Silver 2 (Daisuga) ✔

42.

Vzbudil mě budík který jsem měl předem nastavený. Musel jsem ho rychle vypnout abych nevzbudil i Sugu, což se mi naštěstí povedlo. Vstávat v šest ráno na dovolené je utrpení. Opatrně jsem se dostal z jeho sevření a vylezl jsem z postele. Z kufru jsem vytáhl naše obleky které jsem nám tajně vzal a jeho bílý oblek jsem pověsil na židli. Tenhle oblek jsem mu sehnal asi před měsícem když jsme měli jet do divadla na jeden muzikál. Samozřejmě to byla jen zástěrka pro koupi toho obleku bez nějakého podezření, ale to on ještě neví. Svůj oblek jsem zatím hodil na stůl a šel jsem vzbudit děti. Společně jsme se připravili, nasnídali a upravili. Pro Sugu jsem to všechno měl naplánované jako takovou hru. Obřad měl začínat v jedenáct, takže bylo důležité aby všechno klapalo.

Než jsme odešli, nechal jsem mu na stole papírek s červenou růží. Bylo na něm napsáno několik důležitých informací. Opravdu chci, aby bylo dneska vše naprosto perfektní, což zahrnuje určitou kontrolu. Nyoko a Toruovi vzala věci mamka podle domluvy, jelikož mi bylo jasný že Suga bude stejně ty věci kontrolovat. ,,Tak pojďte, už bude sedm."Řekl jsem tiše a popohnal jsem ty dva mrňouse ven. S rodiči jsem měl domluvené že děti dovedu  v půl osmé, v celou už totiž musím být se Sakurou na místě a vše zařídit. Nebudu lhát, nervozita mnou cloumala naprosto šíleně. Kdyby nebylo Nyoko, tak bych tam zapomněl i ten oblek.

V klidu jsem spal, dokud mi nezazvonil budík u hlavy. Což mi nedávalo smysl, jelikož jsem si byl jistý že jsem žádný budík nenastavoval. Překvapilo mě že tam bylo devět hodin. Ohlédl jsem se na druhou stranu postele, ale Daichi tam neležel. Jelikož neslyším ani děti tak už jsou asi spolu. Posadil jsem se a v ten moment mi pohled padl na můj oblek, kupoval mi ho nedávno Daichi, naprosto zbytečné utrácení. Tenhle oblek je fakt jako do společnosti a tam já moc nechodím. Když už jdu někam kde mám být slušně oblečený, prostě si vezmu košili.

Na místě vypadalo všechno skvěle. Výzdoba byla bílá slazená se světle modrou, jídlo chutnalo i vypadalo skvěle a obřad měl být v takové obrovské anglické zahradě. Jelikož se to vlastně všechno děje u zámku, působí to tu strašně hezky. Jsem Sakuře fakt vděčný za pomoc, ale ona vypadá nervózněji než já. Z myšlenek při umisťování zasedacího pořádku mě vyrušil telefon. Volal mi Suga. Nemohl jsem mu to vzít, tak bylo čtvrt na deset, je jasný že už je vzhůru když jsem mu nastavil budíka. Je mi líto Sugo, všechno pochopíš později.

Vůbec nic jsem nechápal. Děti ani Daichi nikde a na stole jen papírek kde stálo : "O nic se nestarej, děti mám já. Vem si oblek co jsem ti připravil v ložnici a buď přesně v 10:45 před zámkem dole ve městě. Miluju tě, pa -Daichi" Na co oblek ? A proč mi o ničem neřekl ? Telefon nebere a já nevím co mám dělat. Rychle jsem do sebe hodil jogurt a pak jsem se šel upravit. K zámku je to půl hodiny normální chůze. Rozčesal jsem si vlasy i ocásek, pořádně vyčistil zuby a jiné věci. Prostě rutina. Pak jsem si na sebe vzal ten oblek. Sedí mi skvěle, ale zajímalo by mě kam v tomhle městě chce jít, abych musel mít na sobě tohle. Když jsem se na sebe koukal v zrcadle, zabruslil jsem pohledem na svůj prstýnek. Klidně bych takhle mohl i na svatbu, neříkám nic. Krémově bílý oblek se moc neunosí... Lépe řečeno ho já neunosím.