Mocná krev [DOKONČENO]

Písek a šlahouny

Došla jsem na konec chodby a zmateně zírala na plánek. Byl plný šipek a čar, které mi nedávaly smysl. Sice tam byla červená tečka s nápisem ZDE STOJÍTE, ale mně to patro nepřišlo tak komplikované, jako na tom plánku. Vykašlala jsem se na plánek a zahla za roh ke schodišti. Byla jsem úplně nahoře, takže už jsem mohla jít jenom dolů. Sešla jsem jedno patro. Chodba od schodů vypadala úplně stejně jako nahoře. Plánek byl pro změnu víc zmatený, a tak jsem se na to vykašlala. Šla jsem ještě níž. 'Prosím! Už žádné schody!' Možná byste řekli, že to nic není, sejít jedno patro po schodech. Ale tyhle schody jakoby ani nešly dolů. Pořád jsem si připadala ve stejné výšce. Konečně, ani nevím jak, jsem se dostala ze schodů na pevnou zem. Šla jsem se podívat za roh, jestli tam není konečně něco jinýho, než dveře a do někoho jsem vrazila. Ten někdo běžel, tak, že mě povalil na zem. Podepřela jsem se rukama a postavila se. Stál tam Max.

"Promiň, ale řekli mi, že si tě mám jít rychle zkrotit" řekl Max a vyplázl na mě jazyk.

"To už není zapotřebí" řekla jsem a podívala jsem se na zem, kde jsem byla před chvílí rozpláclá.
Oba jsme se nahlas zasmáli.

"Dobře, teď by bylo fajn, kdybys mi řekla, jakým způsobem jsi použila magii."

"Myslela jsem na lepší věci?" řekla jsem v otázce, protože jsem to sama nevěděla.

"No, spíš jako..., jestli si pohybovala nějakou částí těla, když si používala magii..."

"Ne" řekla jsem a kopla jsem ho do kolena.

"Au! Za co?" zeptal se až moc překvapeně.

Nasadila jsem ten výraz jako: 'To myslíš vážně?' a pak jsme se oba začali smát.

Bylo to skvělé, takhle jsem se ještě s nikým nezasmála. Cítila jsem se zase plná.

"Tak jo, co teď?" zeptala jsem se ho.

"Něco bych chtěl zkusit," řekl a natáhl ruku směrem k mým nohám. Nohy mi jako na povel ztěžkly a já s nima nemohla hýbat.
"Neboj se toho, jenom udělej to samé, jako před tím. Já ovládám živel země a právě jsem změnil materiál tvých tenisek, na něco těžžího." Podívala jsem se na svoje tenisky. Už nebyly bílé jako před tím, teď byly černé a šel v tom poznat rozdíl. Opravdu změnil materiál mých tenisek.

"Ale Mikaela použila vítr a ne..."

"To je jedno. Zkus to" řekl Max klidně a díval se co udělám.

'Když je přeměnil z plastu na super těžký šutr, já je změním na písek!' řekla jsem si a svoje rozhodnutí nehodlala změnit. 'Proměnit boty v písek... proměnit boty v písek...' říkala jsem si pořád dokola a soustředila se na svoje tenisky. Vypadalo to těžší, než uklidnit vzduch, a tak jsem zavřela oči, abych se mohla víc soustředit. Najednou jsem boty přestala cítit a nohy se mi do něčeho zabořily. Otevřela jsem oči a stála jsem v kopečku písku.

"Ono se to fakt povedlo!" řekla jsem udiveně. Představte si mě, jak tam s vykulenýma očima a skloněnou hlavou čumím do hromady písku, ve kterém stojím... musela jsem vypadat komicky.

"Prosim tě, pojď se mnou, Elizabeth," řekl a táhl mě zpátky na chodbu, odkud přišel. Vrazil do dveří 192 a zakřičel: "Kate! Nemohla bys tady na nějakou holku poštvat pár kytiček....?" Potom se otočil na mě. "Ty je, prosím tě, zkus poštvat na Kate" řekl a nenápadně se vzdálil. Stála jsem tam ve dveřích a čekala jsem co se bude dít.
"Jasně, proč ne!" slyšela jsem z bytu a ve dveřích se objevila nějaká holka. Byla to blondýnka s modrýma očima a vypadala celkem sympaticky.
"Promiň, jestli tě to bude bolet," řekla omluvným tónem a zavřela oči. Zpoza ní, začaly vyrůstat zelené šlahouny a docela rychle se plazily ke mě. Ztuhla jsem a vnitřně zakřičela: 'Přestaňte!' šlahouny se zastavily a pomalu se začaly vracet zpátky. Kate otevřela oči a zamteně se podívala za sebe.

"Whaaat?!" zakřičela snad na celou budovu.

Najednou se objevil Max. "Tak to bylo hustý! Pojď, vezmu tě ješte za kámošem," řekl a už jsme se řítili ze schodů dolů.