Mocná krev [DOKONČENO]

Panika

Vyjeli jsme hned ráno malou bílou dodávkou pro sedm lidí. Řídit chtěla Kate, tak jsme si radši zalezli s Maxem dozadu, aby jsme při bouračce narazili do měkkýho. Kate na nás byla naštvaná, že ji nikdo nechce nechat řídit, ale pak najednou šlápla na pedály a už jsme jeli. Já s Maxem jsme seděli úplně vzadu, Mason, Ethan a Charlie seděli před námi společně s Kate, která řídila. Vyjeli jsme z malého městečka, které, jak jsem si všimla, se jmenovalo Forest Grove. Byla jsem nějak unavená, a tak jsem si opřela hlavu o Maxe a začala jsem usínat. Max se o mě opřel taky a všechno bylo dokonalé.
"Ale no tak! Ty myšlenky si odpusťte! Víte jak je to divný, když to slyšite od kámošů?" ozval se najednou Max celkem halsitě, že jsem se snad úplně probudila.
'Co je?'
'Ále... furt si o nás povídaj a je to celkem nepříjemné...'
'Tak to vypni.' zívla jsem a zase jsem začala usínat.
Už jsem jenom viděla jak se Maxovi zvedly koutky v úsměvu a zavřela jsem oči.

. . .

'Elis.' ozvalo se mi v hlavě a já jsem se lekla. Vyskočila jsem na nohy a bouchla jsem se do stropu dodávky.
"Jau!" zařvala jsem tak hlasitě, že to snad bylo slyšet až ve Forest Grouvu, i když jsem nevěděla, kde jsme. Všichni se mi venku smáli, jenom Max se smál vedle mě.
"Super. Kde jsme?" zeptala jsem se ještě trochu rozespale.
"Jsme v Hillsboru."
"Super... úplně vím, kde jsme."
"Prostě asi čtvrt hodiny od Forest Grouvu."
"Ok... to mi taky pomohlo." řekla jsem jízlivě.
"Neboj už pojedem jenom třičtvrtě hodiny a jsme tam."
"Jenom? A co tady vlastně děláme?" vystoupila jsem z dodávky a Max vylezl za mnou.
"Musíme jít koupit jídlo na stanovačku."
Rozhlédla jsem se. Stáli jsme na parkovišti u obchodu s názvem Grocery Outlet.
Kate mě najednou chytla za ruku a utíkala se mnou do nejbližšího bufetu.
"Kam mě to táhneš!?" zaječela jsem na ni.
"Mám hlad a je mi blbý tam stát sama!" křikla na mě Kate a zmáčkla moji ruku ještě silněji, abych se jí nemohla vysmeknout.
'Pomoc!' vykřikla jsem do hlavy Maxovi.
'Ještě to tak! Zatáhla by mě tam taky.' řekl a v hlavě se mi ozval jeho smích.
Naštvaně jsem šla za Kate a rozhodla se, že to dám Maxovi dneska pořádně sežrat.
Kate si stoupla do fronty, která byla naštěstí malá a koukala do pultu, co sežere první. Vytáhla jsem z kapsy peněženku a stoupla si za ní.
"Schovej to já to, za tebe zaplatím. Jako laskavost za to, že jsem tě sem dotáhla." řekla a vyplázla na mě jazyk. Schovala jsem peněženku a usmála jsem se na ni.
"Dobře vem mi jabko."
"Jabkoholiku." řekla trochu otrávně Kate, a pak jsme se začaly smát.
Dostala se na nás řada a Kate si koupila velkou bagetu zabalenou v igelitu.
Podala mi jablko a šly jsme zpět k autu. Kluci tam ještě nebyli, a protože si vzali klíčky, nemohly jsme ani nastoupit. Sedly jsme si na lavičku vedle parkoviště a jedly svoji svačinu. Už jsem skoro dojedla svoje jablko, když vtom jsem zahlédla, na druhém konci parkoviště, stát černou dodávku. Vypadala tak nějak zlověstně.
"Ty, Kate..." řekla jsem nervózně.
"No?" zeptala se požvykujíc bagetu Kate.
"Neznáš tam tu dodávku?" zeptala jsem se a ukázala na ni.
"A do prdele!" vykřikla, popadla mě za ruku a táhla mě do toho obchoďáku.
"Sakra, co to děláš!?" radši jsem šeptala.
"Ta dodávka patří Alchymistům!!!"
"Jak to víš?" ptala jsem se za běhu.
"Studujeme je po celé roky. Známe jejich postupy!" řekla a dál mě táhla do obchoďáku.
Teď jsem opravdu dostala strach. Jak nás tady našli?!
Vešly jsme do obchoďáku a začaly jsme hledat kluky. Ethana a Masona jsme našly u pokladny-zrovna platili hromadu plechovek s trvanlivým jídlem.
"Kde je Charlie a Max?!" zařvala na celej obchoďák Kate.
Mason se na ni podíval jako na cvoka - vlastně ona tak trochu cvok je.
"Max a Charlie šli za váma. Vy jste se s nima nesetkaly?" zeptal se Mason zmateně.
"Ne." zavrtěla jsem pomalu hlavou.
Co když se Maxovi něco stalo? Co když už ani nežije?