chtěla si to chápeš?! Tak Proč se tady teď hraješ na chudinku?!" Zakričal.

Bez slova som odišla do chodby a obula som sa.

,,Ani nevíš co mi tím tvým chováním spůsobuješ. Jsi obyčejná mrcha a vždycky budeš." Povedal.

Ignorovala som ho. Nemám silu sa s ním hádať. Ani sa s ním hádať nechcem. Začala som si obliekať bundu.

,,Posloucháš mě vůbec?!" Zakričal a stiahol ma k sebe.

,,Nechaj ma napokoji! Čo po mne ešte chceš?!" Zakričala som a snažila som sa mu vytrhnúť.

,,Víš co?! Nic! Nic nechci! Vypadni! Jdi mi z očí!" Zahučal a začal ma tlačiť von.

Otvoril vchodové dvere a ždúrol ma von.

,,Táhni!" Zakričal.

So slzami v očiach som sa rozbehla dolu schodmi. Za čo som si toto zaslúžila? Môže to byť ešte horšie? Samozrejme, že môže. Ako toto vysvetlím Patrikovi?
Nasadla som do auta a rozplakala som sa. Oprela som si hlavu o volant a plakala som a plakala. Plakala som tam takto niekoľko minút. Potom som sa ukľudnila a zotrela som si slzy. Naštartovala som a šla som domov.

***

,,Ahoj." Pozdravila som Patrika keď som prišla do kuchyne.

Zrovna varil obed. Otočil sa na mňa a prehliadol si ma.

,,Kde jsi zase byla celou noc?!" Zakričal po mne.

,,Ja..u Nataši." Povedala som.

Nechcela som mu klamať. Fakt nechcela. Ale bála som sa mu povedať pravdu.

,,A to mi nemůžeš dat ani vědět?! Já bych ti rád věřit Aliso jenže moc mi to nejde." Povedal.

,,Prečo?" Spýtala som sa.

,,Protože vím jak se Dominik po tobě kouká. Bydlí tam taky a vytáčí mě, že tam furt chodíš." Povedal.

,,Ja viem prepáč. Bola som tam dnes už naposledy." Povedala som.

A dúfam, že to je aj pravda. Dobrovoľne ma tam už nikto nedostane. Nikto.

Objala som Patrika okolo pásu.

,,Milujem ťa." Zašepkala som.

,,Já tebe." Povedal a pobozkal ma.

Som rozhodnutá. Keď ma Patrik požiada o ruku poviem mu áno.

Dominik

Silně jsem zabouchl za Alisou dveře. Zase mě strašně nasrala, ale to už neni asi nic novýho. Přesně jsem věděl, že se takhle zachová.

,,Tak co se stalo tentokrát?" Zeptal se mě Jakub, kterej teď za mnou přišel.

,,Vyspal jsem se s ní." Řekl jsem.

,,Cože?" Vyletělo z něho.

,,Je to tak no." Mykl jsem ramenama.

,,Tak proč jste se zase pohádali?" Zeptal se nechápavě.

,,Protože si vždycky vybere Patrika. Je to mrcha a už nemám sílu to řešit." Řekl jsem.

,,To mi je líto Dominiku. Stejně si myslím, že vy dva patříte k sobě." Řekl.

,,Nemyslím si." Odsekl jsem a odešel jsem do svýho pokoje.

Už v nás nevěřím. Po dnešku jsem v nás přestal věřit už definitivně. Už nikdy nebude žádné my. A to naše navždy už vůbec. Nevím co jsme si téhdy mysleli. Byli jsme najivní. Oba.
Já jsem byl najivní i včera když jsem si myslel, že se kvůli mě na Patrika vysere. A vysrala se na mě. Jak jinak, že jo Aliso? Doufám, že se teď cítíš dobře. Ale tak nech si šťastná aspoň ty.
S povzdechem jsem se vyvalil do postele. Nebaví mě to. Nebaví mě bez ní nic. O čem tohle je? Zase se ožeru a zhulim. To bude nejlepší ne? Stejně je jí to jedno. Teď se tam někde olizuje s ním. A včera večer se mnou. Neměl jsem přece jen pravdu když jsem říkal, že to je coura? Patrikovi se stejně nepřizná. Je to lhářka.
Někdy fakt nechápu sám sebe. Jednou jí nenávidím, ale pořád jí miluju. Tohle je láska? Je tohle fakt ta láska po které všichni touží? Je láska to co cejtím nebo je to jen takové pobláznění? To je přece blbost když to pobláznění trvá už dýl jako rok a půl. Ale když je teda tohle fakt láska tak nechápu proč lidé po ní tak touží. Bolí to. Jenom to bolí a nic z toho. Moje dolámaný srdce láme pořád dokola. Zajímalo by mě kolik toho ještě vydrží.