Silver 2 (Daisuga) ✔

14.

Ráno jsem se probudil sám v posteli. Byl to všechno jenom sen ? Co když se nic ze včerejška nestalo a Daichi je stále ten Daichi kterým už je půl roku... Z mého přemýšlení mě vytrhlo otevření dveří. ,,Dobré ráno lásko. Snídaně do postele pro mého malého spisovatele je tady." Zaculil se Daichi s tácem v ruce a mě se strašně ulevilo. ,,Mmm... Co děláš vzhůru tak brzo. Mohl jsi ještě spát, ani mi ještě nezvonil budík." Daichi položil snídani na noční stolek vedle mě a naklonil se pro polibek. ,,Chci ti vynahradit všechno to moje chování. Takže spánek bez tebe je to poslední na co myslím." Jen jsem se pousmál. Miluju ho...strašně moc.

Přicpal jsem se vedle něj a když si Suga položil tác na klín tak jsem se o něj pohodlně opřel. Chci si užít jeho přítomnosti než odjede. Za ty dva dny budu muset vyřešit pár věcí. Jako třeba vrácení na původní na místo, zařízení dovolené, alespoň na týden ať můžu s těma třema pořádně trávit čas a taky by to tenhle víkend chtělo jet na nějaký ten výlet po dlouhé době. No, je úterý. Mám toho na práci dost. Z mého přemýšlení mě dostal Suga co mě začal hladit ve vlasech. ,,Děje se něco ? Vypadáš utrpěně." Zeptal se a já se jen pousmál. ,,Nic se neděje zlato. Jen... Tak přemýšlím o tom že mi odjedeš zrovna ve chvíli kdy se mi vrátil mozek na správné místo."

Jen jsem se mírně pousmál a pak jsem se zase podíval na talíř plného jídla. ,,Daichi tak už si vem, je toho hodně. Tohle mám na celý den." Fňuknul jsem a dal jsem si do pusy kousek papriky. ,,Sugí... Tři tousty a trocha zeleniny není hodně." Ani jsem nepřemýšlel nad tím jakou hromadu mi dal, ale nad tím jeho oslovením. Už mi tak dlouho neřekl. ,,Pro tebe možná..." Daichi mi vzal z klínu ten tác a položil ho na stolek. Vzal si mě jako hadrovou panenku a svalil se se mnou do peřin. Jen jsem se zasmál. ,,Co to do tebe vlítlo ?" Smích mě přešel když jsem zahlédl drobné slzičky v jeho očích. Udělal jsem snad něco ?! ,,D-Daichi ?! Co se-"

,,Vždycky jsi s tím jídlem měl problémy, ale pak jsme se nastěhovali sem a všechno bylo v pořádku. Jenže pak jsem si tě přestal hlídat, začal jsem tě stresovat a chovat se jako idiot. Přestal si jíst zase jenom kvůli mě. Jsem strašný ! Sugo já se o tebe bojím. Když nebudeš jist, budeš slabší. Když budeš slabší, zhorší se ti imunita. Když se ti zhorší imunita, tak onemocněníš. Když onemocněníš, můžeš i umřít. Když by se to stalo, tak děti zůstanou jenom se mnou a co bych pak dělal ? Co by dělal Toru a Nyoko hm ? Sugo ty musíš jist, nesmíš nás tu nechat." Rozbrečel jsem se naplno. Je to asi hnusný, ale všechno to hraju a přeháním, protože vím co na něj platí. ,,D-Daichi klid ! Tohle přeháníš... T-Tak já si dám ještě jeden ten toust, ano ? Hlavně se uklidni..." Jen jsem se pousmál a ještě víc jsem se k němu přitulil. Zatímco on mě hladil ve vlasech, já mu hladil ocásek, načež mi tiše předl. Tento moment nemohlo nic zkazit.