Mocná krev [DOKONČENO]

Kdo zemřel?

Z pohledu Kate:

Elis se od nás vyděšeně otočila a prchala pryč jedním z tunelů.
"Hej! Počkej na nás!" zavolala jsem za ní zoufale a ještě zoufaleji jsem se za ní rozběhla.
Tohle všechno trošku postrádalo smysl. Proč se tam na zemi válela Mikaela? Neměla být na velitelství souzena za zradu? Ve zběsilém běhu jsem nad tím dokázala jenom pokrčit rameny. Časem se určitě všechno dozvím. Teď bych si spíš měla dávat pozor, abych neztratila Elis z očí. Sama bych se tady jistě ztratila a Elis očividně ví kam běží. Vydána na pospas střeštěné brunetce jsem se řítila slizkými tunely v patách s Ethanem. Velká krysa za mnou funěla ve zvuku rytmických úderů tlapek. Celé to znělo celkem strašidelně. Snažila jsem se to nevnímat, ale už to bylo k ničemu, protože Elis se zastavila. Před ní stál Démon s vypoulenýma očima. Oba byli připraveni k boji, ale přesto se nehýbali.
"Na co čekáš?" zakřičela jsem ještě z běhu v obavách z Démona.
Elis to vzbudilo a s nadlidskou rychlostí, se rozmáchla po Démonovi. Démona to odhodilo na nejbližší zeď špinavou od něčeho tmavého. Démon nedbajíc svých zranění, si začal zeď zaujatě prohlížet. Několikrát po ní přejel dlaní a pak ji pozvedl před obličej. Byla jsem připravena zasáhnout, kdyby s tím humusem měl něco nekalého v plánu, ale on nad tím jenom pokrčil rameny a dodal lhostejným tónem: "Ten už je mrtvej."
Pak se otočil zpátky na Elis a upřel na ni své vypoulené oči.
"Kdo?" vzlykla Elis.
Proč bulí? Co má ten Démon za schopnosti? Ubrečí svoji oběť k smrti? Elis! Vzchop se!
Démon hned reagoval na její otázku. Přísným pohledem si změřil zeď a promnul si tmavou hmotu mezi prsty.
"Max Brown." řekl vážně a mírně se usmál.
"Dokaž to!" křikla Elis a natáhla k němu třesoucí se ruku.
"Blbneš!" zakřičela jsem a přispěchala jsem mezi ně.
Ještě jí něco provede! Není na tom dobře...
Zamžourala jsem ma Démona a zeď za ním. Teď už to celé chápu! Na té zdi je krev! Teď jasně vidím tu rudou barvu!
Démon ke mně opatrně natáhl ruku.
Něco chce?
"Dáš mi kapku krve?" otázal se.
"K čemu ti to bude?" odsekla jsem mu.
Ovládnutí? Ne! Určitě tě potom zabije!
"Zajímá mě tvoje jméno. A navíc," ukázal na Elis "ona to chce dokázat." řekl a natáhl ruku ještě blíž ke mně.
"No tak jo..." rozhodla jsem se nakonec, přesvědčená, že se čemukoliv ze strany Démona ubráním.
Vytáhla jsem špičatou sponku - kterou se sevou nosím vždycky, když někam jdu, abych se mohla ubránit případným útočníkům - ze svého účesu a bodla jsem se s ní do ukazováčku. Na bříšku se ukázala rudá tekutina. Natáhla jsem ruku k Démonovi a nechala skápnout jednu kapku na jeho dlaň.
"Kate-" začal klučina, ale přesrušil ho děsný jekot, pláč a vzlyky.
Elis zdrceně klečela na zemi a kolébala se ze strany na stranu, jako při depresi.
'Sakra... možná jsem ho radši měla zabít!' nadával jsem si za peklo, které jsem spůdobila kamarádce.
Samozřejmě ne jenom jí. I sobě a ostatním. Nebyl tady nikdo, kromě těch divných Démonů se zobáky, kdo by Maxe neměl rád. Byl to fajn kluk, plný radosti a... no, dalších pozitivních věcí...

By Lucky