Hra se stíny

Začátek

Vše začalo v den mých patnáctých narozenin. Byl kásný lednový den. Příroda byla uložena do tichého zimního spánku, potůčky byly lehce zamrzlé, ale i přes led, šlo slyšet hučení vody. Vítr byl studený a štiplavý, kolem lehce poletovali sněhové vločky. Už jako malá jsem si představovala, jaké to je, být nevinnou sněhovou vločkou, která lehce poletuje vzduchem, a pak pomalu dopadne na zem. Líbí se mi, když sníh pokryje celou krajinu. Jak na malých smrčcích kouzlí bílé čepice a jak jsou louky pokryté sněhovou peřinou. Můj život byl do teď jako pohádka. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi může stát něco zlého.

Když jsem se jako malá bála večer usnout, lehávala si ke mně mamka, hladila mě po vlasech a vyprávě mi veselé příběhy a její příhody z děctví. Když se mi někdo posmíval, hned ho za to můj bratr zbil a nebo se mu posmíval za něco také. Vždy jsem byla tatínkova holčička, udělal pro mě první poslední. Mysela jsem si, že mám užasnou rodinu, že mám domov, a také kamarády. Ošklivě jsem se pletla.

Kdo mohl tušit, že se to v ten osudový den všechno změní. Že se všichni otočí proti mě. Byla jsem oblíbená, měla jsem hodně kamarádů a ve škole dobrý známky. Všichni me měli rádi. Mohla jsem jít jakéhokoliv kluka, na kterého jsem jen ukázala. Každý mi říkal, že jsem krásná, každý se se mnou chtěl kamarádit a být se mnou za dobře.

Kde se stala chyba. Co zlého jsem udělala, že se mi život obrátil vzhůru nohama. Proč já? Co jsem udělala špatně? To všem vadilo, že jsem oblíbená, hezká a chytrá? Když to ani nebyla pravda, jen převlečený lži. Můj živto je lež. Mám miliony otázek a nikde na ně nevidím odpověď. Odpoví mi někdo na moje otázky? Nebo mi budou jen ležet v hlavne nedotčené a postupem času přibývat?

Jmenuji se Jana Colins a toto je můj smutný příběh, můj život, který se obrátil proti mně.