Lumos /Dramione, Lumione, Vánoční/

Kapitola jedenáctá | Tma

„Draco, prosím, co je dnes za den?"

Držela se za spánky a popocházela po kuchyni. Tolik toužila zahnat ostrou bolest hlavy, kterou momentálně zhoršovalo i něco tak obyčejného, jako bylo hvízdání větru ve vánici. Ta od dnešní noci ještě neustala.

„Štědrý den."

Blonďák ji sledoval, ve tváři obavy a rozčarování. Snažil se přijít na to, co udělal špatně nebo co by jí tenhle stav mohlo způsobit. Netušil.

„Jistě. Štědrý den," drmolila si sama pro sebe Hermiona, „takže jsem tu třetí den. To sedí."

Kontrolovala si v hlavě datum příjezdu, vzpomínala na včerejší setkání s Luciusem, i na Narcissu. Vzpomínky se do její hlavy vracely pomalu, připadala si pořád dost zmatená. Muselo to být tím lektvarem. Nic jiného by jí nemohlo v hlavě udělat takový nepořádek.

Především vzpomínala na dnešní noc. Na Draca. A na všechno, co si řekli, na jeho doteky. Cítila velké výčitky svědomí, ale zároveň jako kdyby ji někdo využil. Neměla slov. Dobře si vzpomínala na pocit zamilovanosti, který vedle Draca cítila. Jenomže teď už tu nebyl. Přišel jí neskutečně cizí.

„Podívej, jestli je něco špatně... prostě to řekni."

Otočila se k němu. Beze slov zkoumavě zírala do těch šedých očí a hledala v nich to samé, co v nich nacházela předtím. Nic. To její zoufalství akorát prohloubilo. Draco dívce on oční kontakt docela intenzivně opětoval. Když se pohnula, popošel také. Vypadal zamyšleně, vlastně až moc. V jednu chvíli pak jeho výraz zabarvily jakési výraznější emoce, snad zklamání nebo vztek.

„Ty jsi použil nitrozpyt?!" probodla ho znovu oříškovýma očima Hermiona, „ty jsi na mě právě použil nitrozpyt! Draco!"

Nestihl odpovědět. Oba zůstali koukat do chodby, kde stál Lucius. Vypadal poněkud vyčerpaně. Zcela jistě za to nemohlo nic jiného než alkohol. To už bylo na jeho syna trochu moc; znechuceně si povzdechl a zamířil do obýváku.

„Pěkný Vánoce, moc pěkný," nadával.

Chudák domácí skřítek akorát přinesl nového Denního Věštce. Lucius si noviny sice přebral, ale jakmile zahlédl, že se na titulní straně vyjímal článek o zásnubách na Malfoyovic panství, dost naštvaně ho jimi přetáhl. On za to přeci nemůže, povzdechla si v duchu Hermiona.

Bylo to oficiální. Všichni se měli dozvědět o jejím vztahu s Dracem, zároveň aniž by cokoliv tušili o skutečnosti. Jindy by přemýšlela, jak přesně tohle vysvětlí rodině a přátelům doma, ovšem dnes měla větší problémy.

„Draco, já... promluvíme si o tom."

Blonďák dívce gestem ruky ledově naznačil, aby se už nepřibližovala: „Potřebuju nějaký čas pro sebe."

Cestou do chodby zahlédl titulku Denního Věstce. Jen uraženě zavrtěl hlavou. Tohle, výjimečně, Hermionu opravdu zabolelo u srdce. Nikdy dřív neviděla Draca uraženého nebo vyloženě zklameného. Takhle Štědrý den skutečně vypadal neměl.

***

„A jste si jistá, že sem smíte? Určitě vám pán dal svolení?"

Jeden z domácích skřítků ji vedl onou dlohou temnou chodbou, držíce v ruce svítilnu. Mířili k místnosti s lektvary a bůhví čím vším ještě, kterou Lucius krýval v suterénu.

„Ano, dal. Neboj se."

Nesnášela lhaní, ale teď to prostě jinak nešlo. Skřítek ji dovedl až na místo a ujistil se, že nahmatala kliku. Světélko pak postupně mizelo ve tmě, jak prchal zase zpět do domu. Tušil, že něco nebylo v pořádku.