Lumos /Dramione, Lumione, Vánoční/

Kapitola pátá | Nováček

// Snad nebude nikomu vadit to časté vadávání kapitol, chci to mít hotové :)

„Co to děláš?"

Trhla sebou a hůlku zase schovala. Malá koule barevné energie, kterou ní vytvářela doposud, se rychle vypařila. Draco seskočil ze sedačky, vlasy ještě po spánku rozcuchané. Usedl kousek za Hermionu, nejspíš čekal odpověď nebo tak něco. Do pokoje už pronikaly příjemné paprsky ranního slunce, alespoň ony hřály.

„Co jsi to dělala?" zopakoval se skoro nadšeným úsměvem Draco a položil jí ruku na rameno.

Hermiona zavrtěla hlavou: „To nic. Nic to není."

„To něco rozhodně je. Od kdy tohle umíš?"

Sám vzal do ruky svou hůlku a po chvilce soustředění před nimi utvořil mihotající se kouli oranžovo červené energie. Nepotřeboval k tomu formuli, prostě stačila myšlenka. Dívka se zájmem sledovala barevné jiskřičky, jak se vznášely kolem, plující směrem od onoho útvaru. Nikdy nepoznala nikoho jiného, kdo by tohle dokázal. Lidé to ani neznali.

„Odmala," pokrčila rameny.

„Dokázala jsi to i bez hůlky, viď?"

„Jak tohle víš?"

Pohlédla mu do očí. Byl přímo za ní. Všimla si blond rozcuchu a ještě mírně rozespalého pohledu. Ucítila Dracův dech na rtech, to už ji přinutilo cuknout sebou jiným směrem.

„Jak?" ušklíbnul se, „protože je to černá magie. Vrozená. Dokážeš jedinou myšlenkou vytvořit kouli energie, klidně i bez hůlky. Zvládnou to už malý děti a jde jenom o začátek."

„Vrozená černá magie?!"

Teď už dokonce toužila vstát, ale Draco ji zadržel. Chytil její zápěstí a zase ji posadil zpět.

„Jo. Máš o moc větší potenciál, než myslíš, Mio. U nás v rodině se tahle schopnost dědí. Když ji rozvíjíš, dokážeš po čase o moc úžasnější věci."

Zápěstí nepouštěl. Zvedl její ruku, sám se k ní přitiskl co nejblíže mohl. Ucítila v prstech zabrnění. Nervózně zavřela oči; a sama netušila, jestli to bylo jeho blízkostí nebo tím náhlým nátlakem magie v těle.

„Mysli na to. Zkusíme zlatou kouli energie."

„Draco -⁠ "

„Jenom to zkus, je to neškodná sranda. Dělaj to už malý děti."

S povzdechem pomyslela na kouli zlatavé energie. Zjevila se co nevidět. Mihotavá a nádherná. Draco namířil jejich ukazováčky směrem do středu útvaru, téměř se ho dotýkali. Hlavu položil Hermioně na rameno, pobavený úšklebek mu z tváře nemizel.

„Připrav se," špitnul.

Prsty zabrněly jim oběma. Jak Hermioninou rukou ladně máchnul, ucítila navíc zvláštní teplo; z ukazováčků jim vyrazil pramínek té samé, zlaté energie. Rozstřelila kouli na tři menší. Draco se nejdřív usmál, nadšený z Hermioniny neznalosti a toho, jak jí mohl něco nového ukázat. Pak mu však výraz zamrzl; ony tři koule energie se k sobě nevracely tak, jak měly. Zůstaly sobě pouze poblíž, zatímco je postupně začínala spojovat podivná šedá mlhovina. Podobná, jako vyšla v noci z krbu, když tam Lucius vylil whisky. Stále jen tmavla a tmavla, až se z ní docela rychle stávala hutná, temná, vznášející se hmota. Pohlcovala pěkné zlaté barvy původní energie, rostla a přibližovala se. Hermiona na to zaraženě zírala. Tohle neznala. Draco nemeškal -⁠ popadl hůlku a vyskočil na nohy, dívku vzal s sebou.