Silver 2 (Daisuga) ✔

37.

Tak jo, vypadá to tu opravdu útulně. Ten pán s paní byli opravdu milý a hned si oblíbili děti. Ti dva tu lítali po celém bytě a zkoumali všechno nové. ,,Tak rodinko, nástup." Zavelel jsem v obýváku a Suga se na mě s úsměvem podíval. ,,Hraješ si na vojáka ?" ,,Tak nějak..." Uchechtl jsem se a když ti dva přišli, začal jsem mluvit. ,,Takže, plán na dnešek. Teď půjdeme ven a podíváme se po nějakém jídle. Pak se podíváme po okolí a až přijdeme sem tak tu vy dva zůstanete na chvíli sami." ,,Cože ?!" Vyhrkl Suga a já si odkašlal abych mohl pokračovat. ,,Zůstanete tu na chvíli sami, protože už jste oba velcí a já vám důvěřuju. Řeknu té paní aby vás pak přišla zkontrolovat, ale jinak budete hodní, je vám to jasný ?" ,,Jo !" Vyhrkla Nyoko a nadšeně se podívala na brášku. ,,Můžeš se spolehnout tati." Zazubil se kocourek a když jsem rozpustil tu naší skupinku tak se rozeběhli vybalovat.

,,Daichi...Jsi si jistý že je dobrý nápad nechat je tu samotné ? Toru je alespoň trochu normální, ale Nyoko je divoká a-" Přitáhl si mě do obětí a dal mi letmou pusu. ,,Zlato prosím, bude to jenom chvilička. Chci ti něco ukázat a navíc chci být s tebou chvíli sám..." Jen jsem si povzdechl. ,,Ale maximálně na půl hodiny." ,,To mi stačí." Usmál se a tentokrát jsem si ho do polibku přitáhl já. ,,Tak jdeme na tu véču ?" Ozvala se na námi Nyoko a my souhlasili. Za pár minut už jsme byli venku. Ten pán nám řekl o jedné vyhlášené místní restauraci a tak jsme šli tam. Jelikož celkově jídlo tady mají levné, neotáleli jsme.

Ta restaurace byla blízko, byli jsme tam za pět minut a už z dálky šlo vidět že je to opravdu menší hospůdka pro místní, ale vypadalo to tam hezky a už teď to vonělo. ,,Daichi... Vidíš to taky ?" Zeptal se mě Suga a zatahal mě za tričko. Kolem nás právě procházel hybridní pár. Slečna s kočičíma ušima a ocáskem a ten kluk měl zase uši a ocas jako pes. Nemohl jsem si nevšimnout jejich prstýnků. Ti dva se na nás mile usmáli a šli dál. ,,Heh...Tak vidíš...Jsou tu dokonce i hybridi..." Uchechtl jsem se a on se jen tak divně pousmál a pak si povzdechl. Doufám že mi právě tenhle pár nezkazil překvapení.

Ti dva... Nezaujalo mě to že byli hybridi, ale že měli prstýnky. Byli svoji. Ale Daichi si toho očividně nevšiml. Zajímalo by mě kde se vzali, pokud vím tak je to ve většině zemí zakázáno. Ale tak... Proč by měl Daichi vůbec uvažovat o něčem takovém. Vždyť o nic nejde. Máme se rádi a máme spolu i děti. Co víc si přát. Našli jsme si místa na sezení a mladá servírka nám s úsměvem položila na stůl jídelák. K pití Toru s Nyoko si dali Colu a já s Daichim čaj. On černý, já ovocný. Jídlo už bylo těžší vybrat, jelikož to jídlo bylo napsáno  francouzsky, nebo španělsky. Servírka nám to tak nějak přeložila a děti si dali kuřecí plátek s bramborem, Daichi si dal nějaký steak a já jsem šel do nějaké ryby o které jsem v životě neslyšel. A byl to skvělý výběr pro všechny.