Silver 2 (Daisuga) ✔

23.

Ráno jsem se probudil opět v Daichiho náručí. Kdyby tu byl i Toru, řekl bych že je všechno perfektní. ,,Mmm...Dobré ráno Sugí..." Zabručel rozespale Daichi a já se mírně pousmál. ,,Dobré zlato." lehce jsem se zavrtěl a Daichi si kýchnul. ,,Ty jsi nemocný ?" Jen se uchechtl. ,,Ne, ale tvoje ouška jsou celkem dobrým způsobem jak člověka donutit kýchat..." Zasmál jsem a a ouška jsem sklopil aby ho nelechtala na tváři, jelikož měl hlavu zabořenou v mých vlasech. ,,Daichi, půjdu se podívat jestli už Nyoko není vzhůru." ,,Hmm...A přijdeš pak ? Nechce se mi vylejzat..." ,,Jestli chceš tak můžeš ještě spát."

Jen jsem nespokojeně zabručel a pevně jsem si Sugu přitiskl k tělu. ,,Ale já chci spát se svým kocourkem..." Suga se zasmál a prohrábl mi vlasy. ,,Opravdu by mě zajímalo co se před pár dny stalo že jsi jako vyměněný..." ,,Prostě mi došlo jaký jsem byl idiot... Ah ! Teď mi došlo ! Toru by měl jít brzo do školy ! Nemá žádné věci a vůbec-" ,,Daichi, co si myslíš že jsem dělal ve městě se Sakurou, hm ? Všechno má koupené, teď už jde jen o to aby ho našli..." S mírným úsměvem jsem ho líbnul do vlasů. ,,Jsi úžasný Sugo... Torua určitě brzo najdou. I ten policajt říkal že pátrání vyhlásí rovnou i mimo město." ,,Asi máš pravdu..." Zabrblal a pak se začal zvedat. ,,Kouknu na malou a pak přijdu, ano ?" Jen jsem spokojeně kývl.

Odešel jsem z ložnice a došel jsem k Nyoko do pokoje. ,,Nyo ? Ty už jsi vzhůru ?" Zeptal jsem se tiše a nakoukl jsem do pokojíku. ,,Jo, teď jsem vstala." Řekla a když jsem jí konečně uviděl zahrabanou v dece u stolu, musel jsem se pousmát. ,,Copak děláš zlato ?" ,,Kreslím sebe a brášku... Chybí mi mami..." Řekla smutně a odložila pastelku. Přišel jsem k ní a vtáhl jsem si jí do objetí. ,,Broučku...Bráška se brzo vrátí, ano ? Dokresli ten obrázek, určitě za něj bude rád." ,,Myslíš ?" ,,Jistě, vždycky se mu přece tvoje obrázky líbí, no ne ?" ,,Hm... Tak jo." Pousmála se a víc se ke mě natiskla. ,,Udělám ti snídani, ano ?" ,,Nemusíš, udělala jsem si křupínky s mlékem." Jen jsem překvapeně zamrkal. ,,Ach jo ... Moc rychle rostete..." Uchechtl jsem se a Nyoko se trošku odtáhla. ,,Samozřejmě že rosteme. Babička říkala že Toru a já se o vás dva budeme muset starat až budete straří. Musíme růst." ,,Heh... Na to je času dost, ne ?" Uchechtl jsem se a Nyo se rozhlédla po pokoji, jako kdyby něco hledala. Pak se jen naklonila k mému uchu. ,,No jako neříkej to tátovi, ale už začíná šedivět jako děda. Ale pššš, nesmí o tom vědět."

V klidu jsem se válel v posteli, dokud nepřišel vysmátý Suga. ,,Jsi tu nějak rychle, Nyoko ještě spí ?" ,,Ne, jen moc rychle roste a začíná být až moc samostatná." Usmál se a zalezl ke mě do postele. ,,A co se stalo že máš tak dobrou náladu ?" Zeptal jsem se s úsměvem když si lehl vedle mě a hlavu mi položil na hruď. ,,Ale nic ... Až na to že stárneš." Usmál se a já se na něj zaraženě podíval. ,,Cože ?!" ,,Nyoko řekla že šedivíš...Naštěstí na mě to vidět nepůjde." Usmál se jako sluníčko na hnoji a já si prohrábl vlasy. ,,To není pravda..." ,,No a to počkej až začneš plešatět..." ,,Sugo !"