Mocná krev [DOKONČENO]

Odjezd!

Ještě hodnou chvíli po tomto zvláštním rozhovoru, jsme na sebe koukali. Aniž by jsme si to uvědomovali, začali jsme se k sobě mírně naklánět. Pomalu jsem začínala zavírat oči. Začalo mi docházet, co to vlastně chceme udělat. Začala jsem přemýšlet: 'Vždyť on chodí s Mikaelou. Nebo ne?' pak jsem si vzpomněla na můj obličej v jeho předtavě. 'Asi ne.' To všechno mi problesklo hlavou ani ne za ty dvě vteřiny, co jsem zavřela oči. V tom jsem ucítila ruku na svém boku. A vzápětí se jeho rty otřely o ty mé. Ze začátku se to sotva dalo nazvat polibkem, ale postupně to začlo nabírat na intezitě. Zajel mi rukou do vlasů a přítáhl si mě k sobě. Tiskli jsme se k sobě pěkně dlouho. A tiskli by jsme se ještě déle, kdyby do dveří nevrazil nějaký kazič hezkých okamžiků. Slyšela jsem, jak lehké kroky vešly k nám do obýváku. Zastavily se u dveří a uslyšela jsem vzdychnutí. Náskedně se kroky vzdálily a zabouchly se dveře. Stále jsem měla zavřené oči a cítila jsem jak rudnu.

"Kdo to byl?" zeptala jsem se ho.

"Kate."

"Sakra." řekla jsem a zasmála jsem se. Otevřela jsem oči a odtáhla jsem se od Maxe.

. . .

Zaklepali jsme na dveře jejího pokoje. Max mě chytl za ruku a jakmile se zevnitř ozvalo "Dále!" vešli jsme.

"Ahoj Kate." pozdravil ji Max.

"Ehm... ahoj."

"Promiň, neměli jsme na tebe čas. Co se stalo?" řekl Max pobaveně.

"Jó, tak neměli čas- no, chtěli jsme jet někam stanovat."

''A kam?" zeptala jsem se.

"No, někam do Portlandu."

"To je pěkně daleko odtud, ne?" nebyla jsem si jistá, kde jsme.

"Jsme asi hodinu od Portlandu, Elis."

Vykulila jsem na ni oči. To jsme se dostali za tak krátkou chvíli z Alberty do Oregonu?" fajn, jsem mág. Tohle by mě nemělo překvapovat. Asi.

"Takže si běžte zabalit vy dvě hrdličky" mrkla na nás Kate.

Otočila jsem se na patě a šla k sobě do pokoje. Max vyběhl za mnou.

"Elis! Já si chci s tebou jen promluvit. O tom polibku..."

"Máš s tím nějaký problém?"

"Ne, ale... co třeba to zkusit znova?" řekl a poškrábal se stydlivě zezadu na hlavě.

Neváhala jsem. Taky se mi to líbilo. Nemůžu se mu divit. Skočila jsem po něm a líbala jsem ho jako nikdy nikoho - no vlastně jsem se dneska líbala poprvé.

"Musíme se jít sbalit." řekl nakonec Max a zalezl do dveří.

"Jo, jasně." řekla jsem už na prázdné chodbě.

Doběhla jsem do pokoje a naházela věci do batohu. Pak mě nepadlo 'Kde budem vlastně spát?'

'Maxi?'

'No?'

'Nemám stan.' řekla jsem jednoduše.

'Jasně, vemu.' řekl pobaveným tónem a já se rozplácla na postel.

"Dneska to bylo super!" zakřičela jsem a zakryla se peřinou. Za chvíli jsem usnula.