Silver 2 (Daisuga) ✔

27.

Štvalo mě chování té ženské, ale byl jsem na to zvyklý. Jestli ale Daichiho někdy něco fakt štvalo tak jsou to netolerantní lidi. Nedivím se, taky mě to štve. Když Daichi odešel s tou ženskou pryč, jen jsem si povzdechl. Jsem člověk co píše, na kritiku jsem zvyklý. A je jedno jestli je to kritika mé práce, mé orientace, nebo toho že jsem neko. I když mě ve všem většina lidí podporuje, vždy se najde někdo kdo si bude šťourat. S tím už se nedá nic dělat. ,,Mami, proč to o tobě říkala ? Vždyť patříš do rodiny, jsi rodič stejně jako táta, staráš se o nás...Proč by mělo vadit že jsi kluk ?" Zeptala se mě Nyoko a klekla si vedle mě. Z kapsy vytáhla nějaké gumičky a začala mi dělat různé culíčky ve vlasech. ,,Víš zlato, ne všem se líbí když spolu jsou dva kluci,nebo holky. Prostě jim to přijde hnusný, stejně jako té paní." ,,Mě zase přijde hnusná ona." Odsekla a já se jen tiše uchechtl.

Ta ženská mi lezla na nervy. Naštěstí už nic nekomentovala, takže jsem jen šel tiše za ní. Prý že Suga nenosí mé příjmení...ts.. Kdybych mohl, tak bych si ho vzal, ale v téhle zemi ne to nesmí. Nepovolí nám oficiální svatbu, což znamená že by to bylo k ničemu. I když jsou země kde to uskutečnitelné je... ,,Jsme tady." Hlas té ženské mě přivedl zpátky do reality. Otevřela dveře a mě se naskytl pohled na malého neka. ,,Toru..." Hlesl jsem nadšeně a stejně jako on, jsem se k němu rozeběhl. ,,Tati ! Jsem tak rád že jak tady." Fňuknul mi v náručí a já ho jen pevně držel u sebe. ,,Kocourku není ti nic ? Co se to vůbec stalo, nebál si se ? Není ti nic ?" Toru se mírně pousmál. ,,Už se opakuješ tati, nic mi není. A nebál jsem se, pan policajt mi říkal že jsem byl statečný, když jsem se nebál těch chlapů !" ,,Heh, jsem na tebe pyšný." Uchechtl jsem se a znovu jsem si ho přitáhl do objetí a pohladil jsem ho po ouškách. ,,Pane Sawamuro ? Potřebuji aby jste mi tohle podepsal..."

Seděli jsme takhle asi deset minut, než z chodby vykoukl Daichi a Toru. Chtěl jsem na ně zavolat, ale to už mi vyskočila Nyoko z náručí a proběhla halou ke svému bráškovi. Hned mu skočila kolem krku a Toru se malém neudržel. Rozešel jsem se jejich směrem a když se Toru trochu zorientoval, rozeběhl se za mnou. ,,Mamiii !" Skočil mi přímo do náruče a já si ho u sebe pevně držel. ,,Toru jsem tak rád že jsi v pořádku..." ,,Taky jsem rád..." Zabrblal a furt se mě držel. Cítil jsem slzy na své tváři a obrovský pocit úlevy. ,,Pojedeme domů, všichni společně." Hlesl jsem šťastně a dal jsem mu pusu do vlasů. Opravdu to vypadá že má jen pár škrábanců, jsem rád že nedošlo k ničemu horšímu... ,,Tak pojďte vy naši kočičáci, doma nás čeká pořádná hora jídla a filmů ke shlédnutí !" Zajásal Daichi a vyhodil si Nyoko na ramena. ,,Fajn, ale vaříš zlato. Jinak bude k večeři chleba s máslem." Řekl jsem s úsměvem a věnoval jsem mu rychlou pusu na zařazenou tvář. ,,Takže vaří táta ? Nechcete radši do mekáče ?" Zabrblala Nyo a my všichni se začali smát.