Mocná krev [DOKONČENO]

Jen dvě kapky labutí princezno!?

Seběhli jsme dvě patra a Max rozrazil další dveře. Tentokrát s číslem 139. Zatáhl mě dovnitř, zavřel dveře a rozsvítil světlo.
"Ty zase spíš? Před chvílí jsi tady lítal jako o život a teď zase chrníš!?"
Před náma byla postel a pokoj plný nepořádku. Z postele se svalila peřina s někým zamotaným v sobě. Zavřela jsem oči.
"Má aspoň trenky?" zeptala jsem se a projistotu se ještě otočila zády.
"Těžko říct," řekl Max a zasmál se.
Slyšela jsem, jak se ten někdo zvedá ze země a s velkým brbláním si něco oblíká. 'Sakra tak on byl fakt nahej!'
"Už seš oblečenej?" zeptala jsem se ho podrážděně.
"Jo myslím, že jo," řekl ospale. Ten hlas mi někoho připomíná. Jestli je ten kluk zrzavej, tak vím, kdo to je.
Otočila jsem se a říkám si, 'Jako kdybych to neříkala.'
"Ahoj," pozdravila jsem ho jako starého kamaráda.
"Jéžíš, to jseš zase ty? Prosim tě, hlavně nic nedělej, nebo nás prozradíš!" řekl a zasmál se.
Zrzavé vlasy mu poletovaly po celém obličej. Jakmile našel gumičku, tak si je stáhl do ohonu.
"Co chcete?" zeptal se rozespale.
"Potopu" řekl Max a zase ode mě kousek ustoupil.
"K čemu ti to bude, hroudo hlíny? To to chceš vcucnout nebo to odvát?" při posledním slově se podíval na mě.
"Ne nechci to ani vcucnout a ani odvát já to... co ja vím..." řekl směrem k zrzkovi a pak mi zašeptal do ucha: "Prostě s tím něco udělej."
Zrzek se ješte pořád smál na plné kolo a pak máchl rukou a všichni sme byli najednou pod vodou. Roztáhla jsem ruce a snažila jsem se tu vodu zmenšit. Najednou jsem ucítila vír vody a za pár vteřin jsem na rukou měla dvě malé kapičky. Vítězoslavně jsem se usmála na zrzka.
"Takže..." chvíli jsem přemýšlela jak, se asi může jmenovat a pak jsem řekla: "...jak dlouho se nám ještě hodláš smát Charlie?"
Ten kluk na mě vyvalil oči.
'Jo! Jestli je to jméno pravý, tak ho mám v kapse!' pomyslela jsem si.
"Okay... mám dvě otázky... Jak se jmenuješ a jak sakra znáš mý jméno?!" zeptal se trochu naštvaně.
"Elizabeth Swan a tip." řekla jsem klidně.
"Asi ti začnu říkat labutí princezno" řekl Charlie a zasmál se.
"Klidně" odpověděla jsem mu lhostejně a hned mu sklaplo.
"Pojď Elizabeth, musíme to říct Viktorovi!" vypískl najednou Max a běžel ke dveřím.
"Pro tebe Elis..." mrkla jsem na Maxe a pak zakřičela na Charlieho: "Pro tebe taky, Elis labuťáku!"
Chytla jsem Maxe za ruku a společně jsme vyběhli na chodbu.
Napala mě super věc...
"Maxi?"
"Ano?"
"Kam přesně jdem? Popiš mi cestu."
"Tři patra dolů a pak od schodiště doprava, úplně na konec chodby. Proč?" zeptal se na konec.
"Neřeš" řekla jsem a chytla ho kolem pasu. Měla jsem v úmyslu se proměnit ve vítr a dostat se tam co nejrychleji.
"Už žadný schody!" zaječela jsem vzrušením na celou chodbu. Cítila jsem jak se pomalu zvedáme a pak jsme vyrazili strašně rychle a asi za dvě vteřiny jsme stáli přede dveřmi na konci chodby, o tři patra níž.
Max žuchl na zem a celý zelený zesebe nakonec vypravil: "Tohle už mi nikdy nedělej!"
Pomohla jsem mu vstát a společně jsme se tomu smáli. Max zaklepal na dveře s číslem 55.
"Dále!" ozvalo se zevnitř a Max otevřel dveře.