Mocná krev [DOKONČENO]

Vysílení

Probudila jsem se. Pořád jsem ležela na chladné zemi. Kolem mě byla voda. Dotkla jsem se s vého břicha. Už nekrvácelo, ale rána tam ještě byla. Každopádně jsem se rozhlédla co se tady kolem děje. Démonů tady bylo ještě víc než před tím. Byli tady asi i nějací Alchymisté, protože nože lítaly úplně všude. Vypadalo to, že bojovali mezi sebou. Hledala jsem pohledem Maxe.
'Maxi kde si?' neozvala se žádná odpověď.
Snad to nebude jako předtím.
'Maxi!' zakřičela jsem znova a skusila jsem se zvednout.
Nemohla jsem. Bolest byla příliš velká. Tělo mi trnulo v záchvatech křečí a mysl mi zatemňoval stín obav. Vznesla jsem se i s vodou trochu do vzduchu a pomalu jsem se posunovala k ležícímu člověku blízko mě. Nebyl to Max. Tenhle byl blonďatý a měl kulatý obličej. Neznala jsem ho. Asi patřil k Alchymistům. Skusila jsem tep. Nebyl tam. Ten kluk byl mrtvej. Otřásla jsem se a posunula jsem se zkoumat další těla. Hned vedle ležela další tmavá změť vlasů a nehybného těla. Tentokrát to byla holka. Ani jsem se neobtěžovala kontrolovat pulz. Neměla jsem zrovna dvakrát chuť, kontrolovat takhle všechna těla, co se zde povalovala. Probudila jsem oheň a opatrně jsem si posvítila. Když jsem si byla jistá, že si mě nikdo nevšimne, oheň jsem zvětšila a ossvítila tím dostatečně velké území, abych si byla jistá, že Max se tady nikde neválí.
'Sakra kam zmizel?'
Zdálo se, že mě tělo už začne poslouchat, a tak jsem se zkusila postavit. Tento nadměrný pohyb upoutal aaž příliš velkou pozornost. Těsně kolem hlavy mi proletěl nůž.
'Přežila bych zásah do hlavy?' napadlo mě najednou.
Nechtěla jsem to riskovat. Proměnila jsem se ve vzduch. Mohla jsem, ale jenom na chvilku. Bolest mi znemožňovala soustředit se a magie mě v téhle situaci dost vysilovala. Vyvolala jsem černou magii. Pocity ostatních mnou prostupovaly. Vychutnávala jsem si ty pozitivní a ty negativní jsem vždy uvrhla do bezedné propasti. Užívala jsem si tuhle schopnost, dokud jsem nenarazila na takovou zvláštnost. Byla to spíš potřeba než pocit. Potřeba nasytit se. Myšlení té osoby mi připadalo povědomé. Od někud jsem ji znala.
'Co to sakra je!?' trochu jsem se zděsila, při pomyšlení, že se mám s něčím takovým setkat.
Pozorně jsem si prohlédla všechny co tam bojovali. Nikoho jsem zde neznala. Doufala jsem, že jsou to všechno zmatení nepřátelé a bojiště jsem pohltila ohněm. Vysílená jsem se svezla na zem. Už jsem nebyla vzduch. Odstranění nepřátel mi vzalo snad veškerou magii. Zvedla jsem hlavu, abych se ujistila, že práce aspoň byla vykonána dobře. Vytřeštila jasem oči. Uprostřed stály dvě postavy.
'Jak to mohli přežít?' zděsila jsem se při pomyšlení, že jsou mezi nimi silní jedinci, se kterými bych teď, v tomhle stavu, musela bojovat. Jedna postava se začala přibližovat a v závěsu za ní, jak na povel, šla i ta druhá.
'Ale ne! Já už nemám sílu! Jak bych s nima mohla bojovat!?'
'Kate? Charlie? Ethane? Masone? Dimitri? Nemáte chvilku?'
'Elis! Ty žiješ?' ozvala se mi v hlavě překvapená Kate.
'Jo. Ale je to tu blbý.'
'Teď jsme proběhli kolem Mikaely! Jak jsi daleko?'
'Hodně... pohněte si prosím.'
'Je s tebou Max?'
'Nevím kde je. Nikde ho tady nevidím. Kdyby jste ho cestou potkali tak mi to řekněte.'
'Neboj hrdličko. Mason za tebou už letí.' řekla Kate a pak už se neozvala.
Ty dvě postavy se pořád přibližovaly. Nemohla jsem ukázat jak jsem vysílená. Vrávoravě jsem se postavila a nenápadně jsem se opřela o slizkou stěnu. Postavy vyšly ze stínů. Vyvolala jsem černou magii. Byla to poslední možnost, jak se zachránit. Žádné city.
'Co to-?'
První postava vyšla ze stínů. Okamžitě jsem je oba poznala. Překvapilo mě, že to přežili zrovna oni. A vůbec! Co tu dělají?! Obklopila jsem se černou magií a vytvořila jsem si z ní - snad - neporstupný štít. Oba dva se jen pohrdavě ušklíbli a bezstarostně si to mířili rovnou ke mně.