Mocná krev [DOKONČENO]

Jéje krev...

"Tak je obejdem." řekl Mason a vydal se oklikou k zadnímu vchodu budovy.
"Proč by jsme je obcházeli?" vyštěkl na něj Ethan.
"Protože z nich mám špatnej pocit." houkl na nás Mason přes rameno a zmizel.
"Kam se poděl?" zeptala jsem se.
"Proměnil se ve vítr." řekl Ethan a šoural se ke vchodu.
"Aha..." řekla jsem a chňapla Maxe za ruku.
"Měl bys mi ukázat, kde bydlíš." otočila jsem se na něj a on kývl.
Prošli jsme úplně v pohodě kolem těch podivínů a pokračovali do budovy. Vevnitř jsem pustila jeho ruku. Rozhlédla jsem se, jestli se na nás někdo nedívá.
"Nepoletíme?" zeptala jsem se ho. Max udělal nepříjemnou grimasu, ale pak kývl. Chytla jsem ho za pás a už jsme byli nahoře. Podívala jsem se a pozorně si prohlížela jeho obličej, který nebyl tak bledý, jako před tím.
"Začínám si na to zvykat." řekl a usmál se. Šli jsme směrem k oknu na konci chodby a Max se zastavil u dveří s číslem 258.
"Není to až moc blízko?"
"Podle mě akorát." řekl a zazubil se na mě.
"Fajn, jak myslíš." řekla jsem a nenápadně jsem vytvořila trochu vody do ruky. Max se otočil a zalézal do svých dveří a já na něj tu vodu chrstla. Otočil se a snažil se vypadat naštvaně. Běžela jsem rychle ke svým dveřím, abych se mu mohla schovat, ale nemohla jsem pohnou s klikou.
"S tou klikou už nepohneš." řekl zlověstně Max s rukou nataženou ke dveřím.
Okamžitě mě napadlo, že ji proměním na písek, ale to bych se dovnitř nemusela dostat vůbec.
Zkusila jsem s klikou pohnout pomocí magie. Klika se jemně pohnula dolů.
"Teda!" řekl Max udýchaně. "Ty máš, ale sílu!"
"To teda mám!" řekla jsem a zatlačila magií na kliku ještě víc.
Dveře se otevřely a já vběhla dovnitř. Chtěla jsem zavřít, ale Max je chytil. Smáli jsme se tam ve dveřích a nemohli jsme přestat. Rozloučili jsme se a já jsem zalezla do svého bytu. Sedla jsem si na roztrhaný gauč a zapla malou televizi. Moc jsem ji nevnímala. Prostě jsem tam seděla a čučela do prázdna. Najednou jsem v boku ucítíla prudkou bolest. Nadzvedla jsem tílko, které jsem měla na sobě. Na boku jsem měla řeznou ránu.
"Kde jsem k tomu sakra přišla?!" zakřičela jsem na celý obývák a běžela jsem do koupelny. Namočila jsem ručník do vody a přiložila si ho na ránu.
'Maxi?'
'Co je?' řekl ospale.
'No, víš... kde je tady ošetřovna?'
'Proč? Co se ti stalo?' uslyšela jsem žuchnutí. Asi z pokoje od Maxe.
'To si spadl z postele?' zeptala jsem se pobaveně.
'Tak co se ti stalo?' řekl otráveně, přehlížejíc moji otázku.
'Já nevím...'
Zachvíli někdo ťukal na dveře. Došourala jsem se otevřít. Stál tam Max s vrabčím hnízdem.
"Poď půjdeme. Ukaž." řekl a jemně mi odendal moji ruku s ručníkem. Rána pořád krvácela, ale už méně, než před tím.
"Týjo!" řekl Max a ránu zase zakryl.
"Fakt ses vyhla tomu noži?"
"Jo. Pokud vím, tak jo."
"Sakra, určitě byl očarovanej."
"Jak to myslíš?"
"To, co proti tobě letělo, byla jenom iluze. Opravdový nůž letěl o kousek vedle tak, aby tě ztrefil, až se vyhneš iluzi. A začala si krvácet až teď... tak teď fakt nevím... Vezmu tě za za Chloe. Umí vrátit čas. Třeba se ta rána zacelí." vzal mě do náruče a opatrně se mnou běžel ke schodišti.
Slezli jsme dvě patra a já už začala blouznit z nedostatku krve. Došli jsme do nějakého pokoje. Na stropě bylo rozsvícené jasné světlo, takže jsem nic neviděla. Zavřela jsem oči. Najednou mi do rány začalo něco lézt. Vyděšeně jsem otevřela oči, ale prudké světlo mě oslepilo, a tak jsem je zase zavřela. Max mě postavil na nohy a podpíral mě rukou. Otevřela jsem oči a světlo už nebylo tak ostré. Zvedla jsem hlavu a před sebou uviděla smějící se brunetku s šedýma očima.
"Díky." řekla jsem a usmála se na ni. Sáhla jsem si na bok, kde jsem před tím měla ránu a oddechla jsem si. Nic tam nebylo. Max mě opatrně pustil a podal mi čistý ručník. Krev z ručníku se vrátila do mého těla.
'Tak proto jsem si myslela, že do mě něco leze.' zasmála jsem se.
"Není za co." řekla Chloe a usmála se ještě víc. Rozloučili jsme se a odešli. Bez ptaní se Maxe jsem nás přemístila nahoru. Max už vůbec nevypadal bledě a jenom se na mě křenil.
"Sákra... a já doufala, že nebudu jediná." snažila jsem se vypadat smutně, ale Max se srandovně zašklebil a vzal mě do náruče. Nebránila jsem se tomu. Po pravdě mi to vůbec nevadilo. Došel se mnou do bytu a svalil mě na gauč. Chvíli si mě prohlížel a pak mě začal lechtat. Ječela jsem snad na celej intr.