Mocná krev [DOKONČENO]

Škola

Pomohla jsem mu na nohy. Znova se usmál a já mu dala facku.
"Za co?" Zeptal se udiveně Max a protřel si červenou tvář.
"Za to, že si mě tak vystrašil a líbal si se s ní!"
"Nelíbal, to bylo jenom proto, abych tě naštval." řekl klidně.
"Jak si to mohl vědět!"
"Řekl mi to Ethan. Nejsi jediná s kým jsem si povídal. A navíc říct ti to s tou Mikaelou byl jeho nápad. Prej tě to 'rozpálí'." pokrčil rameny.
Objala jsem ho a začala brečet. Objal mě taky.
"Co je?" zeptal se něžně.
"Sem šťastná....co by bylo?"

. . .

Po chvíli přišli i ostatní a seřvali mě co to dělám. Pak jsme, ale museli rychle vypadnout, protože Charlie se vzbudil a choval se strašně hlasitě. Taky jsem uslyšela rychlé kroky z opačného konce chodby. Asi nás objevili a tak jsme prchali pryč. Mikaelu táhl Dimitri se sebou. Nevím proč jsme ji tam nenechali. Každopádně stanování bylo odloženo a vraceli jsme se do Forest Grovu. Cesta byla nudná. Neměli jsme chuť si povídat. Všichni jeli mlčky dokud se Mikaela neprobrala. Pak byl v dodávce celkem velký ruch. Charlie někde vyhrabal izolepu a zalepil jí pusu. Falešně se na ni usmál a pak se asi půl hodiny vyptával Maxe jak s mí mohl chodit, že je strašně ukecaná.
Byla to prostě super cesta. Když jsme dojeli do Forest Grovu, zatočila se mi strašně hlava.
"Co je!" vykřiknul Max hned potom co jsem si hlavu dala mezi kolena.
"Já-já nevím." vykoktala jsem.
"Sem si říkal, že jí nic není když zabila dva Démony." ozval se ze předu Dimitri.
"To mám jako dostat migrénu?" zeptala jsem se ho.
"No něco takovýho... neboj nepotrvá to dlouho... jenom pár hodin..." řekl a smutně se na mě usmál.
"Tebe hlava nebolí?" zeptala jsem se ho.
"Ne. Démony si můžu zabíjet jak chci, protože jsem taky Démon."
"Dobře budu si pamatovat, že až mě naštveš nemám tě zabíjet." řekla jsem vražedným tónem.
Dimitri se trochu vystrašeně otočil a už nic neříkal.
"Proč tady není Chloe?" řekla jsem si potichu a zasmála se.

. . .

Vystoupili jsme z dodávky a mě bylo na blití. Ta bolest hlavy byla nesnesitelná. Prošli jsme parkem a vešli jsme do hlavní budovy. Každý šel do svýho pokoje. Já jsem vyjímečně jela s Maxem výtahem, ale taky mi to moc neprospělo. Když jsme nahoře vystoupili byla jsem zelená, jako Katiny šlahouny.
"Už vím jak jsem vypadal, když jsem s tebou letěl." řekl a usmál se na mě.
Oplatila jsem mu to chabým úsněvem a pelášila jsem ke svým dveřím. Zalezla jsem do koupelny shodila ze sebe oblečení a vlezla jsem do sprchy. Pustila jsem na sebe ledovou vodu a doufala, že mi to trochu uleví. Asi za pár vteřin po proudu studené vody mě hlava přestala bolet a bylo mi zase dobře. Vylezla jsem a osušila jsem se.
'Takže si se zabíjením Dimitriho nemusím dělat starosti. Stará dobrá voda vždycky pomůže.' řekla jsem si a ušklíbla jsem se. Slyšela jsem jak se Maxovi dveře otvírají a kroky směřují pryč.
'To si odejde beze mě?'
Rychle jsem na sebe naházela oblečení, zamkla jsem byt a už jsem byla vedle Maxe.
"Kam jdeš?" zeptala jsem se ho a on sebou leknutím cuknul.
"Kate má zase hlad a tak jsem s ní a klukama chtěl jít na jídlo."
"A to by si mě tady jen tak nechal?"
"Nebylo to dobře, ale koukám, že Dimitri kecal. Mě to nepřišlo ani jako hodina." řekl a vyplázl na mě jakzyk.
"Kde je Mikaela?"
"Nevím Dimitri ji odtáhl k Viktorovi."
"Aha tak čau." řekla jsem a měla v plánu, lehnutí na postel.
"Jo ještě ti mám vzkázat, že zítra máme padat do školy."
"Cooo??? Už zase!"
"Nebyla si v ní skoro týden, to ti muselo stačit." řekl pobaveným tónem a usmál se na mě.
Rozešli jsme se a já zalehla na postel. Dala jsem si budíka na 18:00 a usnula jsem.