Silver 2 (Daisuga) ✔

32.

(Time skip ⏭)

Už uběhlo půl roku od toho všeho zmatku co se děl s Daichim a Toruem. Díky bohu jde teď všechno naprosto skvěle. Toru ve škole vyniká, naštěstí tam není téměř nikdo kdo by ho odsuzoval kvůli tomu že je neko. Naopak se stal takovým třídním kašpárkem a je středobodem pozornosti. Nyoko začala chodit na házenou, jelikož se v poslední době začala zajímat o volejbal a Daichi jí v tom mile rád podporuje. Co se týče Daichiho, tak Kotu zavřeli, takže má novou šéfku, která je strašně hodná a tolerantní. Daichi má každý víkend volno a tráví s námi víc času, za což jsem nesmírně rád. Co se týče mě, moje mangy jsou momentálně v topových žebříčcích, takže mám teď trochu víc práce s objížděním různých nakládatelství a akcí, i tak to ale zvládám. Jenže někdy je toho prostě moc. I Daichi si všímá toho, že jsem někdy vzhůru až do noci, takže se mi snaží pomáhat jak jen může. Nechci totiž svou práci strkat před děti, takže to prostě dělám místo spánku.

Už jen dva dny do začátku jarních prázdnin. Už jen dva dny do uskutečnění mého plánu. Jsem nervózní ? Neskutečně. Jestli se to nepovede, bude to všechno zbytečné. Ale ono se to musí povést. Během mého přemýšlení mi zazvonil telefon. Na chvíli jsem odložil papíry a podíval jsem se na telefon. Volala mi Sakura. ,,Čau Sakuřice, tak jak to vidíš ?" ,,Hele všechno je zařízeno, ten týden ho nikdo otravovat nebude. Takže už je to jen na tobě Dadchi." ,,Pecka, fakt doufám že to vyjde...bude to všechno tak rychle..." ,,Neboj se, jestli jsem si s něčím jistá tak je to tohle. Nemá žádné tušení, že ne ?" ,,Ne, absolutně netuší." Pousmál jsem a a zadíval jsem se na počítač, kde mi svítily čtyři koupené letenky. ,,Fajn, tak se tedy zatím měj." ,,Ty taky a díky za pomoc, fakt bych to bez tebe nedal." ,,Bez problémů, čus."

Kolem třetí jsem se dostal z baráku a jel jsem do školky pro Nyoko. Jsem strašně unavený, dneska musím jít spát brzo. Cesta tam proběhla v pořádku a už když jsem zaparkoval, jsem viděl děti jak si hrají na dětském hřišti. Hned ke mě přiběhla mladá vychovatelka. ,,Dobrý den, jdete si pro Nyo ?" ,,Dobrý den, ano prosím." Pousmál jsem se a ona zase odběhla. Po chvilce už se ke mě řítilo to malé torpédo s batůžkem v ruce. ,,Mamiii !" Skočila mi do náruče a já si jí k sobě přitáhl. ,,Ahojky princezno, tak jak dneska bylo ?" ,,Skvěle ! Dneska jsme kreslili naše hrdiny !" ,,Opravdu ? A koho jsi nakreslila ? Iron mana, nebo Spidermana ?" ,,Tebe a tátu." Usmála se a mě se rozlil úsměv na tváři. ,,Ty jsi takové zlatíčko, zůstaň takhle malá napořád..." Nyoko se zasmála a pohladila mě po ouškách. ,,Neboj se, i když budu starší tak tě budu mít ráda." Pousmála se ještě víc a já šťastně vydechl. Ještě že jí mám. ,,Tak dobře, teď už ale pojedeme pro brášku ať na nás dlouho nečeká, ano ?" ,,Jooo ! A kdy přijede táta ?" ,,Nevím, nepsal mi. Třeba to stihne ještě před večeří."

***
Můžete jen hádat co za překvapení si Daichi připravil ^^ a že to není jen jedno 🤫 ^^