Mocná krev [DOKONČENO]

Tři... Kdo jsou?

Jakmile jsme se dosmáli, zeptal se mě Max: "Hele, Elis... nemáš hlad?"
"Já-" chtěla jsem říct, že ani ne, ale žaludek mě zradil.
V břiše mi strašně nahlas zakručelo.
"Ano." řekla jsem a usmála jsem se.
"Okay, tak se půjdem všichni najíst do jídelny, ne?" řekl Max a slavnostně zvedl ruce.
Všichni něco zamumlali na souhlas a šlo se ven.
"Nebylo by rychlejší-" začala jsem, ale Max mě přerušil.
"Ne! Dneska žádný lítání!" řekl a trochu zblednul.
Zasmála jsem se. Vyplázla jsem na něj jazyk a on se taky usmál.
'Ten naštvanej výraz si moc dlouho neudržel.' pomyslela jsem si a šli jsme s Maxem za ostatníma.

. . .

Konečně jsme došli až dolů, na poslední patro s byty a vyšli z budovy. Už nebyla žlutá, jako před tím. Byla natřená na zeleno a modro. Dole už nebylo parkoviště. Před školou byl park plný stromů a laviček.
"Takže jsme se vážně přesunuli." šeptla jsem směrem k Maxovi.
"Jak jinak." řekl a ušklíbl se.
"Co znamená MDD?"
"Skratky pro rasy." řekl a všiml si, že na něj pořád nechápavě koukám a tak dodal: "Mágové, Démoni, Dlaci."
"Fajn. A co znamená A?" snažila jsem se zeptat nenápadně, ale bohužel to slyšel i Ethan a přibrzdil si, aby nás mohl líp slyšet.
"Jak si na to přišla? Tohle ti přece nikdo neřekl... Nebo ano?"
"No,... když jsem prohledávala budovu,t narazila jsem na jednoho týpka, co po mě vrhnul nůž a říkal, že je A."
"Jak vypadal?" zeptal se Max až moc klidně a lhostejně.
"Takový mohutný. V košili a riflích. Vypadal jako krysa a-" Ethan trochu zavrčel.
"Co je Ethane?" přerušila jsem rozhovor s Maxem a přenesla jsem pozornost k Ethanovi.
"Já nic neřekl, proč?"
"Elis, on vážně nic neřekl." Max se prostě musel ozvat.
"Neříkám, že něco řekl! Já jsem ho jenom slyšela zavrčet, tak mě zajímá, proč vrčel?"
"To jsi nemohla slyšet." řekl Ethan a pak dodal. "Je to hluboké hrdelní zavrčení, které slyší jenom-" zarazil se a podíval se na Maxe. Max na něj kývl a Ethan pokračoval. "Jenom Krysodlaci."
"Tak to všechno vysvětluje-" teď mi to došlo. "Krysodlaci?!" vypískla jsem.
Chtělo se mi tomu zasmát, ale když říkal, že to slyší jenom krysodlaci, začala jsem se obávat nejhoršího.
"Nejsem Krysodlak? Že ne?"
"Ne, nejsi." řekl Ethan a zamyšleně popošel za Masonem.
"Tak jak jsem to mohla slyšet?"
"Ty jseš plná překvapení!" řekl Max a se smíchem, přidal do kroku, aby doběhl ostatní.
Cupitala jsem za nima a přemýšlela jsem o tom, co jsem vlastně zač. Nakonec jsem toho nechala a radši jsem se věnovala přatelům. Byla jsem šťastná. Vystoupili jsme do budovy a všichni se k nám otočili. Po chvíli nás zase přestali vnímat a šli si po svém.
"Tady jsou učebny, skříňky a jídelna." začal vysvětlovat Max a ukazovat do změti chodbiček a dveří.
"Probíhá tady normální vyučování s lidma. Je to trochu divný, když se nemůžeš bavit o všem, ale časem si na to zvykneš."
Vešli jsme do šaten a celé jsme to prošli až na druhou stranu. Za dalšíma dveřma byla jídelna a dlouhý pás dveří.
"No jo, těch učeben je tu trochu víc." řekl Max a zatvářil se kysele.
Zapluli jsme do jídelny. Byla to obří místnost se stoly po šesti, výdejním pultem a bufetem.
"Sakra! Zapomněla jsem si peněženku!" kvikla jsem, když jsem si zuřivě prohmatávla kapsy.
"To je v poho, já to zatáhnu." řekl Max a usmál se na mně.
"Fajn, tak mi vem jabko." usmála jsem se taky a šla jsem najít prázdný stůl. Jediný prázdný stůl byl až úplně vzadu. Sedla jsem si zády ke stěně, a prohlížela jsem si lidi co seděli jinde. Všichni vypadali normálně, až na ty tři, co seděli na druhé straně. Dvě holky a kluk. Jedna byla blondýna, druhá bruneta a ten kluk měl černý vlasy. Všichni tři měli černé oblečení. Pořád na mě koukali. Začala jsem se cítit nervózně. Bylo nepříjemné, když na vás čučí tři hrůzně vyhlížející lidé. Naštěstí ani ne za minutu přišel Max s ostatními a hodil mi jablko.
"Na." řekl a já mu poděkovala.
"Všimli jste si tam těch naproti v tom černým?"
"Jo všimli, povídali jsme si o nich už co jsme vešli do jídelny. Taky jsme postřehli, že si tě pořád prohlíží. Asi o tobě něco ví... měli by jsme si na ně dávat bacha."
Podívala jsem se na ně znova. Začali spolu mluvit.
"Nevypadá nebezpečně..."
"Radši půjdem, má sebou mágy a krysu..."
Vstali a odešli. Já jenom hlasitě polkla a zmateně jsem se podívala po ostatních, jestli to taky slyšeli. Max se na mě podíval.
"Taky jsi to slyšela...?" řekl a pak dodal "ale ušima...Elis, ty jsi vážně divná..." zasmál se.
"O co tady jde?" zeptala se zmateně Kate.
"Víš, tam ty tři osoby..." pohodil hlavou směrem k místu, kde seděli "nějak moc se o nás zajímají a vypadá to, že hlavně o Elis."