Silver 2 (Daisuga) ✔

16.

Letošní veletrh byl skvělý. Uvedení mé nové mangy proběhlo v klidu a dokonce už teď mám zajem o sponzory, což mi ušetřilo dost práce. ,,Sugawaro ? Ten batoh si můžu nechat ?" Uchechtla se moje manažerka Olivia a podávala mi tašku, kterou bych nechal ležet na zemi. ,,Omlouvám se, už je toho na mě moc." Uchechtl jsem se a převzal jsem si zavazadlo. Znovu jsem se podíval na telefon. ,,Cože ?!" Vyhrkl jsem a zprávu jsem si radši ještě jednou přečetl. ,,Děje se něco ?" ,,Eeee... Teď mi napsal řidič že nemůže dorazit... Jak se dostanu domů..." ,,Mohla bych tě tam hodit." ,,Oli, bydlíš hodinu odsud a navíc na opačnou stranu. A to pro mě je to dvouhodinová cesta autem, takže zapomeň. Zítra musíš do školy pro ty papíry, takže jeď domu. Už takhle jsem tě vytáhl v týdnu, takže klid." ,,Ale jak-" ,,Vezmu si taxíka." Řekl jsem s úsměvem a popostrčil jsem mojí mladou manažerku dopředu. Jsme na letišti, takže je jasný že tu bude taxíků víc než dost.

Olivie je strašně hodná holčina na kterou se můžu spolehnout úplně vždycky. Je jí devatenáct a letos začíná studovat na vysoké. Ke mě chodí na praxi už dva roky, lepší manažerku jsem v životě neměl. ,,Heee... Fajn, jak myslíš." Řekla a pak už jsme v tichosti prošli poslední částí odbavování a různých kontrol. Jakmile jsme vešli do vstupní haly, začala se smát. Nechápavě jsem se na ní podíval. ,,No, myslím si že taxíkem domu nepojedeš." Uchechtla se a já se podíval směrem kam koukala. Musel jsem se zasmát. Přímo před námi seděl židli Daichi a snažil se uhlídat jisté dva rošťáky. Nyoko se mu marně snažila udělat culíčky na hlavě a Toru se bavil boxováním do svého tatínka. ,,Hele Oli, asi už půjdu." Řekl jsem a naposledy jsem se s ní rozloučil.

,,N-Nyoko to tahá." Zakňučel jsem a opět jsem zachytil ránu od toho kocourka. ,,Já nemůžu za to že máš takhle ošklivé vlasy. Mamince to jde dobře." Nafoukla se a zase utáhla gumičku... Asi budu plašatý. ,,Nyo ! Takhle vypadá trapně, sundej to." Zavrčel na Nyoko Toru a naklonil se tak aby na ní dosáhl a praštil jí po hlavě. Oba se na mě začali prát. ,,Tak a dost !" Vyhrk jsem a oba jsem je vyhtáhl za bundy do vzduchu. Ještě že jsou tak lehouncí. ,,Tatiiii !" Zakňučeli a já si jen unaveně povzdechl. ,,Koukám že o zábavu máte postaráno." Otočil jsem se na smějícího se Sugu. ,,MAMIII !" Vykřikli oba a vymanili se z mého sevření.

,,Ahojky zlatíčka." Oba jsem si je vtáhl do náruče a začal jsem je obsypávat polibky. ,,Mami konečně jsi doma ! Táta má hrozný vlasy a neumí ani udělat culík." Postěžovala si Nyoko a Toru se hned přidal. ,,Jo, navíc už tátovi hrabe. Místo cukru přidal do buchty sůl a nedalo se to jíst a to jsme ti chtěli udělat radost !" Začal jsem se smát. ,,Až tak jo ? Ty jo, tak to abych vás tu samotný už nenechával." Ušklíbl jsem se na červeného Daichiho. ,,No jo no, vy mě taky musíte hned prásknout co..." Naposledy jsem se uchechtl a pak jsem se postavil. Přišel jsem k Daichimu a on si mě hned vtáhl do polibku. ,,Koukám že jsem tě zachránil přímo ve správnou chvíli." Uchechtl jsem se a prohrábl jsem mu vlasy, kde měl různé sponečky, culíčky a drobné copánky. ,,Vždycky mě zachráníš ve správnou chvíli." Uchechtl se, ale to už se nám kolem nohou obmotala ty dvě zlatíčka. ,,Pojedeme do toho mekáče tati ?" ,,Jooo, prosím... Slíbil si to..." Zakňučeli ti dva a Daichi si jen povzdechl. ,,Jestli to dovolí Suga ?" ,,Já s tím nemám problém." ,,Jooooo!"