Silver 2 (Daisuga) ✔

3.

Až do jedenácti jsme se povalovali s Kotou na gauči a řešili pitomosti. Byl klid a já se alespoň mohl na chvíli odprostit od problémů se Sugou. ,,Hej... Co tě vlastně drží se Sugou ? Jako fakt mě to zajímá, protože podle toho co říkáš ti nedává vůbec žádný osobní prostor." Zarazil jsem se. Co mě drží u Sugawary ? No.. Děti... Ale mám ho furt rád ? Asi jo, ale štve mě s tím jeho naléháním na vše možné. ,,Mám s ním dvě děti Koto, nemůžu ho jen tak nechat." ,,Hele já to s tím svým udělal a teď je mi skvěle. Však víš že já jsem tu pro tebe kdykoliv. Budu muset vyrazit, ale ty si to promysli. Čím dřív se ho zbavíš, tím lépe ti bude. Já osobně bych s ním nevydržel."

,,Ahoj Sakuro ! Rád tě vidím." Objal jsem se se svojí dlouholetou kamarádkou a nadšeně jsem se rozzářil když jsem si všiml malé Ami vykukující ze schovky za jejím manželem. ,,Sugo, byla jsem nadšená když jsi napsal." Usmála se a pak se zaměřila na mé dva poklady, zatímco já na jejího muže a dcerku. ,,Ahojky Ami, Luku, rád vás vidím." ,,Ahoj Sugo, Ami, jdi za Toruem a Nyoko ano ?" Mrňavá blondýnka kývla a utekla za zbytkem. ,,Sugo ? Sakura mi říkala o Daichim, jak je ti ?" Zeptal se starostlivě a já se jen pousmál. ,,Všechno je v pohodě." Luk je se Sakurou už docela dlouho, dali se dohromady někdy po ukončení školy a klape jim to. Je to hrozně hodný chlápek, jsem rád že Sakuru hlídá někdo jako je on, protože ona se někdy chová víc jako dítě, než jejich dcera.

Asi po hodinové obchůzce obchodů kvůli školním potřebám, vzal Luk všechny děti na hřiště a já se Sakurou jsme si sedli do nedaleké cukrárny. Já si objednal černý čaj a jahodový dort, zatímco Sakura nějaké kafe a větrník. ,,Takže Sugo, nechtěla jsem to rozebírat i před Lukem a dětmi, ale co se děje ?" ,,Co by se dělo ? Všechno je v naprostém pořádku." Falešně jsem se usmál, ale to jí očividně brzo došlo. ,,Sugo, znám tě kolik... Sedm, osm let ? Na co si hraješ." Jen jsem si povzdychl a prohrábl vlasy. ,,Já ti ani nevím jak to je Saki... Co byl Daichi povýšený v práci tak je takový...jiný. Vůbec není doma, nestaví čas s nikým v rodině a furt se hádáme kvuli totálním volovinám..." Řekl jsem sklesle a promnul jsem si ocásek.

Sakura si taky povzdechla. ,,Třeba je jen vytížený..." Řekla nejistě, ale podle tónu jejího hlasu bylo jasně slyšet že tomu ani ona sama nevěří. ,,To si říkám taky...už půl roku v kuse." Fňuknul jsem a věnoval jsem letmý úsměv slečně co nám donesla naši objednávku. ,,To už toho trvá půl roku ?! Sugo proč jsi nic neřekl ?!" ,,Nebylo třeba Sakuro, vždyť ty by ses do něj hned pustila..." ,,No však jo ! Sakra Sugo, doufám že už mi nic netajíš. Že na tebe není nějak jinak zlý, nebije tě nebo-" ,,Ne to ne ! Neblázni ! Jen...si drží odstup... A ... Mám takový špatný pocit..."