Silver 2 (Daisuga) ✔

40.

Už jsou to tři dny co jsme tady, a že je tu úžasně. Lidi, jídlo, příroda, všechno je tu skvělé. Nemá to tu jedinou chybu, až se pomalu netěším domů. Ještě ten den kdy mě Daichi požádal o ruku jsem to volal Sakuře, která byla nadšená stejně jako já a pak jsem se ještě musel pochlubit Olivii. ,,Sugí tak pojď, všichni už čekáme jen na tebe." ,,Jo už letím." Ozval jsem se zpátky, zavřel jsem termosky a vyběhl jsem za těma třema ven. Dneska ráno totiž z ničeho nic Daichi oznámil že se půjde na tůru. Nevím co do něj vlítlo tak najednou, ale tak to nevadí.

Jsem naprostý idiot, ještě že mi ta máma volala. Abych už uvedl věci na pravou míru. Dneska jsme tu čtvrtý den. Jelikož je Andorra místo kde jsou sňatky hybridů s člověkem povoleny, chci si ho tu vzít. A to už zítra. Proto jsem se tak stresoval s tím že řekne ne. Dneska totiž přilétá celá rodina, včetně Sakury a té jeho manažerky Olivie. Proto musíme být mimo město. Je to tady malinký a kdyby mu cokoliv došlo tak by to všechno pokazilo. Já už všechno zařídil, co se týče jídla i místa, ale výzdobu budou muset ohlídat mamka se Sakurou, dneska už od Sugy zdrhnout nesmím. Bylo by to příliš nápadné. Naplánované to máme tak že zítra brzo ráno vezmu děti a půjdeme do jednoho hotýlku kde budou hosté. Nechám je u mamky s taťkou a zbytek..To bude překvapení. Jen už doufám že to všechno klapne. Už mě nebaví jak Suga nemůže žít normálně protože nejsme svoji. Jestli mi zítra řekne ano, tak nás tohle již trápit nebude.

Vyběhl jsem ven kde už na mě všichni čekali. Daichimu jsem do batohu hodil to pití a pak už jsme vyrazili. Šli jsme asi dvě hodinky klidnou chůzí než jsme uviděli nějaký hrad. ,,Tam jdeme tati ?" ,,Jo. Co jsem slyšel tak tam dneska probíhají slavnosti a já chtěl aby jste to viděli." Usmál se Daichi a já s ním. Jelikož jsem teď nějakou tu chvíli nesl Nyoko na zádech, tak jsem jí položil a pak jsem se rozhlédl. ,,Tamhle je posed, nechceš si tam na chvíli sednout než výrazíme ? Bude to určitě ještě hoďka cesty." ,,Ono se to jenom zdá, je to tak na půl hodiny. Ale jo, začínám mít hlad. Takže děcka, závod k lavičkám !" Zvolal a společe s Toruem a Nyoko se rozeběhli.

Těm dvou jsem nechal náskok a stejně jsem vyhrál. Ještě furt jsem ve formě ! ,,T-Tati když to není fér !" ,,Jo, ty jsi velký a máš dlouhé nohy." Řekli uraženě a oba se nafoukli. Jen jsem je podrbal ve vlasech a podíval jsem se za Sugou který si to k nám kráčel klidným krokem. ,,Furt jste tu dřív než mamina." Ušklíbl jsem se a Suga se hned ohradil. ,,Zaprvé jsem neřekl že se účastnil, a zadruhé jsi řekl "děcka" a to já už nejsem." ,,Dobře, chápeme. Ale příště běžíš taky." Uchechtl jsem se a pak jsme se společně posadili a vytáhli jídlo z batohu. Není na to jist v přírodě.