Hra se stíny

Peklo začíná-a bude hůř!

Vystrašeně jsem pozorovala otce, který držel v ruce pistoli. Nevěděla jsem co mám dělat, tohle bylo už na mě moc. Během chvíle vtrhl do skladu bratr. Vystrašeně jsem se na něj dívala, když uviděl, že jsem tak nějak v pořádku, tak se trochu uklidnil. Za to já, jsem byla strašně moc vyděšená. Nevěděla jsem co od otce čekat. 

,,Víš, nemůžeš svojí malou sestřičku chránit věčně. A co je nejlepší, nemůžeš ohlídat obě." Obě? O čem to mluví. Jeho úšklebek na tváři jasně naznačoval, že to nebude nic dobrého. Opatrně a potichu, jsem se začala oblékat. 

,,Jak obě? O čem to mluvíš. Tati, jsi nemocný, prosím, uklidni se a promluvíme si o všem, jen se prosím uklidni a odlož tu pistoli ano? Bude to zase dobrý." Otec se začal nahlas smát. Zahlédla jsem, jak pomalu odjistil pistoli. Začala jsem se rozhlížet po skladu a hledat něco, čím bych otce zastavila.

,,Vážně si myslíš, že bych se šel léčit? Ne, to teda nešel! Pleteš se. Asi to to ještě nedošlo, ale já si nenechám ukrást syna nějakou děvkou! Myslíš si, že když budeš chránit svojí sestru, že ochráníš i tu svojí? Ne. Mezitím, co tady ztrácíš čas tím, že se jí snažíš zachránit, může tvoje "milovaná" trpět. klidně si to ověř." 

Brat vytáhl mobil z kapsy a začal zběsile klikat na displej. Otec se vítězně usmál, namířil pistoli a prst už přikládal na spoušť. 

,,Poslední slova?" Zeptal se s úsměvem bratra. 

Než stačil bratr něco říct, rozeběhla jsem se k nim s prknem v ruce a majzla s ním otce. Nevím kam, byla jsem v šoku a byla jsem hrozně ráda, že mu otec nic neudělal. Prkno jsem pustila na zem, ruce jsem si přiložila na pusu a cítila jsem, jak se mi v očích hromadí slzy. 

,,Pane bože! Co jsem to udělala!" Byla jsem v šoku. Začala jsem hlasitě brečet a nemohla jsem se uklidnit. Cítila jsem, že mě někdo vzal na ruce, ale v tom šoku jsem to pořádně nevnímala. Zahlédla jsem zdravotníky, také policisty, ale to už se mi zavíraly oči a já pomalu, ale jistě usínala. 

--------------------------------------------------------------------

Probudila jsem se na ránu. Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že ležím na zadních sedačkách v autě. Opatrně jsem si sedla, teda, pokusila jsem se o to. Rány na břichu mě začaly bolet a já si opět lehla. 

,,Si v pořádku?" Zeptal se mě starostlivě bratr, když mi pomáhal z auta. Nejistě jsme přikývla, nechtěla jsem mu říkat o tom, že mě otec zase znásilnil a ještě k tomu mám díky němu řezné rány na břiše. 

Cestou do bytu, mě bratr podpíral, aby jsme nespadla, nevěděl o mým zranění, ale věděl, že jsem unavená a sama bych to asi neušla. Když bratr hledat v bundě klíče, zjistila jsem, že jsou otevřený dveře. 

,,Anna o nás asi věděla. Podívej, je otevřeno." Ukázala jsem na dveře. Bratr jsem přikývl a se mnou v patách vešel do bytu. To co jsem viděla, bylo jako zlej sen. Všude rozházený věci a třešničku na dort tomu dodávalo něco jiného. Uprostřed toho bordelu ležela Anna v kaluži krve. 

,,Ne. Ne, ne, ne, ne, ne, sakra ne!" Začal bratr nadávat a běžel k tělu Anny. 

,,Prosím ne! Do háje Jano zavolej záchranku! Dělej!" Zakřičel tak, až jsem se ho lekla. Popadla jsem nejspíše Anny mobil a vytočila číslo na záchranou službu. Objasnila jsem paní na druhé straně situaci a ta mi pověděla, že sanita tu bude do pěti minut. 

Pomalu jsem šla za bratrem, abych mu to všechno řekla, ale stejně si myslím, že by mě nevnímal. Ucítila jsem nepříjemnou bolest na břiše. Zastavila jsem se, chytla jsem se stěny a během několika málo sekund jsem se ocitla na podlaze. Všechno bylo tak rychlé a já pocítila, jak je všude kolem temnota. 

-
-
-

Další díl je na světě. Osobně si myslím, že se z toho klube velká kravina. 
Kdyby nebylo něco jasné a byli nějaké otázky, nebojte se zeptat. :) 
Děkuji, že tento příběh stále čtete, děkuji za hlasy a komentáře. 
Omlouvám se i za chyby, které by se mohly vyskytnout, psala jsem to na rychlo. 

Prázdniny jsou v plném proudu, tak doufám, že si je užíváte. 
Užijte si zbytek prázdnin co nejvíc to jde :) Přece jen, za chvilku zase začíná škola :D

Pokračování (další díl) bude někdy až za dva až tři týdny. V neděli jedu na tábor a nebudu mít čas a snad ani nabitý telefon :D