Mix emocí 2✨

26.

Alisa vyběhla ven z bytu. Co tu vůbec dělala?

,,Běž za ní!" Křičela po mě Nataša.

Rychle jsem se spamatoval a vyběhl jsem z bytu ven. Na schodech jsem se skoro zabil. Proč vůbec za ní běžím? Vyběhl jsem ven z paneláku. Venku lilo jako z konve. Zajímavý, že když jsem šel s Veronikou domů ještě nepršelo.

,,Počkej!!" Zařval jsem na Alisu, které běžela ke svýmu autu.

Nasadil jsem si na hlavu kapuci a běžel jsem dál za ní. Konečně jsem jí chytil za zápěstí.

,,Pusti ma." Řekla a snažila se mi vykroutit.

,,Proč zase utíkáš?" Zeptal jsem se jí.

Bylo mi teď úplně jedno, že na mě prší a jsem celej zmoklej. Zajímala mě jenom holka co stála přede mnou.

,,Pretože som ti chcela niečo povedať a ty si si tam priviedol zase tú štetku!" Zařvala a bouchla mě do hrudě.

,,A co si mi chtěla říct?" Zeptal jsem se jí.

,,Chcela som ti povedať, že..." Začala.

,,Že som Patrikovi povedala nie a zdrhla som od neho." Dostala ze sebe.

Vážne si to udělala? Koutky se mi roztáhly do úsměvu. Takže teď může být už jenom moje.

,,Aliso já.." Začal jsem.

,,Nič nehovor a choď si za tou štetkou." Ždourla do mě a rozešla se ke svýma autu.

,,Ne! Aliso čekej!" Řval jsem.

,,Vždyť já tě kurva moc miluju! Nikdy jsem ani nepřestal!" Zařval jsem na celý sídlisko.

Je mi to jedno. Nech mě slyší klidně všichni. Zastavila se a pomalu se na mě otočila. Byla celá promočená stejně jako já, ale to bylo to poslední co nás teď trápilo.
Pomalu se ke mě rozešla. Co teď uděláš?
Omotala své ruce kolem mého krku a začala mě líbat. Zase to cejtím. Konečně. Konečně to zase cejtím. Oblapil jsem jí svýma rukama kolem pasu a silno jsem si jí na sebe přitisknul. Usmál jsem se do polibku. Nemůžu tomu uvěřit, že se tohle děje.

Miluješ i ty mě Aliso?

,,Aj ja ťa milujem Dominik." Řekla jakoby mi četla myšlenky a nepřestávala mě líbat.

,,Dominiku?! To nemyslíš vážně!" Slyšel jsem za sebou křik Veroniky.

Ignoroval jsem jí a nepřestával jsem Alisu líbat.

,,Hajzle!" Zařvala Veronika a pak už jsem jenom slyšel jak odkráčela pryč.

Po chvílce jsme se s Alisou od sebe odtáhli pro nedostatek kyslíku. Koukali jsme na sebe s úsměvem. Po chvílce jsme se rozesmáli.

,,Bože jak já tě miluju." Řekl jsem se smíchem a objal jsem jí.

Ani nevím proč jsme se smáli. Prostě jsme byli šťastný. Cejtili jsme znovu to štěstí.

,,Že budeš znovu moje? Už navždy?"Zeptal jsem se jí.

,,Budem." Usmála se a vlepila mi dlouhou pusu.

Nadzvedl jsem jí a zatočil jsem se s ní dokola. Konečně. Konečně je zase moje. Už bude všechno dobrý.
Alisa zapištěla a začala se smát. Tohle jsem potřeboval slyšet. Její smích. Položil jsem jí zpět na zem.

,,Zase jsem šťastnej Alli! Kvůli tobě!" Zařval jsem.

Alisa se zasmála a znovu mě políbila.

,,Pojď honem dovnitř. Všichni se poserou až zjistěj, že jsme znovu spolu." Usmíval jsem se jako sluníčko.

Alisa měla slzy v očích a taky se usmívala. To byly slzy štěstí.

,,Počkaj zoberiem si tašku." Řekla a odemkla své auto.

Vytáhla z něho svou tašku, kterou jsem jí zebral a přehodil jsem si jí přes rameno. Alisa pak auto zamkla a chytila mě za ruku. Společně jsme se celý promoknutý vrátili dovnitř. Všichni seděli v obyváku a společně o nečem diskutovali. Když jsem s Alisou vešli dovnitř tak se na nás všichni otočili. Asi jim to došlo, protože se všichni usmáli. Nat začala pištět a objala mě a i Alisu najednou. Začali jsme se všichni smát. Tohle je to štěstí, které jsem tak dlouho hledal.

,,No konečně! Už jsem myslel, že se z toho zblázním." Řekl Jakub.

Všichni jsme si posedali.

,,Tak na to by jsme si měli připít." Řekl Jakub a všem rozlil do kelímků.

,,Tak na ty naše hrdličky." Řekl.

Všichni se zasmáli a ťukli jsme si kelímkama. Pořádně jsem se napil a přitom jsem nespouštěl pohled z Alisi. Je tak nádherná. A konečně je zase moje. Svou ruku jsem omotal kolem jejího pásu a přitáhl jsem si jí k sobě. Ona položila svou hlavu na mé rameno.

****
V noci jsme se s Alli tulili v ném pokoji.

,,Alisa Cittová. To z ní dobře ne?" Zeptal jsem se a v zápětí jsem se hned usmál.

Alisa se na mě otočila s jiskřičkami v očích.

,,Ty si ma chceš vziať?" Sladce se usmála.

,,Někdy určitě jo. Budeme mít nádhernou svadbu a třeba tři děti." Řekl jsem.

Nevím co mě to popadlo takhle přemýšlet. Nikdy, ale jako fakt nikdy jsem o tomhle nepřemýšlel a teď o tom přemejšlím a chci aby to byla skutečnost. Chci si Alisu vzít a mít třeba klidně i ty tři děti.

,,Tri? Jedno stačí." Zasmála se a přivinula se ještě blíž ke mě.

,,Jedno je málo. Tak dvě." Řekl jsem.

,,Dobre dve." Kývla a políbila mě.

Konečně jsem se cejtil zase spokojeně a, že mi nic nechybí. Chci aby to takhle zůstalo napořád. Nech se už nic nemění. Jen já a ty.

,,Promiň za všechno." Řekl jsem.

,,Za čo sa ospravedlňuješ?" Zeptala se.

Babe za všechno.

,,Prostě za všechno. Za to, že jsem tě téhdy před rokem a půl vyhodil a za to všechno co jsem na tebe nakřičel. Prostě za všechno." Řekl jsem.

Potřeboval jsem to říct.

,,Nie to ty mne prepáč za to ako som ťa ničila." Řekla.

,,Už bude všechno dobrý jo?" Usmál jsem se na ní.

,,Bude." Přikývla a znovu mě políbila.

Hladil jsem jí ve vlasech dokud neusla. Mě se spát nechtělo. Koukal jsem do stropu a užíval jsem si ten pocit štěstí. Já už to asi konečně chápu. Už asi chápu proč lidé tolik touží po lásce. Přesně pro tenhle pocit. Proto štěstí. Pro ten pocit, že vás někdo miluje. Že vy někoho milujete . Je to krásnej pocit. Stojí to za to všechno. Stojí to za tou bolest a za ty slzy. Klidně bych si to všechno zažil znovu jen abych mohl být s ní.

Do konca nám už zostáva iba päť kapitol🥰.