Mix emocí 2✨

30.

Jdeme s Jakubem do zlatnictví. Rozhodl jsem se, že jdu Alisi vybrat zásnubní prsten. Jo přesně tak Citta se rozhodl svojí holku požádat o ruku.

,,Brácho já nechápu, že se budeš brát a budeš mět dítě dřív než já." Řekl Jakub a zasmál se.

Já tomu taky nemůžu uvěřit Jakube.

,,Ještě nevíš jestli mi řekne ano." Řekl jsem.

,,Určitě řekne. Vždyť čeká s tebou dítě." Řekl a prokroutil očima.

Doufám,že mi to ano řekne. Jinak bych se asi zbláznil.

,,Budeš dobrej táta Dominiku." Řekl a poplácal mě po zádech.

Usmál jsem se.Bude se snažit být ten nejlepší táta.

Otevřel jsem dveře do zlatnictví.

,,Dobrý den." Pozdravil jsem prodavačku za pultem.

,,Dobrej." Řekla a usmála se na mě.

,,Jak vám můžu pomoct?" Zeptala se.

,,No potřeboval bych zásnubní prsten." Řekl jsem.

Pak následovalo nekonečné vybírání prstýnku, které stálo nervy mě, Jakuba a i prodavačku.

,,Co tenhle?" Ukázal Jakub na hnusný prsten.

,,Fuj Jakube to by se jí nelíbilo." Zakroutil jsem hlavou.

Byl jsem už zoufalej. Ten prsten nutně potřebuju.

,,Tenhle je dokonalej." Padl mi do oka nádhernej prsten z býlího zlata s malým kamínkem uprostřed.

Ten by se jí mohl líbit.

,,Jo ten je hezkej. Bude se jí líbit." Řekl Kuba.

,,Dobře beru tenhle." Řekl jsem prodavačce a ukázal jsem na ten prsten, který bude Alisa nosit na prsteníčku. Teda doufám.

Vybral jsem k tomu ještě hezkou krabičku a pak jsem zaplatil.

,,Kdy to chceš udělat?" Zeptal se mě Jakub když jsme vyšli ven ze zlatnictví.

,,Nejlíp dnes večer." Řekl jsem.

Chci aby to bylo co nejdřív.

,,A jak to chceš vůbec udělat?" Zeptal se mě.

,,Hele nevím. Nemůžeš mi nějak poradit?" Poškrábal jsem se na zátylku.

,,Hmm. To je těžký. Asi to nechceš dělat někde na veřejnosti, že ne?" Zeptal se.

,,No tak to radši ne." Zasmál jsem se.

Kdyby mi řekne ne tak to by byl hroznej trapas.

,,Tak já nevím jak bys to mohl udělat." Řekl.

,,No prostě si před ní kleknu a zeptám se jí. To je snad jedno kde ne?" Řekl jsem.

Možná by bylo hezký kdyby něco vymyslím,ale nic originálního mě nenapadá. Musí jí stačit když se nasoukám do košile.

,,Jako jedno to je, ale něco by si mohl vymyslet." Řekl.

,,Co by jsi vymyslel ty?" Zeptal jsem se ho.

,,Tak to je těžký. Nepřemejšlel jsem nad tím jelikož nemám koho žádat o ruku." Řekl.

,,Já vím, ale poradit bys mi mohl." Řekl jsem.