Silver 2 (Daisuga) ✔

41.

"Domů" jsme dorazili asi až kolem deváté a všichni jsme byli unavení. ,,Nyoko, do koupelny... šup. Až se vykoupeš tak půjde Toru." Řekl jsem a ona se unaveně došourala do koupelny. Daichi si vyčerpaně dřepl na gauč. ,,Jsme to dneska trochu přehnali." Uchechtl jsem se a sedl jsem si vedle něj. ,,Jenom malinko." Pousmál se a přitáhl si mě do objetí, ve kterém jsem se s radosti uvelebil. Asi za patnáct minut byli děti vykoupané a už leželi v postýlkách. Nyoko vytuhla téměř okamžitě a Toru po chvíli čtení taky. Když jsem vycházel z jejich pokoje, zrovna vycházel Daichi z koupelny jen v ručníku. ,,Jdeš si lehnout už teď, nebo budeš ještě vzhůru ?" Zeptal jsem se a věnoval jsem mu drobný polibek. ,,Asi půjdu spát, ale počkám si na svého kocourka." Usmál se a tentokrát si mě do polibku přitáhl on.

Sugawara po chvíli odešel do koupelny a já zmizel v ložnici. Musel jsem zavolat mámě jestli je všechno v pořádku, jelikož za celý den jsem se k tomu nedostal. Máme za sebou asi třicet kiláků, což je na nás dost. Na takovéhle túry normálně nechodíme. Po převlečení jsem zalezl do postele a začal vytáčet její číslo. ,,Ahoj mami." ,,Čauky Daichi, tak co ? Připravený na zítřek ?" ,,Heh...Nervóznější jsem snad nikdy nebyl.". Uchechtl jsem se a pohledem jsem zabruslil na stolek, v nímž se skrývají ty dva důležité prstýnky. ,,Bude to v pohodě. Jestli ti řekl ano jednou, nebude mít problém s tím říct ti to i podruhé." Jen jsem se pousmál. Mamka má pravdu. ,,A co vůbec to místo ? Jaká je výzdoba ?" ,,To místo je úžasné, opravdu to vypadá krásně, ale zatím to tam není vyzdobené úplně, takové ty věci jako jsou květiny a různé drobnosti se tam dají až zítra. Ale ochutnávala jsem polévku co byla hotová a říkám ti že jsem myslela že si ten kastrol vezmu s sebou." Zasmál jsem se a takhle jsme ještě chvíli řešili věci okolo té svatby, dokud jsem neslyšel že už jde Suga.

V klidu jsem se umyl a připravil na spaní. Pak jsem ještě rychle nakoukl do pokoje pro děti a pak spokojeně zalezl do ložnice. Daichi se usmíval od ucha k uchu a poklepal na místo vedle sebe. ,,Co se stalo že máš tak dobrou náladu ?" Usmál jsem se a lehl jsem si k němu. Automaticky jsem kolem něj obmotal ocásek po kterém mě začal hladit. ,,Prostě jsem rád že tě mám." Řekl a dal mi drobnou pusu do vlasů. Já si lehl na břicho a podepřel jsem si hlavu, abych na něj měl dobrý výhled. ,,Daichi ? Jsem rád, ne ... Jsem nadšený že jsi mě požádal o ruku...Ale kde by jsme se vzali ? Vždyť je to téměř všude zakázané." Řekl jsem a Daichi se viditelně zarazil. Že by o tomhle nepřemýšlel ? To je blbost. Mě by se svatba strašně líbila. Být to na místě jako je třeba tohle ? To by bylo skvělé. ,,To nějak vymyslíme...A ty by jsi mi řekl ano ?" Zeptal se nejistě a trochu zrudnul. Pousmál jsem se a hlavu jsem mu položil na hruď. ,,Samozřejmě. Řeknu ti ano dnes, zítra, klidně i za rok. Řeknu ti to kolikrát jen budeš chtít lásko."

***
Pomalu se blížíme ke konci. Asi je jasné čím tuhle knížku zakončím, ale tak či tak to zase budu neskutečně protahovat jak to mám ve zvyku 😅
Jenom jsem se chtěla zeptat jestli by jste někdo chtěl kapitolku vysloveně na "svatební noc". Moc tady toho v téhle knížce nebylo, tak jsem se chtěla zeptat jestli to má vůbec cenu psát ^^