Mocná krev [DOKONČENO]

Kam ses poděl?

Ale taky to může znamenat, že se cestou stavili někde v obchodě třeba pro spacáky nebo deky. Tiše jsem zavolala Maxovi do hlavy 'Maxi kde jste?' nic se neozývalom, začala jsem panikařit. Zvýšila jsem na hlasitosti 'Maxi kde jste!?' zase nic... teď už jsem křičela 'Maxi, sakra kde jste!?' po chvíli se ozvala odpověď 'Jsme v té černé dodávce a Charlie je v bezvědomí.' Vykoukla jsem z obchoďáku a viděla jsem černou dodávku někam odjíždět.
'Kam jedete?'
'Jak to mám skara vědět? Nejsou tady okna!'
'A neříkali kam jedou?'
'Jo, říkali něco o Portlandu. Ale nevím jistě, jestli jedem tam.'
'No, je to naše jediná možnost. Už jedem. Nic se ti nestane, slibuju.'
"Hej! Pohněte do auta! Změna plánu! Maxe a Charleiho unesli Alchymisti. Asi je vezou do Portlandu. No tak! Hněte sebou!" začala jsem trochu panikařit.

Za dvě minuty jsme už seděli v dodávce a uháněli směrem na Portland. Kate říkala, že tam zná jednoho hodného démona. Jmenuje se Dimitri a má na starost celý Portland. Ví, kde jsou Alchymisté, kde se můžeme schovat.
"A navíc je fakt sexy." broukla s úsměvem Kate.
"Kate prosim tě, soustřeď se na jízdu..." řekla jsem nervózně.
"Neboj!" broukla na mě a šlápla na plyn.

. . .

Zhruba za čtyřicet minut jsme vjeli do Portlandu. Kate podala Masonovi mobil, aby zavolal Dimitrimu.
"Ahoj Dimitri, tady Mason od Kate." chvilka mlčení "Aha, Mason. Ahoj! Jak se máš?" jeho hlas zněl celkem příjemně.
"Teď na to tak trochu není čas. Potřebujem vědět, kde je úkryt Alchymistů v Portlandu."
"Aha, jasně. Z jaký strany jedete?"
"Ze západu."
"Jo, tak projeďte na druhou stranu města a někde tam by měla bejt opuštěná fabrika (továrna). Jsou v ní točitý, tak úplně dolů a rozrazit takový tlustý železný dveře."
"Jo, díky. Mohl by si tam na nás počkat? Šikla by se nám pomoc."
"Okay. Akce mi nevadí." řekl šťastně Dimitri a zavěsil.
"Slyšela jsi Kate?"
"Jasný, jedu rovně!" zařvala možná až moc nahlas Kate.
Byla jsem strašně nervózní.
'Proč je ale unesli? Nebylo by pro ně lehčí je zabít? Nedává mi to smysl. Ani nevíme kdo tam s nima jede a kolik jich je. A v základně jich bude ještě víc. Před nima se tam nedostanem, tak by nám Max mohl získat trochu času. Kdyby nás pět bylo uprostřed hromady Alchymistů s nožema, nebylo by to zrovna super. Možná by jsme tam dovnitř měli jít jenom já a Mason... nevšimnou si nás... možná...' usmála jsem se 'Max a Charlie to určitě zvládnou.'
'Elis?'
'Maxi! Jsi v pořádku? A co Charlie? Je-'
'Neboj, všechno je v pohodě. Já jenom, že jsme zastavili.'
'Jo a kde jste? Kolik je tam s váma lidí?'
'Nevím... teprve teď bouchly dveře, asi od spolujezdce.'
Napjatá jsem čekala co odpoví.
'Jsme u nějaké staré opuštěné budovy... Asi na konci města, nejsou tady kolem žádné domy ani nic podobného. Město je celkem daleko.'
'Kdo je tam s váma?'
'Ti tři z jídelny a...'
'Maxi, co je!? Je ti něco? Žiješ?' byla jsem tak zděšená, když přestal mluvit, že jsem na chvíli přestala dýchat.
"Co je Elis?" zeptal se mě Ethan, který seděl vedle mě.
"Počkejte, ticho!" okřikla jsem je možná až moc přísně.
'Je tady i Mikaela.' ozval se najednou Max.
Najednou mi tělem projela vlna adrenalinu. Zaťala jsem pěsti a ty mi začaly hořet.
"Sakra, co to děláš!?" vyjekl polekaně Ethan a kousek ode mě uskočil.
Podívala jsem se na svoje ruce. Překvapilo mě, že vzplály. Snažila jsem se uklidnit a moje ruce pomalu přestaly hořet.
"Co se děje?"zeptal se ze předu Mason.
"V tý Alchymistický dodávce je i Mikaela." zašeptala jsem do napnutého ticha.