Silver 2 (Daisuga) ✔

26.

Po nějaké té chvíli co jsme ještě probírali různé detaily a podrobnosti, přišla do místnosti taková droboučká zrzka s policejní uniformou. ,,Pane, děti které nebyly ve vážném stavu jsou připravené. Jsou tu už i nějací rodiče a přejí si je vidět." Řekla a ten chlápek jen kývl. ,,Za minutu jsem tam, začali jste už s prověřováním ?" ,,Ano pane. Jsou tu čtyři rodiny... Pět když budu počítat tady pana Sawamuru." ,,Fajn, děkuji." Zrzka se rozloučila a odešla. ,,Poslední věc pane Sawamuro... Podle všeho je Toru přímo váš syn. To že je váš partner hybrid a může mít děti chápu, ale jak je možné je je hybrid i ten malý kluk ? Nikdy jsem neviděl že by se narodil Neko jen tak." ,,To my taky ne, bylo to překvapení jak pro nás, tak pro doktory, ale díky bohu bylo vždycky všechno v pořádku." ,,Ano to vím, ale i tak to nemůžu pochopit." Zasmál se a já mu taky věnoval úsměv. ,,Tak jdeme za ním, ne ?"

Celou dobu jsem posedával, jelikož mi ta doktorka zakázala prudké pohyby. Po nějaké té chvíli se to tu začalo hemžit lidmi. Nenápadně jsem se zaposlouchal do rozhovoru jednoho páru co stál blízko. Podle toho co jsem pochopil, se jim ztratila holčička tak před měsícem a teď se našla. Znamená to že se našlo víc dětí a jsou v pořádku. To jsem rád. Ještě chvíli jsem tam tak seděl, než jsem zahlédl Nyoko a Daichiho s nějakým chlápkem. Můj malý andílek ke mě hned přiběhl a skočil mi do náručí. ,,Mami jsem rád že jsi v pohodě, bála jsem se když jsi spadl." Fňukla a zavrtala mi hlavu do svetru. ,,Princezno já jsem v pořádku, nevíš jak to teď je s bráškou ?" ,,Tamten pán co mi dal lízátko říkal že nás za chvíli zavolají aby jsme si pro něj šli. Toru je prý v pořádku." ,,To je dobře..." Usmál jsem se a pohled jsem přesunul na Daichiho, který šel zrovna naším směrem.

Když jsem se posadil vedle Sugy na kterém vysela Nyoko, vzal jsem si jí k sobě na klín, aby Sugu nezatěžovala. ,,Jak ti je lásko ?" Zeptal jsem se a pohladil jsem po po hlavě, načež se usmál a opřel o mé rameno. ,,Už dobře. Seklo to se mnou když jsem slyšel ty policajty...Bál jsem se o malého a asi toho na mě bylo moc..." ,,To chápu, ale to mi říkal ten chlápek, tak Kotu i všechny z ústavu nechali pozavírat, takže se už nemusíme bát." ,,Všechny z ústavu ? A co se stalo s hybridy ?" ,,Jsou na svobodě, o všechny bude dobře postaráno, nemusíš se bát." Pousmál jsem se a víc jsem si ho k sobě přitáhl.

,,Vy rodiče Torua Sawamury ?" ,,Ano." Vyhrkli jsme najednou oba dva na nějakou starší paní co k nám přišla. Jen se na nás pohrdavě podívala. ,,Pan Daichi Sawamura si může jít vyzvednout syna." Trochu jsem se zarazil. ,,Sugawara snad nemůže ?" ,,Ne, není to váš...manžel." ,,A-Ale já jsem taky rodič.." Řekl nejistě a věnoval mi krátký pohled. ,,To je mi jedno, nosíte snad jeho příjmení ? Ne, takže vy nejste úředním rodičem. Proto vašeho syna může vyzvednout jen pan Sawamura." ,,Cože ?!" Vyhrkl jsem naštvaně a postavil jsem se. ,,Sugawara je rodič jako každý jiný, nechápu proč by nesměl za svým vlastním dítětem ?!" Asi jsem byl trochu víc hlasitý, jelikož se na nás dívala celá hala. ,,D-Daichi... Prosím běž tam, neřeš to. Počkám tu s Nyoko." ,,Takhle by to ale být nemělo !" Ohradil jsem se na Sugu a pak zase na tu babiznu. ,,Jistě že nemělo, výchova dětí v rodině kde jsou partneři stejného pohlaví a ještě k tomu bez sňatku ? Je to hrozný příklad pro děti." Odsekla a já měl pocit že mi vylítne ruka, ale Suga mě chytil. ,,Lásko prosím...teď to neřeš a běž pro něj." ,,Ale-" ,,Prosím !" Chvíli jsem se mu jen díval do očí, ale nakonec jsem poraženě vydechl. ,,Fajn..."

***
Nechám dvě kapitoly za den, prostě mi to vyhovuje ^^