Mix emocí 2✨

8.

Presne tohoto som sa bála. Nechcela som ho stretnúť. Nikoho z nich. Rýchlo som šla autom domov. Moje oči boli plné sĺz ani neviem prečo. Všetky spomienky sa mi vrátili a ja to nezvládam. Mala som ostať v Prahe to by bolo najlepšie. Ale zase som tam mala nechať Patrika? Prudko som odbočila na sídlisko kde je náš nový byt. Zaparkovala som a zotrela som si slzy. Vyšla som z auta a zamkla som ho. Rýchlo som vybehla do bytu.

,,Patrik?!" Zakričala som.

,,Jo su v kuchyni!" Zakričal.

Vyzula som sa a šla som za ním.

,,Stalo se něco?" Spýtal sa a venoval mi bozk na čelo.

,,Ja..strela som Dominika a všetkých ostatných." Povedala som.

Patrik na mňa vyvalil oči.

,,A mluvil s tebou nebo?" Spýtal sa.

Zakrútila som hlavou.

,,Ještě, že tak. Ještě by se opovážili potom co tě tak vyhodil s tebou mluvit." Povedal.

Povzdychla som si.

,,Mali sme ostať v tej Prahe bolo by všetko okej." Povedala som.

,,Nechoď na mně zase s tou Prahou Aliso. Tady je to lepší. No tak si potkala svýho ex. Tam je toho." Prekrútil očami.

Vôbec nevie aké to medzi nami bolo. Milovali sme jeden druhého a to veľmi. A teraz sme sa po roku a pol videli. Už sme ako dvaja cudzí ľudia. Z Dominikových očí šiel taký chlad až mi z toho behal mráz po chrbte. Určite má teraz srdce z kameňa.

Otočila som sa na päte a zabuchla som sa v spálni. Absolútne nemám chuť sa teraz s Patrikom hádať. Nech si myslí čo chce. Po miestnosti sa rozľahol zvuk môjho vyzváňajúceho telefónu. Vytiahla som si ho z kabelky. Na displeji svietilo meno Nataša. Hovor som prijala.

,,Áno?" Povedala som.

,,Vážně jste se potkali?" Spýtala sa.

,,Hej stretli." Povedala som.

,,Dominik je z toho hotovej." Povedala.

Nič som nehovorila. Nevedela som čo jej mám na to povedať.

,,Jsi v pohodě?" Ozvala sa po chvíľke.

,,Hej..len som z toho trochu v šoku nevidela som ho rok a pol."
Povedala som.

,,Já vím. Neboj se všechno bude dobrý. Možná se k sobě vrátíte." Povedala.

Nataša nevie, že mám Patrika. Ani Hasan to nevie.

,,Zbláznila si sa? Nie." Povedala som.

,,Proč? Vždyť vám to spolu tak slušelo." Povedala.

Už mi to nepripomínajte prosím!!

,,Nat prestaň. Za Dominikom som urobila hrubú čiaru." Povedala som.

,,Ale on ne. Nevíš si ani předtavit jak se od tý doby chová jinak..." začala.

Prvý raz takto hovorila o Dominikovi po našom rozchode.

,,Nat stačilo! Fakt prosím prestaň." Skočila som jej do reči.

,,Promiň. Nechtěla jsem." Povedala.

,,V poriadku, ale už to nikdy nerob." Povedala som.

,,Dobře promiň. Někdy by jsme mohli někde zajít co myslíš? Nebo by jsi mohla přijít k nám. Samozřejmě teda když nebude doma Dominik." Povedala.

Tohoto som sa bála. Že ma tam bude volať a ja tam Dominika stretnem a všetko bude ako na začiatku.

,,Nat ja neviem." Povzdychla som si.

,,Alli snad nechceš překazit naše kamarátství kvůli němu." Povedala.

Už dávno som rozmýšľala, že by som si jej aj Hasanove číslo vymazala, ale chýbali by mi.

,,Jasné, že nechcem." Povedala som.

,,Tak se budeme normálně výdat a na Dominika se vykašleš." Povedala.

Jasné to sa jej ľahko povie.

,,Fajn. Musím ahoj." Povedala som a hovor som zrušila.

Už som ju ďalej nemohla počúvať. Viem chce mi len dobre, ale niesom pripravená vpustiť si ich všetkých znovu do môjho života. Možno by to mohlo ohroziť aj môj vzťah s Patrikom a to naozaj nechcem.
Do spálne vstúpil Patrik.

,,Zítra ráno mám v práci důležitou prezentaci tak mě nech vyspat prosím." Povedal a ľahol si do postele.

Ja som sa z postele zdvihla a odišla som do obývačky kde som si pustila film. Ajtak som ten film nevnímala a iba som rozmýšľala. Ako to teraz bude keď budem Dominika stretávať?Budeme sa tváriť, že medzi nami nikdy nič nebolo alebo čo? Alebo sa budeme ignorovať úplne? Je to až divné, že som ho pred rokom a pol milovala a teraz si pripadám akoby sme boli úplne cudzí ľudia. Je to už dávno preč. Všetko to čo sme spolu zažili. Niekedy sa pristihnem, že myslím nato čo sa stane kebyže sa nikdy nerozídeme. Ale hneď potom by som sa zato najradšej vyfackala,že na čo myslím. Mám predsa Patrika, ktorého milujem a on milujem mňa. Žiadny Dominik. Ten vzťah bol samá hádka a trápenie. Je pravda, že nám bolo aj spolu dobre, ale väčšinou to boli samé hádky. S týmito myšlienkami som zaspala.

Dominik

Ležím na posteli a kouřím cígo. Přemýšlím. Jak jinak, že jo? Furt jsem se nespamatoval z toho, že jsem jí dnes potkal. Divnej pocit to vám povím. Kluci už zapoměli, že je její jméno tady zakázaný slovo. Je to samý Alisa,Alisa,Alisa. Nic jinýho neslyším a myslím si, že mě z toho za chvíli porazí. Když jí pozvou sem tak jim asi už fakt rozbiju držku. Proč se nedokážou přenést přes to, že to mezi náma skončilo a vykašľat se na ni? Proč to nedokážou? Chci na ní zapomenout a ona se sem vrátí. Proč se jako vrátila? Aby se mi připoměla? Ne to je totální kravina. Možná jí už ani nepotkám, že jo. A když jí potkám tak budu dělat, že jí neznám. Jednoduchý.

Postavil jsem se z postele a típl jsem dokouřený cígo do popelníku co mám na stole. Otevřel jsem okno aby se tu dalo vůbec dýchat.Celej pokoj smrdí od kouřu. Následně jsem vyšel z pokoje. Nemohl jsem najít svůj telefón. Šel jsem ho hledat do obyváku.

,,Skoro jsem Alli nepoznal. Změnila se. Je ještě hezčí." Slyšel jsem za sebou Tomáše.

Vidíte? Zase. Ostatní jenom přikyvovali a taky něco o ní mleli.

,,Nevíte kde mám telefon?" Otočil jsem se na nich.

,,Tady." Ukázal Jakub na stůl.

Rychle jsem svůj telefon schmatl a znovu jsem se zavřel v pokoji. Vytočil jsem Veronikino číslo.

,,Ano?" Hned to zvedla.

,,Čau...přídi." Řekl jsem.

,,Teď nemůžu." Řekla.

,,Co by jsi nemohla? Řekni mi co máš takové na práci o desáté večer? Copak si neuděláš už na mě čas?" Vyletěl jsem po ní.

Snad se na mně nevysere i ona. Je to děvka, ale tak co.

,,Jo už jdu zlato." Řekla.

No aby proto.

,,Dobře čekám tě." Řekl jsem a hovor jsem zrušil.

Lehl jsem si na postel a čekal na Veronikin příchod. Po chvílce se otevřeli dveře do mého pokoje a dovnitř vstoupila Veronika.

,,Ahoj. Promiň, že mi to tak trvalo." Řekla.

Mykl jsem ramenama a postavil jsem se z postele. Začal jsem jí dravě líbat..