Mix emocí 2✨

19.

,,Když jsem řekl, že chci aby si s ní promluvil nemyslel jsem tím pohádat se s ní." Řekl jsem Jakubovi když jsem zabouchl za Alisou dveře.

,,Příště si vyřeště věci sami. Kvůli tobě jsem se s ní pohádal." Řekl.

,,Nemusel ses s ní hádat." Prokroutil jsem očima.

,,Nemusel?! Ale já musel." Řekl.

,,Proč bys jako musel?" Zeptal jsem se ho a přešel jsem do kuchyně kde jsem si zalil kávu.

,,Co se tady zase děje?" Zeptala se Nataša, která právě přišla do kuchyně.

Pohled jí tikal mezi mnou a Jakubem.

,,Jakub se pohádal s Alisou." Řekl jsem a napil jsem se kávy.

,,To byl ten křik? Ty si po ní tak křičel?" Zeptala se Jakuba.

Je pravda, že jsem byl na Jakuba nasraný. Nikdo nebude křičet na mojí Alisu.

Jakub mykl ramenama.

,,Tak když mě nasrala. Snažil jsem se jí jenom pomoct." Řekl.

Má pravdu.

,,Bože já nevím co mám dělat." Řekl jsem a rukou jsem si přejel po obličeji.

Tohle mě zničí. Ona mě ničí.

,,Měl bys jí říct, že jí miluješ dřív než jí Patrik požádá o ruku. Potom už bude pozdě." Řekl.

Já vím, ale jsem strašně zbabělej.

,,A co když mě už ona nemiluje?" Zeptal jsem se.

,,Dominiku ona tě miluje." Řekl Jakub a odešel do svýho pokoje.

I já jsem chtěl odejít do svýho pokoje, ale Nataša mě zastavila.

,,Dominiku poslouchej mě." Řekla.

Otočil jsem se na ní a čekal co mi řekne.

,,Začni fakt něco dělat prosím. Já vím, že Alisa je schopná Patrikovi to ano říct a to ty nemůžeš dopustit chápeš? Dělej něco. Chci vás zase vidět spolu šťastný." Řekla.

Má pravdu. Ve všem, ale prostě se bojím její reackce. Bojím se, že mě pošle do prdele a to bych asi nedal.

,,Slibuješ mi, že něco uděláš? Nikoho nebaví tě takhle vidět. Trápíš se. Všichni tě máme rádi a chceme ti pomoct." Řekla.

,,Pokusím se něco udělat." Řekl jsem.

Nataša se na mě usmála a odešla do pokoje. Já jsem si to taky namířil do svýho pokoje.

Alisa

Konečne som dorazila do Prahy. Zaparkovala som pred Sofiiným panelákom a vystúpila som z auta. Zobrala som si všetky veci a auto som zamkla.
Zazvonila som a čakala som kým sa ozve bzučiak. Sofia sa nikdy nepýtala kto tam je a vždy každého pustila dovnútra. Po chvíľke sa ozval bzučiak a ja som teda otvorila dvere. Vybehla som schody a zaklopala som na Sofiine dvere. Otvorila mi a prekvapene na mňa pozrela.

,,Ahooj!" Zapišťala som a hneď som sa jej hodila do náruče.

Nevidela som ju od doby čo sme sa znovu presťahovali do Pardubíc a to už je celkom dlho.

,,Ahoj. Co tu děláš?" Objatie mi opätovala a vpustila ma dovnútra.

,,Potrebovala som odtiaľ vypadnúť." Povedala som a vyzula som si boty.

,,Proč? Pohádala si se s Patrikem?" Spýtala sa.

,,Nie..." Povedala som.

Spoločne sme vošli do obývačky kde sme si sadli na gauč.